Okurky

Okurky to nejsou jen

víno a zpívání

že tě vidím dvojmo

V třináctým věku dal Otakar glejt

a kov s duší vyzvání

V útrobách města jsou sály

možná mi nevěříš

katakomby a cesty do rakous

Co úsilí a krve stály

to hloubkou nezměříš

Gránickým údolím jít

cestou k pramenům a pít

To je z mládí kraj

a zamilovaných ráj

Přemysl vařit pivo dovolil

ale neměl tušení

že to hrad těžce ponese

Pach sladu táhne se v okolí

až šedivé zdi oněmí

Ani déšt ani sníh

nezmůžou dlažbu z kamení

ta už viděla vladařů

Křižák, jeden znich

nechal na ní své znamení

Gránickým údolím...