Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 24.11.
Emílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Šacení egilova šacení
Autor: swedish_nigg (Občasný) - publikováno 3.10.2006 (14:54:56)

 

 

 

studie je volným pokračováním předchozího

příspěvku "Pěší metafyzikové"

 

 

 

 

 

 

 

Ladislav Zedník : Šacení

 

 

                        Vyšli ti v ústrety

                        z podzimu - dřevění kostlivci

                        z jejich ramínek viselých ve skříni

                        splývají, zabité, tvé letní šaty.

 

                        Přijde čas kříšení kabátů –

                        strašáci ožijí, posedlí lidskými těly.

                        V devátém měsíci tohoto roku

                                    budou ústa obtěžkána

                        nespočtem nemluvňat –

 

                        mlha je oblékne do nočních košilek z páry.

                        A pak se rozplynou, zmizí - -

 

                        ale ta,

                        která jsi stačila naučit slovům,

                        do času počkají na druhé straně

                        tmy.

 

 

------------

 

 

Tato studie si klade za cíl udržet dva souběžné, komplementárních pohledy:

1.                  Časoprostorovou analýzu a určení subjektu - jakousi analýzu kořenové soustavy o třech větvích.

2.                  Reflexi zadaného textu jako relevantního estetického objektu v intencích kontextualistické teorie S. C. Peppera. Řekněme poněkud poeticky, že to bude analýza kořenové soustavy o třech větvích vedoucích ke kýženému plodu.

 

K této básni budeme přistupovat jako k samostatnému celku a tedy bez ohledu na kontext autorovy tvorby, její vývin apod. Možným (možná zdaleka ne jediným) nedostatkem bude chybění detailní formální analýzy, ovšem úhelným kmenem tohoto rozboru bude víra v nezastupitelnost časoprostorové strukturace pro uchopení básně jako estetického objektu.

 

 

1.                  Rešerše časoprostorových vztahů v této koncepci by měla probíhat na úrovni dílčích celků, které jsou určeny jediným a v rámci (totálního) celku specifickým č-p vztahem, a na úrovni jejich vzájemných relací.

Přistupme k ukázce: Takovým dílčím celkem pro nás bude první strofa básně, bude základní jednotkou naší analýzy. Ačkoliv bychom se z důvodu zřetelného akcentování minulosti (“vyšli, zabité“) mohli na první dojem domýšlet, že časovým určením strofy je bezezbytku minulost, syntagmatické vztahy, tzn. vztahy prvků tohoto, chcete-li, komplexního obrazu, či znaku, které vystoupí z pozornější úvahy, odhalují časovost rozhodně složitější - trojjedinost. Výrok První strofa je o minulosti.‘ je zjednodušením, které přehlíží komplexnost, která, podle Peppera, dodává události uměleckého díla šíři (spread) její estetické kvality. Komplexnost uchopujeme analyticky.

To, co přítomně přichází, ale ještě tu není, tudíž je stále ještě budoucí, je podzim. To, co je mrtvé, ale stále ještě přítomně trvá nebo už odeznívá do minulosti, je léto. Tato aktualizace trojjedinosti času zde sama o sobě nemá valné hodnoty, dokud ji nepoložíme na světlo autorského záměru, jehož autorem je báseň, dokud nenajdeme možné vysvětlení toho, proč vlastně báseň hned z kraje vyčerpává časové spektrum v celé jeho šíři.

Všimli jsme si, že spíš než jakási vágní minulost – přítomnost – budoucnost se tu tematizuje přecházení mezi nimi, tedy to aktuální, co nemilosrdně odbíjí léto a už už ohlašuje podzim. To není nějaká naše reálná přítomnost, ale přítomnost výsostně estetická - tematizovaná, a proto podržovaná, přítomnost estetické události (event). Tento poznatek dokládá první verš “Vyšli ti v ústrety“. Tato eventuální přítomnost, která na sebe v básni bere podobu probíhající konfrontace dvou časových rovin, které se k sobě přibližují podobně jako v přesýpacích hodinách, je časovým určením první strofy. Není to pouze pasivní nostalgie, cítíme, že tu prostě něco chce být aktivní: ten, kdo je osloven a ti, kteří jsou jmenováni. Aktivita, třebaže se potýká se strašáky minulosti, je vždy dychtivě orientována kupředu.

V této chvíli však nesmíme zapomenout problematiku časové totality, jednoty. Léto a podzim jsou roční období, periodicky se opakující a po sobě jdoucí – ztělesňují kontinuitu i jednotu kruhového časového schématu. Je to prsten, který sklouzl z prstu kostry, který se kutálí ze hřbitova jako páté kolo utržené z vozu utrženého z řetězu a přitom zůstává týmž prstenem. Cykličnost zažíváme rok co rok, a proto dokážeme s básníkem v přecházejícím létě, větřit podzim ještě předtím, než zežloutne listí. Tato důvěra odpovídá zvyku (habit), jehož nutným protějškem pro fundaci díla dílčími estetickými kvalitami je novost (novelty), jíž je například konstatování, že něco/někdo, jehož atributem je živoucí smrt, dřevo na kost, právě přichází „tam, kde je, mluví jen bytí – což znamená, že řeč už nemluví, ale je, oddává se čiré pasivitě bytí,“ jak by řekl M. Blanchot. Z návyku čtení jdeme s básní tam, kde nás opustí.

Stejně jako člověku, který se znenadání ocitl nahý nejspíš v temném hangáru, je naším cílem zorientovat se v tomto nehostinném prostoru abstraktních znaků, tak průzračných, že je jimi vidět na mraky noční oblohy. Dominantním reprezentovaným předmětem první strofy, předmětem, který stojí hierarchicky nejvýš (příslib záchrany), co se týče samotné předmětnosti, je skříň a to i přesto, že ze syntaktického hlediska je nevlastním přívlastkem ramínek (šatů). Mohli bychom však říci, že z hlediska časoprostorové analýzy je skříň jejich místním určením, a z toho důvodů stojí nad nimi, zajímá nás totiž předně organizace (organization) reprezentovaného prostoru. V situaci onoho vězně si rozhodně představíme spíš skříň bez ramínek, než ramínka bez skříně. Od této chvíle budeme přisuzovat prvkům jejich místo v temné hale. Vidíme, že se tento fragment neděje nedej bože ve skříni, ale že se děje před ní, neboť je otevírána (ať doslova, ať pomyslně). Příznakem skříně, která je otevírána je pokoj – neocitáme se tedy díkybohu v hangáru, vždyť „tryskový motor není pro básníka“! Jsme v pokoji, v jakémsi intimním světě, v němž se aktualizuje naše vzpomínání, ve vnitřním časovém vědomí (E. Husserl), které se vztahuje jak k aktuální přítomnosti, tak k té, která už je nepřítomná.

Kam je ovšem toto vnitřní časové vědomí, vyztužený a určující předobraz očí, orientováno? Kam, jakým směrem, když možností je tolik! Řekněme, že ven, pokud si ovšem interpretujeme komplexní metaforu dřevění kostlivci metaforou strašáků a naopak. Dřevění kostlivci mohou ztělesňovat živoucí smrt, strašáci účinnou minulost. Když si vzpomeneme na vnitřní časové vědomí, pochopíme, že sousloví dřevní kostlivci orientované na slovo strašáky, slovo skříň orientované někam do polí, že to není oxymorón, ale že je spíš symbolické, neredukovatelné na něco jiného, komplexní, a proto básnické vyjádření. Estetická kvalita tohoto symbolu se divergentně rozbíhá, pokud jsme schopni ji přitom víceméně analyticky uchopit v její šíři a poté intuitivně syntetizovat (fusion), potom zažíváme estetickou kvalitu symbolu v nejvyšší možné intenzitě, kdy zapomínáme i to, že se jedná o symbol.

