Vločky padají na místa,

co sis jako samozřejmost zažila

a teď ti přijdou osamělé.

Pro pána Ježíše Krista

jsi se marně modlila,

pro Boha s čertem v těle.

A chrámy stojící na úpatí

se lámou jako ohořelá sirka.

Pro chybu, co se těžko splatí,

pro bílá, něžná pírka.

Pro ledový, studící sníh

a hřebíky zabodané do rukou a nohou,

pro faráře, který strachem ztich

a krev ani tělo ti už nepomohou.

Pro oltář zdobený zlatem

se těžko prosadí dřevěná socha anděla,

pro tisíc barevných pláten,

pro Ježíše Krista bez těla.

Ani pro to tvé modlení

se peklo v nebe nezmění

a nebeské kříže

prorazí pekelné mříže.