|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Byla by ušla odsouzení
- nic blbějšího nad pachtění se po něm -
měla ještě dosti peněz, asi na tři roky,
přesto se jejím rozmarům za jejími zády smály
Byla ve skutečnosti čistší než sto bezvadných žen
jako sestoupivší na Olymp.
Událo se něco neobyčejného
O půlnoci. - Ani vlny jezera se nepohnuly
„život, miluju věčnost, miluju Věčně„
"Jaká to krásná myšlenka ! Zešílím z ní !"
"Bud šťastna! Zvláštními cestami povede tě osud“
zmizel strach transcendentální.
v možnost magie věří, platí za blbce
pak jí rakev snesena - a za hlaholu
Náhle sebou trhla – zbledla
prožívajíc pekelná muka. –
Poté zpěv drozdů
„Ne - ne nepůjdu - !“
Hrom zarachotil, po druhé,
v hrobově tichou místnost.
a čtvrt minuty uplynulo
Tu zaslechla za sebou šramot.
"Nechá mne na pokoji.
Nemusím se ničeho bát, čeho se vlastně bojím?“
Šňupl si. A ona dodala si odvahy.
„Vždycky ukládala jsi mně o život . . . Cheche!“
„Jak - to - všechno víš?"
„Vím ještě víc, vím víc, cheche!“
„Na vaši hlavu padne má smrt“
Již stál za ní. Odskočila do kouta.
Přiblížil se, rozepjal ruce ledových dlaní...
Našli ji mrtvou. Při pitvě se zjistilo, že praskla tepna.
zemřela o rok později.
|
|
|
