VLKODAV (Podobenství)
Venčení Káti je pro mě rituál, s nímž den otvírám i uzavírám. Nějaké to čištění zubů a voda do obličeje, to je jasné. Káťa je shih-tzu, drobný pejsek, který se vlastně jmenuje Catrin Nero a je to nejhodnější pes, co jste kdy viděli. Snad jen trochu přidat do kroku by při venčení mohla. A téměř denně, čert ví, že je to náhoda, na téměř tomtéž místě, střetává se má cesta s venčící trasou staré, drobounké paní, kolem níž důstojně poklusává šedý vlkodav. Znáte vlkodava, ne? Takový menší kůň, ale dobrák, co umí sotva do pěti naštěkat. Je to komická dvojka, tihla dva, oba příbuzní vlka, ale jeden velký sotva co hlava druhého. Vlkodav ji skloní k zemi jak žirafa, oňafne Kačku z předu i zadu, což při nejlepší vůli nemůže ona opětovat, ta jen zdvořile přičichne ke kotníkům, a kluše se dál, abychom se znovu potkali za nějakých deset, dvanáct hodin. A proč o tom píši? To já jsem ta shih-tzu a vlkodav je život. Pokaždé přiběhne, očuchá mi zadek, já sotva stihnu zavětřit u kotníků a dál ho nezajímám, ani za vymočení mu nestojím… Jen počkej, tváříš se jak jelimánek, ale až natrefím na pořádný pytel nějakých vydatných keksů, nacpu se, zesílím a až budu alespoň jako brazilská fila, což je jen o něco malilinko menší kůň, pak se teprve očucháme jak se patří :o)
|