Naším úkolem tu však není výčet všech udržitelných interpretací, ale osvětlení způsobu, jakým prostorové vztahy jednotlivých komponent díla vedou interpretaci tak řečeno alespoň tím správným směrem, výsečí od šilhání po periferní vidění, jednou polovinou tessery hospitalis, jež je horní polovinou ciferníku kyvadlových hodin, na němž je všech dvanáct číslic, slunečními hodinami na hvězdárně, ale ne za. Je zjevné, že určení směru strukturace je výtěžkem analytického přístupu. Tento směr ale vyplňujeme (řečeno s R. Ingardenem konkretizujeme) našimi intuitivními obsahy, jimž může být v tomto případě fundovaná představa pole a strašáků prohýbajících se pod náporem větru, který už několik měsíců sám sebou funduje plíce proto, aby řeč neřekla: pole; aby místo toho řekla: Šacení. Tato komplementarita analýzy a intuice je podle S. C. Peppera podstatou průběhu takové události, která je estetická.

Místním určením básně Šacení je vztah. Vztah mezi pokojem se skříní a tím, jaký výhled pokoji poskytuje skříň, bilaterální vztah vnitřního a vnějšího světa, který se nemusí slovy rozprostírat za okny, jelikož ho může evokovat to, co je v pokoji, ve skříni. Se stejnou vzájemností jsme se střeli v časové analýze – vztah minulosti s budoucností, vyjádřený jakoby teď.

 

 

------------

 

 

Literatura:

S. C. Pepper: Aesthetic Quality

M. Blanchot: Literární prostor

E. Husserl: Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
veršoun (Stálý) - 3.10.2006 >

tohle miluju - literatura: seržant C. Pepper - "Je tomu dvacet let, co seržant Pepper učil tuhle kapelu hrát. Nezapadají do dnešní doby, ale určitě vás pobaví. Dovolte tedy, abych vám představil kapelu, kterou posloucháte celá ta léta - seržanta Peppera z Klubu osamělých srdcí."

 


<reagovat 
MiKa (Občasný) - 3.10.2006 > výborně. jen malý přípodotek, konstruktér stati opomenul do svých výpočtů zahrnout také změny skupenství, já osobně bych soustředila síly na hledání rosného bodu básně, který se mi jeví z hlediska katarze dosti relevantní, ale jinak nemám připomínek.
<reagovat 
Raimund (Občasný) - 3.10.2006 > Bůh nás chraň před takovým neštěstím.
<reagovat 
Lin Sien Ti (Občasný) - 3.10.2006 >

Pane na nebi, pane v podnebí. Můj ty světe... Chraň mě sto slonů... není-li to vtip.


<reagovat 
 holger (Občasný) - 3.10.2006 > Lin Sien Ti> Milý Line, už Milarepa "miloval" panditskou učenost.
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 3.10.2006 > ten jazyk mě taky dost rozčiluje :o) ale když to přeložím do řeči lidské, v podstatě tu báseň vnímám intuitivně stejně... jen bych to takhle sofistikovaně neokecala ;o)
<reagovat 
skold (Občasný) - 3.10.2006 > hmmm
<reagovat 
tichotam (Občasný) - 3.10.2006 > Ten Husserl je myslím použit trochu podivně. Vnitřní časové vědomí je něco, co je tu vždy, když člověk pojímá čas. Ne nějak zvláštně zprostředkované užitím časů u egila. Naopak bych řekl, že takový přístup k časovosti už se vymyká Husserlovu trvání, zahrnujícímu recentní události vzad a dopředu v čase, takový přístup je už reflexí, náhledem do minulosti a budoucnosti za hranicemi protence a retence. O vnitřním časovém vědomí jsem ochoten mluvit z hlediska básně jako krátkého útvaru, který se opakovaným čtením dostane jakoby celý do přítomnosti - jen díky své krátkosti.
Co se týče toho, jak jsi to celé napsal, tak by to pro příště chtělo upusit od psaní ve vytržení. Na básničky je to dobré, ale když tak píšeš odbornou věc, tak je to na svěrací kazajku. Čtenář by měl mít pocit, že se mu snažíš srozumitelně sdělit, co ti leží na srdci. Obrazně si mluv a geniálně formuluj, ale štědře a sdílně. Tady mám pocit, že na čtenáře trochu kašleš. Žes uvedl spoustu narážek na konkrétní práce myslitelů je fajn, ale trochu bych to rozváděl, více nevyslovených banalit vyslovil. Říkám to všechno proto, že tohle oceňuju, tenhle styl psaní o básních tu chybí, a když to studuješ, tak je moc dobře se tu trochu o to dělit. Popra ani Blanchota jsem nečet, jako asi většina lidí tady, ale od tohodle textu bych právě očekával, že mě k tomu navnadí srozumitelnou popularizací.

Jinak mi to přijde docela chytře napsané. Ty hrátky s časem a prostrem mi přijdou vzhledem k básni dost trefně vyhmátlé. Osobně mě ale nejvíc zaujala ta myšlenka ohledně estetického účinku a sice, že vychází z předem vytvořeného napětí, které pak ústí v básnický obraz přirozeněji, než by ústilo v banální opis. Tak jsem to od tebe aspoň pochopil a tak mi to vrtá v hlavě.
Doporučil 
<reagovat 
Lei (Občasný) - 4.10.2006 > Přijde mi to zajímavý, rád jsem si to přečet, ale nemůžu se zbavit dojmu domácího úkolu. Můžu to brát jako hru "jak se na egilovu básničku bude tvářit jedna určitá teorie", ale jinak to má samozřejmě omezenou výpovědní hodnotu. Co se týče stylu, měl bych taky výtky - mně rozhodně nevadí odborný styl (i když tohle má tendenci sklouzávat do filozofického argotu), ale říkám si, buď, a nebo. Chvílema upadat do makarónštiny, a potom vplétat metaforické obraty, to mi přijde nezvládnutý.
<reagovat 
moist (Občasný) - 4.10.2006 > No chtela jsem se rozepsat, ale je to nak moc slozity, ten text mi prijde opravdu moc problematickej, nedivim se, ze lin se chtelo az smat, mne to zas chvilkama pripominalo akrobacii. Ale je to i podivnosti a neduslednosti textu (viz vsechny namitky jinych) a pritom je v nem hodne zajimavyho.. Hlavne ty vychodiska, ale pro me by byla otazka: jak presne chapat kategorie prostoru a casu a jak s nimi zachazet, pokud z nich vycházíme ve snaze porozumět basni? A (prestoze souhlasim s tim, ze je to podstatny): staci to? Pro mě si ty kategorie malo "naplnil"..
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 3.10.2006 > Líbí se mi, že tu něco takovýho je.
Doporučil 
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 6.10.2006 > ztratila> dík za podporu :)
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 6.10.2006 > provokatére:)
<reagovat 
egil (Stálý,Redaktor) - 3.10.2006 >

co k tomu, Martine...

skvělá práce, inspirativní.

časoprostor (jakékoli) básně coby podstatný klíč k jejímu uchopení.

 

Lin: proč by to měl být vtip?


