Kam jen se táhne nekonečno Prý je tak dlouhé jako niť táhnoucí se od zubu až k dveřím... A na ní tančí malý příběh jímž kdekdo cloumá Lomcuje A někdo trhne prudčeji jiný zas vyrve dočista!
Kam jen se táhne nekonečno Prý je to dopravník vozící prapodivný koks co padá za horizont na hromadu ze které neubývá A v řeřavých uhlících a popelu syčí slzy usmrkaných děcek
Kam se jen táhne nekonečno Je v malé klícce u mě v garáži anebo ve spořitelní knížce pod tébichem A v rozpustné kávě která spáchala své každodenní autodafé aby nedopitá opětovně chladla A také v hlavičkách hřebíků V nich dozajista! Vždyť komu by se chtělo počítat raněné před tím než zazní první rána...
Ach kam se táhne to všecko na konci vět (Vždyť tečky jsou tak směšné) Jsou to namalované kazy na sklovině zubních protéz Nikdo jim stejně nevěří
Snad proto si to říkám!
|