TOUHY CHTĚLY ZRÁT

Zákruty cesty ke zřídlu

němé a barvoslepé

vpředu jdou tajná přání

touhy jež chtěly zrát

 V polotmě něčí ruka

 sahá na buben zdálky

 chce kůži jako kořist

 láká  ji do tenat

  Doteky z neznáma

  už drtí těžké plody

  visící z větvoví

  jak oblý rozmar šťáv

  Je málo skutečné

  bušení v úzkém věnci

  to není ten druh her

  jež přejdou do oslav

  Zpožděné  v ozvěnách

  je chvění těla, hlavy

  vše co se mělo stát

  stalo se ne jak chtěně

  Co bylo vytoužené

  pokleslo od únavy

  a jako odložený šat

  topí se v bílé pěně