Doporučil 
<reagovat 
 Lin Sien Ti (Občasný) - 3.10.2006 > egil> 

Proč? Přemýšlej...z mého úhlu to takhle "vypadá", když se filosfující metači filosficko-estetického pojmosloví opřou do živého, básně a hlodají pak na mrtvolce. Myslíš, že tomu nějaký milovník básní bude naslouchat? A proč by to, pánajána, dělal? Nač by měl zabíjet prožitek z textu a obrazů básně tímhle filosofujícím haraburdím? Tím neříkám, že to nemůže tobě jako autorovi přijít "inspirativní", když máš rád podobné šroubované "rozbory". Tohleto filosofické smetí jako autor považuji za smrtelný jed směrem k prožitku ze tvé básně. Mimochodem jde o šílený (ač možná dnes módní) pa-jazyk: "Komplexnost uchopujeme analyticky";"To, co přítomně přichází, ale ještě tu není, tudíž je stále ještě budoucí, je podzim. " "To, co je mrtvé, ale stále ještě přítomně trvá nebo už odeznívá do minulosti, je léto. "To není nějaká naše reálná přítomnost, ale přítomnost výsostně estetická - tematizovaná, a proto podržovaná, přítomnost estetické události (event). " - vlastně bych mohl takhle citovat dobré dvě třetiny téhle filosoficko-estetické "mlžiny". Jestli bych si něco opravdu bytostně nepřál, tak to, aby někdo s mým textem udělal takovéhle harakiri.

Jasně, proč to neříct přímo a necharakterizovat přímo obrazy a znění bsáně, když máme po ruce Ingardena s Husserlem. Co na tom, že se jejich analýza na básnický text krutě nehodí, a že se dá použít třeba mnohem srozumitelnější (když už je opravdu tak nutkavá potřeba pitvat) a čtivá, česky srozumitelně napsaná „interpretace básní“ od prof,,Kožmína. Jakožto ten, kdo se filosofickými a estetickými modely pár let zabýval se nad tímhle třesu odporem.   


<reagovat 
 holger (Občasný) - 3.10.2006 > egil> Řečeno slovy Emila: Tak to je fičák!
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 5.10.2006 > Lin Sien Ti> 

ty jedna Liáno, netuším, jakými modely ses zabývala - ale co se týká Ingardena a Husserla - tak první z nich třeba napsal "Umělecké dílo literární", který by asi bez prvního vůbec nevzniklo, a to nehledě na následovníky obou (to je první věc)

 

chápu, ty už jsi nad tím, aha - můžeš bejt nad tím třeba 30 panelákrát, ale to, jak se tu vyjadřuješ ukazuje na to, že o tom víš úplný, letmý prd

ty tady píšeš o prožitku atd. ale k tomu je třeba mimojiné i ta pokora, abys mohl básni věnovat pozornost, pokora, kterou asi nemáš, jako jí měli ti, kteří jí naslouchali ne proto, aby si ji potom vzali někam do kouta a tam z ní složili origami (sorry - tohle bylo nefér, ale nesmažu to)

 

zkus se jen chvíli zamyslet třeba nad tímhle (prosím!):

poznání funduje (viz ten Pepper) intenzitu prožitku*

nemluvě o tom, jak literární teorie minimálně dvě tisíceiletí podněcuje uměleckou praxi. přečti si ARS POETICA (mám pocit, že existují i poetiky východních literatur)

 

to, co sem napsal možná není bůhví co, ale vím aspoň, že tu pokoru jsem měl a víš proč? protože neříkám takový bláboly, jako kdybych řekl: "egilovo Šacení toťe veliký prožitek!"

 

ten prožitek jsem totiž měl, a proto jsem o tom prožitku napsal, o jeho průběhu, vytváření, dopadu... asi jako když, Li Po píše jak si užil Lipo

 

--------------------

 

*viz radost z rozPOZNÁNÍ během tragédie (Arištotl - ale ty přece víš, ty jsi 30 paneláků nad nim)


<reagovat 
 Šílená svině (Občasný) - 6.10.2006 > holger> To je vtipný, teda aspoň mě tyhle věci baví: Nevím, jestli mínime oba totéž, ale rozhodně nad Egilovou reakcí souhlasím, že je to fičák. Začínám mít vůbec dojem, že za ten rok, co jsem na totemu, jsem si spoustu věcí vůbec nevšiml! Ještě doporučuji pod Jonášovou básní Klíčenka, jak Egil Nemocnému zprostředkovává, co říkal Šiktanc. To je taky dobrý... Ale ani Ztratila mě, tradičně, ani pod tímto příspěvkem, nezklamala.
Doporučil 
<reagovat 
 Lin Sien Ti (Občasný) - 6.10.2006 > swedish_nigg> 

Milý swedish_niggu. Spis "Umělecké dílo literární" nejsou bačkory, který by se (podle mne) dal navléct na jakýkoliv a zvláště adresně tento básnický text. Jinak prostě způsob, "jak sděluješ svůj prožitek z básně fenomenologickým jazykem" ve mně vzbuzuje nikoli inspiraci k prožitku z textu, ale krkolomnou síť úvah a spekulací v jazyce nikoli literárním, ale fenomologickém, potažmo filozofickém. Co má sakryš filosof Husserl a filosof+estetik Ingarden společné s tímto básnickým textem (krom toho, že ty jejich teorie na něj roubuješ, přesvědčen, že je to správné a sděluje to tvůj prožitek z textu? Pojmosloví Husserlovského a Ingardenova fenomenologického slovníku vytváří pro mne nikoli "sdělení o prožitku", ale spíše dojem, že snad báseň považuješ za filosofický fragment nebo zlomek z díla nějakého filosofa. To, že v tomto díle lze najít časová (např.roční období) a prostorová určení a roviny, které se vůči sobě v básni nastavují - lze říct i klasixcckou literární interpretací motivů a obrazů, jako u prof.Kožmína a jiných fundovaných literárních kritiků, nebo se mýlím? O spekulativní uhadování, co by mohlo být o čem "filosoficky domýšleno" jak by to mohlo filosficky vypadat a vypovídat (kterého je ve tvé "studii" až běda) ani nemluvě. Bylo by hezké, kdybys nestavěl dům z chleba a nekrmil druhé cihlami.

 

Co se připomínky ke mně týče: O tom, jestli vím o něčem prd se pouze domníváš a trošku mi to připomíná "vztekání se". Není co víc k tomu říct z mé strany. Tvé husserlovské a ingardenovské roubování je pro mne prostě krokem "jazykově" a "oblastně" vedle. Co se mne osobně týče, máš jistě pravdu, s pokorou na tom nejsem nejlépe. Jsem rád, že jsi ty při psaní svého textu pokoru měl, to je jistě velké plius a nikdo ti to nebere. Také ti neupírám (a doufám, že ani ty mně), že jsi měl z egilovat textu silný prožitek. Píšu jen, že to, jak jsi ten prožitek "zahalil do fenomenologických mlh" je pro mne jako čtenáře, zabitím živého textu nevhodným a zbytečně komplikujícím fenomenologickým slovníkem. Možná, kdyby sis přestal plést fenomenolgickou (a tedy filosofickou) metodu s literární kritikou konkrétního básnického díla, kdoví...  

Cose týče toho, nad čím píšeš, že se mám zamylset: "poznání funduje intenzitu prožitku". Co s tímhle u konkrétních básnických obrazů egilova textu. Podle mého nic, vůbec nic. Stačilo by přece (u básně) hovořit ke konkrétním básnickým obrazům, k tomu co vyvolávájí, kam dle kritika míří. Nač sem tahat Husserla s Ingardenem? Jinak, tvé přesvědčení, že literární terorie dvě tisíciletí nějak extra podněcují literární praxi- např. básnickou, je dle mého zavádějící.

Je sice pravda, že báníci teoretiky čtou a ti o jeji dílech píšou, ale autor-básník, pokud teda není závislí na nějaké módní vlně u současné lit. kritiky, vždy vytváří originál vlastním viděním. Berličky nepotřebuje. Liter.kritici jsou od domýšlení a zamýšlení se. Někdy lépe jindy hůře. Je hezké, že existují soupisy názorů jako Ars Poetica, ale to rozhodně nesvědčí o tom, že by podněcovaly třeba básníka k tomu, aby si něco naštudoval, než vejde do krajiny (nebo do sebe) aby zachytil nějaký silný prožitek. To by pak byli opravdu básně jen chladnými "filosofickými fargmenty" bez vlastního zvučícího a vykreslujícího "života".  

