Domýšlivost
Poslední jablko na stromě
vzdoruje účelu.
Však také nepadne
daleko od stromu.
Trápíš se?
Pes co ho nikdy neuvidíš
týden trpěl v jámě na řetězu,
než pošel.
V Austrálii krokodýl
sežral dvě děti.
Nejdřív jedno
a o tom druhém
nikdo neslyšel.
Možná se ani nenarodilo.
Ale víš co…
Pořád se ztrácí nějaký děti
a krokodýlů je taky dost.
Víc než slonů zabijáků.
Nesmělý
„Haló pane! No vy ten zrzavej.
Řekněte prosím vás tomu pánovi,
co nad ním stojíte, ať se otočí.
Děkuji.
Dobrý den pane.
Můžete prosím tý slečně vedle vás,
říct, že jí šíleně miluju?
Udělal bych to sám,
ale chápejte,
jsem jaksi nesmělý.
…že je to vaše žena?
No, a…?
U okna
„Pane doktore, už je to dva roky
a mě se pořád stejská.
Ráno se probudim a mám Jí před očima.
…nebo něco slyšim, vidim a mě se hned něco vybaví.
Ani nevim co, ale chce se mi strašně brečet.
Mívám takový záchvaty paniky,
takový to chvění u srdce…
Vždyť víte…
Anebo třeba když takhle prší
a do toho jezděj ty auta…“
„TO PŘEJDE“
„Věděl jsem, že to řeknete.
Vaše žena má zelenej kabát
a deštník od kooperativy?!
-…
Hmm…
Tak nepřešla.“
Čaj o páté.
„Takovej roztomilej člověk. Já bych mu to odpustila.
Nakonec, zabil pytláka co zabil tu lvici.“
„To já bych zase odpustila tomu pytlákovi.
Viděly jste, jak má roztomilý děti?
…a ta lvice si to zasloužila.
Zakousla takovýho roztomilýho kolouška.“
„No jo, ale ta lvice měla mladý
a zvlášť ten nejmenší, byl strašně roztomilej“
„Já bych jí to odpustila.“
„To možná nevíte, ale ten koloušek měl sestřičku.
Takovou maličkou, roztomilou.
Pořád jí odháněl od cecíku, až jí umořil hlady.
…a taková byla roztomilá.“
„Může si za to sám.“
Mudrc
„Tak jsem ti byl za tim poustevníkem.
Čoveče, fantastický.
Pomohl mi najít odpovědi na všechny otázky.
Za jedinej den se mi úplně změnil život.
„Co ti prosimtě poradil?“
„Vlastně nic.
On je hluchoněmej.“
Blbá výmluva
„No co zíráš?!
posbírej to!
Co bulíš?
Samo se to neudělá!!
…jak to patláš?!
Vždyť tam zůstanou fleky!
No to sem ještě neviděl.
Co ty si vlastně zač?!!?“
„Promiňte Pane…
já jsem klonovaná.“
Druh v nouzi
„Haló, slyší mě někdo?“
„Jó, slyšim tě“
Máš strach?“
„Ne, ani ne.“
„Jak seš tu dlouho?“
„Osum let.“
„Ty vole. Mě přivezli ráno
a zejtra mám popravu.
Mám hroznej strach“
„…“
„Na to přece nemaj právo.
Udělal sem to.
…ale měli mě zastřelit když mě naháněli.
…ne takle…
Jak prase v chlívě.
Kurva, chce se mi blejt.
Budu brečet.
Není to vostuda, když budu brečet?“
„Ne, neni.“
„Hmm…
Budu volat mámu… asi budu volat mámu…
A co ty? Za cos to schytal?“
„Já sem dozorce.“
Těžkosti
Chtěl jsem se smát tak dlouho,
aby můj smích obletěl zeměkouli
a dolétnul až k Tobě.
…ale spočítal jsem si, že až by k Tobě dolétl,
byl bych již několik hodin mrtev vysílením.
…nebo jsem Ti chtěl poslat vlaštovku,
ale pravděpodobnost je taková, že bych musel
házet 24 let, 2 měsíce a 3dny 8 hodin denně..
…Prostě půjdu, otevřu branku…
Zazvoním u dveří
a zeptám se jak se máš.
|