Prosincový Jazklub … nejlepší ze všech …

Upozorňuji, že tento článek nevyjadřuje názor redakce časopisu Totem a považujte jej za pouhý názor obyčejného účastníka prosincového Jazzklubu, i přesto, že jsem byl jedním z organizátorů této akce.
*************************************************************************
Ne ne ne … nebojte se, že bych považoval tuto akci za nejlepší … naopak, zařadil bych ji možná na dno všech akcí předešlých, možná někam k našim amatérským pokusům s Nonsensovou poezií :o) (znalci předchozích Jazzklubů vědí, o čem mluvím :o))) ) Berte tento článek jako poděkování všem, kteří jste vydrželi do konce.

Předem se omlouvám, za komplikace, které se vyskytly ihned zkraje. Mám na mysli cirka hodinové zpoždění začátku Totemáckého kulturního pořadu. Vážím si ohromně moc pana Hrubeše, majitele a manažera Jazzklubu Železná, že vzal chybu sám na sebe, a tuto chybu přiznal veřejně na jevišti.

Čím začít u hodnocení vystoupení paní Věry Ludíkové?
Co se mě týče, úvod mě naprosto nadchl. Přišlo mi nádherné srovnání tolika různých světových jazyků. Pro mě byl opravdu zážitek cítit rozdílnost a melodičnost jednotlivých jazyků a kultur. I když jsem rozuměl jen češtině a slovenštině, přišlo mi, jako bych rozuměl i těm ostatním. Ale … po přibližně třetí básni, přiznám se … už jsem si připadal spíš jako na světové konferenci tlumočené pro zástupce různých států.
Tak, jako mě skutečně nadchl zpěv ruského klavíristy a pěvce, tak mě naopak hluboce zklamal zpěv člena opery Národního divadla. Sice píšu "člen opery ND", ale i kdyby mě někdo přesvědčoval, neuvěřím, že tento člověk zpívá v duchovně největším divadle českého národa. A pokud ano … tak má česká kultura dosti vratké základy. Já nemám nic proti jeho osobě, věřím, že je to velice dobrý člověk, soudím tak dle jeho milého projevu, ovšem zpěv … když přivřu své amatérské oko člověka, který občas poslouchá klasickou hudbu … nezbývá, než říct "Tentokrát za čtyři, žáku Kašíku". Je však také možné, že jsem přeslech slovo "bývalý" člen opery ND, to by mnohé vysvětlilo.

I když nejsem příznivcem koled, tak pěvecký sbor mi skutečně dovedl vetknout do srdce náladu vánoc … děvčata … děkuji.
Básně paní Věry Ludíkové se mi líbily, to ano, byly, řekl bych, na takové úrovni básní, na kterou jsme v Jazzklubu zvyklí. Trochu mě ovšem zarazilo, že si tento večer paní Ludíková tak trochu přivlastnila pouze pro sebe a neuvědomila si, že její pořad je pouhou součástí kulturního večera časopisu Totem. Toto nedorozumění však považuji jako nedorozumění mezi organizátory večera a paní Ludíkovou, tudíž i jako svoji chybu.

Co mě ale vyvedlo z míry, že celá obec spisovatelů a příznivců paní Ludíkové zmizeli ihned po konci pořadu paní Ludíkové, jakoby její pořad byl skvostem večera a nikoho už nezajímala poezie "nějakejch internetovskejch amatérů".
Vážím si paní Ludíkové jako osoby a vážím si její poezie, zároveň si vážím její činnosti pro náš kulturní magazím Totem, neboť málokdo ví, že paní Ludíková dělala korektury pro knihu, kterou zanedlouho časopis Totem vydá. Tudíž vím, že jí poezie přispěvovatelů Totemu není lhostejná, jen mě zarazil nejen její nezájem o naši poezii, ale nezájem celé obce spisovatelů. Nerozumím proč, když Totemáci vydrželi celý Jazzklub (v mém případě vytrpěli, neboť tento Jazzklub byl pro mě jako pro organizátora spíše hororem, než klidným předvánočním pořadem) až do konce, proč tak velcí umělci nemohli snést naši poezii a vydržet ještě asi dvacet minut, do kterých jsme s Martinem napěchovali zkrácené čtení, původně plánované tak asi na 45 minut.
Mimochodem … bylo mi trochu trapně, když jsem přejímal od paní Věry květinu, která, pokud jste to nepřehlédli, já to bohužel nepřehlédl, byla určena pro jednu z nepřítomných překladatelek.

Kdybych měl hodnotit vystoupení přednášejících Totemáků … čili Martina Koňaříka a sebe, tak k Martinovi nemám žádné výhrady, pouze ke svému přednesu bych si nejraději naplácal přes pusu. Omlouvám se Hackmanovi a Kachně, v jejichž dílech jsem měl nejeden přeřek. Fakt se omlouvám, ale mně už vážně "klekly baterky" a vánoční atmosféra pro mě byla v … nedohlednu. Ale jsem si vědom, že z profesionálního hlediska neexistuje pro můj přednes omluva … .

Ze srdce děkuji vám všem, kteří jste skutečně vydrželi do konce a doufám, že nezanevřete na pravidelné Jazzy a uvidíme se i na dalších akcích. Jak jsem se zmínil v závěru, prosincový Jazzklub měl vypadat naprosto jinak a snad se mi podaří naplnit některé mé záměry někdy při dalším Jazzklubu.

Na závěr … jak jsem říkal v Jazzklubu … přeji vám, aby se ve vašem okolí vyskytli lidé sdílející vaše přání a sny. Zároveň ode mě přijměte zmíněná novoroční předsevzetí …
1) Buďte vnímaví ke svému okolí a snažte se plnit přání a sny svých blízkých … a to nejen o vánocích … .
2) Plňte sami sobě své sny a usilujte o jejich dosažení, ovšem ne tak, abyste ubližovali druhým!
3) Poslední předsevzetí, které jsem získal od kolegyně Bridget Johnsonové … "Dodržujte všechna svá předsevzetí …"


Děkuji …
Petr