    


<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 6.10.2006 > Lin Sien Ti> 

co má fenomenologie společnýho s básní? to jsem se snažil ukázat v tom textu. zkusím to tedy říct jasnějš: fenomenologickou analýzu jsem se tu pokusil využít pro zmapování časových rovin nastíněných v básni proto, abych je mohl líp uchopit a usouvztažnit s prostorovými. potom mezi nimi odhalit paralely. tyhle č-p vztahy jsou pro mě něčím, jako vodítkem, spíš pozadím, které vede tvoji pozornost v průběhu čtení.

 

"Stačilo by přece (u básně) hovořit ke konkrétním básnickým obrazům, k tomu co vyvolávájí, kam dle kritika míří."

 

to, co jsem napsal není kritika!!! je to studie o průběhu estetického zážitku (myslím, že to bylo naznačeno dost zřetelně. jsem studentem estetiky a komparatistiky).

určitě víš, že estetika je vědou, která do 18. stol. byla součástí filozofie. v dnešní době se sice spíš přiklání k psychologii, teoriím vnímání a recepce, přesto je s filozofií těsně spjatá. jedním z hlavních témat soudobé literární estetiky je recepce textu (a její průběh) coby uměleckého díla. moje studie je příspěvkem k tomuto tématu. asi nejpodnětnější koncepcí recepční estetiky je teorie Kostnické školy (Iser, Jauss), která vycházela mimojiné i z fenomenologie (Ingarden).

 

být tebou, vycházel bych především z tohohle!


<reagovat 
 Lin Sien Ti (Občasný) - 6.10.2006 > swedish_nigg> no právěže NIC!
<reagovat 
swedish_nigg (Občasný) - 5.10.2006 >

k tichotamovi / i ostatním:

Tome s tím vnitř-čas-vědomím: mám pocit, že si zapomněl na sukcesivitu čtení! obzvlášť, když ten muj výplod směřuje k interpretaci, při který se (v týhle básni rozhodně) musíš k časovosti vztahovat (např. když oživuješ retencionální vzpomínky, který (z důvodu sukcesivity) pořád ustupují vzad) - no vlastně i v tom čtení. nejde tu jenom o to, co je zprostředkované - samotné čtení je (estetická) událost, která má (sice specifickou) časovost (viz Lessingův Láokoón) ... napiš, co si o tom myslíš, protože si tím nejsem 100pro jistej (jak bych taky mohl)

 

co se týče stylu jde o to, že to není nějakej "domácí úkol" (jak se tady někdo domýšlí) - tohle mě prostě bavilo, aniž bych se chtěl shazovat... ale zkus jenom nahlídnout do toho Blanchota (vyšel nedávno v Hermann a synové) - možná na něj budu dělat postupku, takže se na to musim pořádně připravit .-)

 

tu postupku budu psát na estetice, a proto jsem rád, žes upozornil na tu estetickou rovinu - kterou, mám pocit, většina lidí absolutně pomíjela, a proto asi došlo k nedorozuměním

 

(a není to Popr:)


<reagovat 
 tichotam (Občasný) - 5.10.2006 > swedish_nigg> Myslím, že jsou tam dvě roviny. Jednak (s tou sukcesivitou) čteš tu první srofu a promíchávají se ti čtené časy ve vnitřním časovém vědomí. V tomto náhledu je ale lhostejné, v jakém pořadí časy přišly a jestli byly vyjmenovány dva nebo tři. V tom ti dávám za pravdu, ale taky si myslím, že estetický účinek podpořený tvou interpretací netkví v tomto banálním faktu vnímání času. Ta interpretace, která počítá s hrou času, se otvírá až jako reflexe, která si bere za předmět v minulosti prožitou sukcesi tří časů relativně pohromadě (v rámci retence a protence). Působnost básně se k nám myslím nedostává přímo, ačkoli se při čtení jaksi příměji děla. To byl myslím estetický účinek samotného čtení, ale účinek celku je už účinkem interpretace, kterou si dovedeme nakonec představit jako přítomnost, v ono vnitřním časovém vědomí jako "teď". Toto teď už ale není sled sukcesí jak jsu psány, ale sled sukcesí interpretace.
Nemyslím si taky, že by to bylo tak, že po proniknutí do básně se slova začnou ztrácet a vidíme přímo hvězdnou oblohu bez mřížky slov. Protože "myslet a být je totéž". Myslím, že jde jen o ztracení mřížky konkrétního textu, ve prospěch neviditelné, protože nevytištěné, mřížky naší interpretace, která má ale pořád charakter oné mřížky jazyka. ?

<reagovat 
 Lin Sien Ti (Občasný) - 6.10.2006 > swedish_nigg> Mluvíš ty, Švéde, taky někdy česky?
<reagovat 
 ariel (Občasný) - 5.10.2006 > tichotam> uf. právě jsem si ho nad tvými poznámkami vyhonil
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 6.10.2006 > Lin Sien Ti> švédsky :)
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 6.10.2006 > tichotam> 

ty dvě roviny - je to podle mě otázkou tý zapeklitý "2jí intencionality", kolem níž se to (vnitř-čas-věd) pravděpodobně točí! (aspoň u Husserla - ale třeba, a sám H. se k tomu přiznává, tohle je už u Augustina - jedna z knih Vyznání je skoro celá věnovaná paměti - to ale asi víš, každopádně je to zajímavý)

 

souhlasím, že to má 2 roviny. ale ta 2jí intenc. probíhá v obouch - ve čtení i interpretaci s tím, že vnitř-čas-věd interpretování je korelovaný vnitř-čas-vědomím čtení. vlastně mi tu šlo jinými slovy o překlenutí týhle propasti* - ta korelace je možná to, co určuje čas-prostor vztahy, který jsou tím, co "naviguje" interpretaci. asi před 2 rokama jsem četl Ecovy "Meze interpr." - moc si z toho už nepamatuju, jenom to, že říká, že nekonečná sémióza, není nekonečná (mřížka?) absolutně (ale budu si to muset znova přečíst - neznáš to? ještě to v krámech mají)

 

*o to, že jsou to sice dvě roviny, ale náležející jednomu estetickýmu zážitku jedný básně. otázka je, jestli potom můžeš mít 2 striktně oddělený estetický zážitky. podle mě ne, a proto ta komplexnost v čase jen narůstá. (o tomhle problému taky píše Pepper, ale je to práce kterou jsem nečetl, ale kdyby tě to kór zajímalo, dá se to zjistit)


