|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Otlaky na zádech, kapky z čela,
špinavé kapky na tmavém výhledu.
Kde jinde láska by svou pevnost měla?
Za třpytem pochodní na jejích ochozech,
za nimi v lesklé tmě pomalu pojedu...
Rychlý rej světýlek míhá mou pravici,
ztlumené zvuky mi lechtají bránici,
já jsem však jinde než v tom černem voze,
v myšlenkách ke břehu vedu svou pramici.
Ke břehu, na pláži postava stojí,
drží se na nohou dívka má plačící.
Ve frontě za sebou stojí stromy,
smutně se sklánějí, koukajíc do dálky.
Závrať mi vklouzává líně do soukromí,
když se jim na špici dívám z výšky.
Vrcholky ozdobím bílými korálky
sněhu.
Potom však pohlédnu cestou zpátky,
na západ dlouhým pohledem do ledu.
Peřinou zapadlá cesta z pohádky,
vzpomenu od koho na dlouho jedu.
Zavrtím světlem svým, vysoko na posedu,
vzpomenu na slzy, na štěstí, na hádky -
ty, na které ještě nebyl čas...
Nechal jsem tam, něco jsem nechal,
nechal jsem něco tam vzadu jsem zapomněl,
nemám to u sebe, musel jsem to nechat tam vzadu,
nemůžu bez toho být, je to tam vzadu, daleko, v zimě,
v ledu, vzdaluju se, nechal jsem to tam...
Píchá mě na místě, kde bylo srdce.
Nechal jsem ho tam, tam vzadu,
ve sněhu, na mrazu,
děvčeti v ruce...
|
|
|