<reagovat 
 tichotam (Občasný) - 6.10.2006 > ariel> to je v pořádku
<reagovat 
 tichotam (Občasný) - 6.10.2006 > swedish_nigg> Augustina znám jen ze sekundární literatury, takže nevím, o čem je řeč a stejnětak jsem nečetl Eca ;-). Ale jinak ti dávám za prvdu, že vnitřní časové vědomí je v obou rovinách nějak zastoupeno - jinak to přece ani nejde. Jen jsem měl pocit, že z té formulace přímo v tvém textu nevyplývá dost jasně rozlišení těch dvou rovin, ba že by dokonce mohlo vyplývat zanedbání toho rozdílu. No hlavně že jsme se dohodli ;-) Studuj dál, běž, já na o nemám dost morku v kostech.
<reagovat 
Ron (Občasný) - 7.10.2006 > Maurice Blanchot mluví ve svém popisu literárního prostoru o „smazaném“ Já, propadlém osamělosti ve svém pasivním bytí a ve své fascinaci nově se utvářejícím světem. Vznikání tohoto nového světa jako by stále znovu reprodukovalo smrt Já, jeho zanikání, mizení a akt jeho znovuzrození v obraze. Tento proces, který je spjat s reflexí jazyka, do něhož se Já vkládá (a v němž se proměňuje v objekt – věc) Jiří Orten vícekrát popsal a vzhledem k jeho situaci psaní splynul s ek-sistencí (sem jej také v Sešitech o existencialismu umístil Václav Černý), se starostlivým psaním ve vypjaté vrženosti do světa, popisované do detailu od prenatálních stadií. Grušovo dílo toto téma brilantně dovršuje v próze Dotazník.
Avšak je to poezie, v níž se tato situace utváří (k tehdejšímu kultovnímu dílu, Ortenovým Elegiím, se vztahuje i Grušova Carině nová báseň z Práva útrpného) a zajímavá by byla její konfrontace s Grušovými články ze šedesátých let, které by bylo rovněž zapotřebí vydat. Zvláště když se nyní autor v souvislosti se svou dosud nevydanou mladistvou sbírkou z roku 1964 odvolává na tehdejší situaci týkající se Tváře. Píše: „Tuto knihu jsem na začátku roku 1964 zadal nakladatelství Mladá fronta. Ujal se jí Ivan Diviš jako editor. Ale už v říjnu téhož roku jsem si ji vyžádal zpátky, zdrcen polemikou, která se strhla kolem mého působení v časopise Tvář, trestním stíháním, s ním spojenými neurvalostmi oficialit a také mlčením mnoha přátel. Je to dobový dokument - také mých pochyb.“
Dosud nevydaná básnická sbírka Právo útrpné (právo útrpné znamená mučení užívané kdysi při výslechu) se už v mnohém oprošťuje od symbolického jazyka plného narážek, jak je tomu ve Světlé lhůtě (v roce 1964 vydané) a stojí, zvláště svou nemilosrdnou kritičností „země blbů“ a svou odcizeností Grušovu následujícímu dílu, básnickému i prozaickému. Historická exempla, která otevírají tři oddíly Práva útrpného vybírají klíčové momenty historie jako opory pro pohled na současnost a situaci člověka v ní. Jsou to texty Empedokles, Hefaistovy děti, Stížnost Kerberova. Obdobný způsob konfrontací jedince s historií se také později bohatě uplatní v Grušových prózách. Objevují se tu tedy již momenty, které rýsují základní charakter Grušova díla, jímž je konfrontace lidské intimity se syrovou věcností světa. Cvičení mučení a Modlitba k Janince, poezie z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, pak už ovšem rasantně otevírá prostor temným a mučivým spádům věcí.
<reagovat 
pláně (Občasný) - 9.10.2006 > s pokorou a vděčně přečetla. a promyslela..
Doporučil 
<reagovat 
Šílená svině (Občasný) - 6.10.2006 > No, teda, slušný ptydepe. Jseš asi v prvnim ročníku co? Myslím, že jediné, co má žz tvé studie hlavu a patu je posledních pár slov "vztah minulosti s budoucností, vyjádřený jakoby teď". Ač si myslím (sám dělám s oblibou gramatické chyby, zvláště pokud se jedná o věci, na nichž mi tolik nesejde), že spojení "jakoby teď" nevystihuje, co chceš přesně říci. Te zbytek, až si přečteš za pár let, tak se zhrozíš, ale to je normální. Tyhle šoky od "prváku" přicházejí ne dřív jak za pět let, asi...nejčastěji bych řekl asi s praxí
Za vyloženě perly považuji:
1) "Místním určením básně Šacení je vztah. Vztah mezi pokojem se skříní a tím, jaký výhled pokoji poskytuje skříň, bilaterální vztah vnitřního a vnějšího světa, který se nemusí slovy rozprostírat za okny, jelikož ho může evokovat to, co je v pokoji, ve skříni."
2)Příznakem skříně, která je otevírána je pokoj – neocitáme se tedy díkybohu v hangáru, vždyť „tryskový motor není pro básníka“! Jsme v pokoji, v jakémsi intimním světě, v němž se aktualizuje naše vzpomínání, ve vnitřním časovém vědomí (E. Husserl), které se vztahuje jak k aktuální přítomnosti, tak k té, která už je nepřítomná.
3)To, co přítomně přichází, ale ještě tu není, tudíž je stále ještě budoucí, je podzim. To, co je mrtvé, ale stále ještě přítomně trvá nebo už odeznívá do minulosti, je léto.
4)Léto a podzim jsou roční období, periodicky se opakující a po sobě jdoucí – ztělesňují kontinuitu i jednotu kruhového časového schématu. Je to prsten, který sklouzl z prstu kostry, který se kutálí ze hřbitova jako páté kolo utržené z vozu utrženého z řetězu a přitom zůstává týmž prstenem. Cykličnost zažíváme rok co rok, a proto dokážeme s básníkem v přecházejícím létě, větřit podzim ještě předtím, než zežloutne listí. Tato důvěra odpovídá zvyku (habit), jehož nutným protějškem pro fundaci díla dílčími estetickými kvalitami je novost (novelty), jíž je například konstatování, že něco/někdo, jehož atributem je živoucí smrt, dřevo na kost, právě přichází „tam, kde je, mluví jen bytí – což znamená, že řeč už nemluví, ale je, oddává se čiré pasivitě bytí,“ jak by řekl M. Blanchot. Z návyku čtení jdeme s básní tam, kde nás opustí.
5)Dominantním reprezentovaným předmětem první strofy, předmětem, který stojí hierarchicky nejvýš (příslib záchrany), co se týče samotné předmětnosti, je skříň a to i přesto, že ze syntaktického hlediska je nevlastním přívlastkem ramínek (šatů). Mohli bychom však říci, že z hlediska časoprostorové analýzy je skříň jejich místním určením, a z toho důvodů stojí nad nimi, zajímá nás totiž předně organizace (organization) reprezentovaného prostoru. V situaci onoho vězně si rozhodně představíme spíš skříň bez ramínek, než ramínka bez skříně. Od této chvíle budeme přisuzovat prvkům jejich místo v temné hale.

Ale já bych řekl, že to je skvost celkově. Pro samotný začátek bych, vzhledem ke tvým schopnostem, raději začal psát ich-formou. A když už chci psát jako by vědecky, dal bych si pozor na taková spojení jako "nedostatkem bude chybění..." Další věc je, že lidé, zvláště kteří v takovém či podobném oboru začínají, trpí jakýmsi pocitem vlastní přemoudřelosti a naprosto nesmyslně strkají celou řadu těžkých vědeckých termínů tam, kde nejsou nejen nezbytné, ale spíše poukazují na potřebou studenta se blýsknout, jak to umí všechno používat. Na druhou stranu se jim, jako tobě stává, že říkají naprosté banality a tváří se u toho kdovíjak vědecky, ale to už patří k meritu věci...Složitou a místy nejen, že nesrozumitelnou a neobratnou úvahu vedeš k naprosto jasné věci, kterou citlivý čtenář pozná okamžitě...působíš tak dojmem "dottore" z komedie dell´arte, který mumlá latinu, řeštinu a patvarštinu dohromady, tře si vous z prava doleva a zleva doprava až přijde služka a řekne, že paní domu má zaražený prdy... Co se týče Holana, nevím, jestli je to zrovna šťastné a trefné připomínat. Dávat skříň dohromady s hangarem a pokojem a pak ještě Holanem... jedna z poměrně těžkých věcí není ani tak využívání cizích slov a odborných termínů - ale nalézání spíš relevatních příkladů a objasňujících přirovnání, to je něco, co má opravdu hodnotu...trénování takové věci, skutečný obsah (něco, co chci říci, pokud možno nového či pozoruhodného)a umění to zprostředkovat čtenáři je něco, co dělá skutečného mistra mistrem - myslím. Ale hještě jedna věc, je k tomu, Švejdo, nezbytná. Sebekritika, schopnost podívat se na svůj text očima čtenáře, dokázat také částečně myslet za něj. Domýšlet za něj. Adios! P.S. Jinak nechápu, co máte všichni s tou pokorou. Začínám si už myslet, že Egil je nějakým velmistrem pokory literatuře a kolem sebe má bandu spanilých rytířů. A každé ráno večer a poledne se všichni dohromady modlí před čtyřverším nalezeném v nějakým menhiru. Matně si vzpomínám na tvou, řekněmě bláznivou, reakci, když jsem dal Egilovi za tuto báseň dva body. Moje otázka zní: Zamýšlíš se nad názorem jiného nebo jen slepě (oddaně) Egilově, řekněme "talentu" sloužíš? Jedná se ovšem o řečnickou otázku, neboť já si na ní díky dikci tvé reakce, dokážu odpovědět. Smysl vědy, jak ovšem asi nevíš, ale nespočívá v nějaké slepé oddanosti předem daných dogmat - jako tomu bylo např. ve středověku a je tomu v mnohém i dodnes. Věda, dovol mi to poněkud neoprávněně učitelské řečnění, je dobrodružství z objevování. Předpokládá něco ve smyslu spíše Ensteinově "hledat důkazy i proti svým tvrzením" než ve smyslu náboženském "víra vede rozum". P.P.S. Vzhledem k tvé formulační schopnosti a jistému nekritickému obdivu, se zeptám trochu mimo soutěž: Nejseš snad ty ten můj roztomilý poněkud prvoplánový alternick? Pokud ne, ber to jako takové droboučké pošťouchnutí a pokud možno nevystřeluj hned arzenál těch nádherných slov na všelijaká přirození, jež správný intelektuál také jistě musí znát - samozřejmě, proto aby byl v kontaktu s jazykem a rozuměl, co jiní mistři - řekněmě mistři ksindlů - říkají a co tím míní.
Body: 2
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 6.10.2006 > Opíječ tchýní> 

"lidé, zvláště kteří v takovém či podobném oboru začínají, trpí jakýmsi pocitem vlastní přemoudřelosti a naprosto nesmyslně strkají celou řadu těžkých vědeckých termínů tam, kde nejsou nejen nezbytné"

 

kde?

 

"Na druhou stranu se jim, jako tobě stává, že říkají naprosté banality a tváří se u toho kdovíjak vědecky, ale to už patří k meritu věci...Složitou a místy nejen, že nesrozumitelnou a neobratnou úvahu vedeš k naprosto jasné věci, kterou citlivý čtenář pozná okamžitě..."

 

například?

 

buď proboha konkrétní, vyjadřuje se k přímo k tomu, co jsem udělal špatně. kde jsem například užil nesprávně nějaký termín a proč. vysvětli mi to, ukaž mi ho :) budu jenom rád. to, do čeho jsem se pustil je velký sousto :) a já se pořád učím, i když nejsem v tom prvním ročníku. z toho, cos mi napsal se nedozvím zhola nic, než "drž hubu a krok" - a to se mi fakt nelíbí, je to strašně snadný. buď tady konkrétní, jo!

 

co se týče banalit - je to analýza, snažil jsem se vycházet i z "banalit". ukaž mi ale, kde jsou moje závěry banální a v jakém smyslu

 

----------- to s tím egilem si doufám nemyslel vážně: myslíš, že tím, že něco napíšu o egilově básničce, jsem automaticky jeho prcin? nehledě na to, že jsem tu (v tomhle textu!) básničku vůbec nehodnotil


<reagovat 
 Šílená svině (Občasný) - 7.10.2006 > swedish_nigg> Nebudu vypointovávat jednotlivé příklady, z nichž vycházela má tvrzení. Jednak je jich v tvém textu celé moře a jednak s tebou nechci polemizovat o tom, jestli např. pod slovem "vývin" myslíš "vyvinutí" s plenek, genezi nebo vývoj. Takto bychom mohli diskutovat skoro na každém druhém nebo třetím slově tvého textu a to se ještě ani nejedná o vědecké termíny. Já si myslím, že úprava tohoto textu - jakože ti řeknu to a to je špatně, ty se nad tím zamyslíš a opravíš to a pak bude všechno fajn - není možná, nebo by byla natolik vyčerpávající, že by snad bylo daleko lepší nebo rozumnější napsat text úplně nový. Kdybych se do toho pouštěl já na tvém místě, začal bych (jak jsem ti už napsal) ich-formou a bez "vědeckých" ambicí bych se pokusil o takovou "obyčejnou" analýzu básně. Takže můj nadpis by zněl asi "Pokus o nahlédnutí egilovy básně z časoprostorového hlediska". Adekvátně tomuto nadpisu bych pak přizpůsobil sloh. Začal bych tedy tím, že bych řekl to o té časové trojjedinosti a snažil bych se to pěkně čtenáři vysvětlit. To jak jsi psal o tom "vyšli v ústrety" nebylo bez zajímavosti...ale udělal bych to stylisticky lidštější. Pak bych se zamyslel nad tím, proč je v pátém verši použit budoucí čas. Připusťme, že může jít o autorův omyl (prostě to přehlédl) nebo nějakou jeho finesu. Při zamýšlení nad touto časovou nesrovnalostí bych přešel k problému subjektů v básni. A začal bych pěkně od píky, aniž bych se snažil předbíhat čtenářovy myšlenky. Nenapsal bych tudíž, že dívce "beží v ústrety" podzim, ale to co jí běží v ústrety prvoplánově, a to jsou kostlivci. Zde nebo později by se hodilo zamyšlení nad symboly života (dívka) a smrti (kostlivec). Myslím, že by se o tom nějaký větší odstavec dal docela dobře napsat. Pak bych se zamyslel nad tím, jak souvisejí s kostlivci strašáci. Protože jestliže "kostlivci už vyšli" :), zajímalo by mě, proč strašáci teprve obživnou. Není to nefér vůči těm strašákům? Nebo jim to autor nějak vynahrazuje později? (Možná to sám autor nedomyslel, i s touto variantou se musí počítat. Třeba těmi strašáky myslel "mrazíky":)) Až bych nějakým způsobem rozetnul tuto otázku, vrátil bych subjekty zase do časoprostoru a tedy do budoucnosti, kdy bude "křísení kabátů" a tedy přijde zima. to už budou strašáci obživlí, takže by se z toho taky dalo něco "vyždímat". Evokce času pokračuje v básni dál (ano, ty jsi si vymezil tu "analyzovanou jednotku" na první strofu, vím) a poukázal bych na opakující se téma (egil je někdy dost monotématický) rození, křísení, ožívání. Tentokrát rození slov na ústech, tedy nemluvňat, jimž trvá "také" devět měsíců (čas), aby mohla "vyjít" na svět. Čas, ten intimní "vyšli ti v ústrety" i ten obecný, vegetativní, jenž je evokován ročními obdobími, se pak uzavírá jarem - tím prostorem na druhé straně tmy.
Kdybych chtěl udělat analýzu komplexnější, rozebral bych nějaké egilovy metafory, přenesení významů - nemluvňata/slova nebo dřevění kostlivci/ramínka (jež bývají ze dřeva na rozdíl od kostlivců).
Pak bych se ještě vrátil ke tvaru slova "viselých", což bude nejspíš nějaká egilova intelektuální provokace.
Zároveň je možné a asi i žádoucí k analýze připojit
hodnotící aspekt. Tedy například, že první dva verše jsou velmi zdařilé a mnohovrstevnaté, které hned na začátku báseň směle akcelerují do vertikální transcendentály. V dalších dvou verších se ale básnikovo tempo razantně zmírnilo, jako by se zadýchal, nebo chtěl z již dosažené pozice vytěžit i trochu pocty :) a ohlíží se zpět a šperkuje - zabité letní šaty, ramínka ve viselých! ve skříni. I čas se v těchto dvou verších zastavuje. V dalších, v 5 a 6 verši se pokouší zase "běžet dál" po vertikále. Z mého hlediska tak s polovičním úspěchem. Od verše "v devátém měsíci" básnik v podstatě sere na vertikalitu a oddává se plnohodnotně tomu, co mu vyhovuje - romantická milostná lyrika s minimálním přesahem (asi budeš oponovat, že milostná lyrika). Dokonce je zde v popisu slov a jejich zrodu (básnického) velká podobnost s mistrem těchto milostně-slovních kliček s tzv. Cyranem de Bergerac. Ten je v některých pasážích fenomenální, ale připustme, že většinou orientován na estetický účinek nežli obsah. O tom samozřejmě také je poezie. Rozebírat, co má přesah a co nikoliv, a že verše "mlha je oblékne do nočních košilek z páry/ a pak se rozplynou a zmizí" mají také trancendenci, je nad moje síly. Já zde onen přesah necítím, ale cítím zde něco jiného - obratná líbivá spojení. Navíc se mi trochu mlha "dubluje" se slovem pára. Bergerac je nejen jeden velký nos ale ornament s nepochybně vynikající kompoziční sítí. Co ovšem Egil ulovil do své kompoziční sítě, je ve dvou třetinách také jen tvarovaný štuk, samozřejmě nikoliv tak propracovaný a svůdný...Cyrano je Cyrano. To ovšem nic nemění na tom, že je Egil dobrý autor a v rámci totemu určitě výborný. A v každém případě je egilova báseň mnohovrstevnatá, ale dle mého hlediska spíše opravdu časově než prostorově. I když ti strašáci s tím polem, které jsi zmínil, by mohl aspirovat na úspěšný, zajímavý výklad. Opět ale záleží také na stylistice. Zároveň existuje ještě jedno nebezpečí: jako se stává, že čtenář, hodnotitel neobsáhne všechnu hloubku díla, může se stát i opak, dílo ve skutečnosti není tak hluboké, i když v něm hodnotitel nalézá snad všechny dimenze mezihvězdného prostoru. A navíc existuje ještě riziko, že se "hloubka" a význam díla může časem ztrácet nebo "kynout". No Eco by nad mým zmateným přemýšlením asi propukl v hurónský smích...a Kafka by řekl, že za každými dveřmi jsou další, ale není jisté, jestli ty první tam vůbec jsou...:) To jen tak na odlehčení, nebrat vážně!

P.S.
To je jedna z možností (samozřejmě se mnou budeš v mnohém, ne-li ve všem nesouhlasit) ale pokusil jsem se spíš poukázat ke stylu psaní. I když se mnou třeba nesouhlasíš, tak určitě víš, co jsem chtěl říci, o čem mluvím. Je to tak? Pokud ano, věz, že je to tím, že tě mám před očima a pořád si to, co píšu, čtu tvýma očima a ptám se sám sebe/tebe, rozumíš mi?
Můžeš zvolit samozřejmě jiný styl, řekněme ten suše vědecký. I ten může mít svá kouzla. Předpokládá však stejnou autocenzuru, sebekritiku jako styl, řekněme "eseistický". A vyžaduje také postupné vysvětlování a mapování problému. Co se týče Popkorna, nic jsem od něj nečetl a může to bejt asi dobrý. co se týče ciích slov a vědeckých termínů, stačí jen dodržovat jedno pravidlo: pokud možno nahradit českým slovem, pokud nemožno, neprodlužovat je do řad až někde dojde k zácpě, ale pěkně plynule je pouštět jako by čekaly na semaforu, až přijde jejich čas. A především si ujasnit pečlivě jejich význam, jako u zminěného "vývinu". Navíc ta slova nemají sloužit k většímu zmatení čtenáře než už je, ale k větší přesnosti a preciznosti.
Vypointuji jen první bod nadpisu, za celou tvou práci - malou část za celek. Napřeskáčku: Různé pohledy se "nedrží" - velmi neobratné, prozrazuje hned zkraje, v nadpisu, že nejsi dobrý stylista. "Když už tak udržet pohled na...něčem. Ale i to není ok. "jakousi analýzu" - jakousi se nehodí k analýze (pokud to nemyslíš pejorativně). Nevím, co je kořenová soustava o třech větvích - pokud to uvedeš, měl bys to aspoň zevrubně vysvětlit: popkornova soustava, moje malá soustava, soustava, kterou jsem zaslechl na semináři a nevím čí je ap.)Slovo relevantní je navíc, slovo "zadaný" je navíc. Míchat poetický styl s odborným je majstrštuk.Zapomeň na to v nejbližších pěti letech - jinak se jen ztrapníš. "Ke kýženému plodu", to je jak kdybys mámil z kozy tele. Místo "komplementární" použít "doplňující se". Místo slova "intence" se dobře hodí slovo "v duchu". A máš poezii v odborném textu, aniž bys chtěl, jedna radost!
A chovej se příště k mýmu praseti slušně. Dostals od něj víc, mnohem víc, než sis za své chování k němu zasloužil!

<reagovat 
 Šílená svině (Občasný) - 8.10.2006 > swedish_nigg> z důvodů nějakých vnitřních pochybností jsem byl nucen si Egilovu báseň, tvůj rozbor a své reakce na něj přečíst ještě jednou. A musím připustit, že jsem reagoval poněkud zbrkle a to nejen v čtení a hodnocení básně body ale i v kritice tvého elaborátu. Zároveň ale chci zdůraznit, že z 80% považuji nadále tvůj text za nezdařený a to jak obsahově tak formou. Nicméně jsem se dopustil několika přehlédnutí a možná i drobnějších omylů. A to zvláště při vnímání prvních šesti veršů básně.

** Nejcitelněji vnímám své nedostatečné zamyšlení nad verši "dřevění kostlivci/ z jejich ramínek viselých ve skříni splývají šaty"
Zde jsem plně nepochopil, k čemu se vztahují ramínka. Domnívám se, že jednak se může jednat o ramínka (část "těla") kostlivců a jednak se může jednat o ramínka, z nichž kostlivci "slezli". Adekvátně tomu pak letní šaty dívky visí buď na kostlivcích nebo na šatním ramínku" místo kostlivců, kteří skříň opustili, nebo jako jakási jejich "esence", kterou tam zanechali.Ať je to jakkoliv (a myslím, že to není zcela jednoznačné a dochází zde k "šumu", který si myslím, že není žádoucí, ačkoliv lze oponovat, že jde mnohovýznamovost záměrnou a někomu "to dělá" báseň hlubší), dalším problém, nejasnost, vzniká slovem "viselých". Teprve nyní, budiž mi to hozeno za vinu, jsem pochopil, jak to s tímto slovem básník myslel. Ale zároveň připusťme, že pokud tedy ramínka (ať už kostlivů jako části těla či jako dřevěná pomůcka na nichž kostlivci viseli)už ve skříni nevisí,jsou tedy na kostlivcích, v druhém případě někde jinde - řekněme před skříní nebo u zrcadla, kdekoliv jinde. A vyvstává další otázka, zda ty šaty leží například na posteli (jsou zabité) nebo visí (na ramínku:). Sloveso splývají spíše evokuje, že budou viset dále na ramínku - ale je to jen dojem. Pak ovšem zcela nefunguje metafora "zabité šaty" a zároveň se míchá s metaforu skříně jako rakve, kterou lze také ve verši objevit. domnívám se tedy, že ač je těchto několik veršů velmi zajímavých, Egil vyrobil příliš složitou síť významů, v níž se on může orientovat velmi dobře, ale čtenář, myslím že právem, může tyto konkrétní verše "obvinit" z toho, že jsou překombinované, v lepším případě, v horším chaotické. Ač, nějaký řád v tom podvědomě cítíme, to nechci popírat! "přijde čas křísení kabátů - ožijí strašáci, posedlí..." Tento verš zmíněnou mnohovýznamovost a zároveň chaotičnost první poloviny básně dále zvýrazňuje. Jde o to, že kostlivce lze také považovat za "strašáky" a zároveň je díky metafoře "křísení kabátů" lze spojovat se skříní. Přirozenější je ovšem vnímat v souvislosti se skříní spíše zmíněné kostlivce, protože ustálené spojení "kostlivci visí ve skříni", což znamená, jak samozřejmě všichni dobře ví, nějakou schovávanou vinu. Strašáci v té skříni už dělali trochu "narvanou" atmosféru (tedy alespoň do té doby, než odešli ze skříně kostlivci). Ale vážně! To, že nejdříve odešli kostlivci je trochu anachronické, alespoň podvědomě, neboť "kosti" mají asi blíž k zimě a strašáci zase k podzimu. Nehledě na jejich "konzistenci". Strašák má něco na sobě (ten na poli) a pod tím kostru. Kostlivec je už jen kostra. Takže, asi, logičtější by bylo, kdyby ze skříně nejdřív vyšli strašáci (řekněme podzim) a pak teprve kostlivci (zima)kostlivci. Ale teď už opravdu vážně: jdeo to oba subjekty rozlišit. Ty ses o to pokusil, ač zevrubně a našel jsi nejspíš správné interpretační hledisko, ale nevystavil jsi ho zkoumání. Báseň evokuje, že ze skříně "vyskočili" kostlivci a pak tam někde ještě došlo k obživování strašáků. Tyto dva "proudy", "kostlivší" a "strašácký" , abych to trochu ještě doladil, se, taktéž ne příliš dobře smíchávají a dochází k dalšímu, ani ne mnohovýznamovosti, jako spíš chaotickému zdvojení (k podobnému Egil tíhne u "páry" a "mlhy" o pár veršů dále). A časové tvarování v tom dělá také svoji rutiku - kostlivci už žijí, strašáci ještě ne... Závěrem: Nemám za cíl dešifrovat celou báseň do poslední pídě a tato reakce, jako předešlé, neměly za cíl být kvalitní analýzou egilovy básně. Nevím ani, jestli bych toho byl schopen, možná ano, ale bylo by to pro mě časově náročné, a abych byl se svým výsledkem alespoň částečně spokojen, musel bych té analýze a jejímu "nastylizování" věnovat třeba několik dní. Tyto mé reakce jsou pouze dvou až tříhodinovým náhledem na věc, nic víc. Přesto tvrdím, opakuji se, že ač má tvá studie v oněch 20% nějakou zajímavost, bylo by lepší napsat ji zcela znova. a možná, že některé věci, které jsem zmínil, by mohly toto téma obohaťit. Můj předešlý rozbor zbytku básně, tedy tu druhou polovinu, nechci nijak výrazně korigovat. V postatě na tom trvám nadále, i když bych nějaké věty stylizoval jinak. Hodnocení Egilovy básně dvěma body považuji za unáhlené a opravuji jej, na čtyři. Neˇboť je to báseň dobrá, ale, jak už jsem také řekl, překombinovaná a možná poněkud chaotická, domyslí-li se některé metafory hlouběji. To může být, ta chaotičnost a ne zcela uhlídaná mnohovýznamovost Egilových metafor a časových určení, pro někoho ještě větším kladem básně, mnou je vnímaná spíše nepozitivně.
<reagovat 
 Lyryk (Občasný) - 8.10.2006 > Opíječ tchýní> Sebelepší "styl" kritiky je k ničemu, pokud se kritizující nedobéře ani k podstatě básně; a když se pak napůl dobere, vyleje to podstatné nevšímavě z vaničky. Na druhou stranu obdivuju brilantní sebereflexi, která ukazuje, že při skutečném zájmu lze k básni daleko více proniknout. Sic "kritik" křičí: "Neuhlídaná mnohovýznamovost! Chaos" Podobně se kritici čepýřili před impresionistickými obrazy... Vypadá to jako první vlaštovka. Chaos a mnohovýznamovost lze totiž také vnímat jako destilaci a úspornost, kdy autor spoléhá na čtenářovu úroveň, na jeho vnímavostní talent. A kdo by jej měl mít, když ne kritik.
Vztah k poezii se nedá nasimulovat. A tady jej často leckteří simulují. Je to zde podobné stavu, kdy chemik na fyzikálním kolokviu zvolá: "Je tu málo chemických vzorců!" Také jiný duchovní velikán řekl Mozartovi, že v jeho hudbě je "příliš mnoho tónů".
Pokud neumím, coby kritik, zakoušet nějakou krásu, neměl bych odmítat apriori prostředek, který přesahuje moji mysl či ochotu. To může samozřejmě udělat čtenář, který se obrací k poezii jen přes svůj nabytý vkus, ale kritik tuhle možnost nemá. Ani nevím proč ti to píšu, snad jen z podezření, že bys také mohl být alternickem g_morra, jemuž jsem nedávno vyslal výtku k jeho tragicky pohodlné přezíravosti v poezii. Tato diskuze skvěle ilustruje to, co jsem tím měl na mysli. Simulovaná reflexe poezie, která se vymezuje přezíráním, je největší hrozbou pro poezii. A to právě proto, že jde o chování jedinců, kteří svůj vystudovaný brilantní styl pak dávají do služeb pouhé prostřednosti.
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 10.10.2006 > Opíječ tchýní> 

:) a co když mi jako je sedumdesátsto a slovo vývin je "intelektuální provokace"?

 

jinak děkuji tvému vepři za rady do života - držet se při zdi chlíva a krok... před porážkou - takže vlastně ani nevím, co si mám vybrat (existují jakási vepřová vítězství?). myslím, že rozumím, a myslím, že ty nerozumíš. tohle jsem napsal (teď si podepíšu smrt) asi tak během dvou tří hodin na koleni, moc mě to bavilo a fakt sem si to užil, tak sem si řek - tohle musíš vyvěsit na nástěnku! ... to ano, ale ještě jedna věc (ta práce).


<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 10.10.2006 > Opíječ tchýní> 

takhle se v tom vytratí *...ššš                                   (* to)

myslím, že máš stenografický potenciál

 

ale to s tou sebekritikou je chvályhodné! (nedávno jsem tu jednu takovou musel udělat)


<reagovat 
 Šílená svině (Občasný) - 8.10.2006 > Lyryk> Je mi líto, Lyriku, ale musím ti odpovědět takto: tušil jsem, že si někdo přihřeje svoji polívčičku, a že to uděláš ty, jsem odhadoval tak na, zůstaňme u těch procent, na sedmdesát. Proč? Asi je málo básníků, kteří jsou schopni v podstatě na zmatku (ať je jakkoliv postmoderní či jiný a řízený člověkem s desetinásobným mozkem, ehm) postavit svou poezii a přistupovat ke svému dílu s takovou vážností a obhajovacím espritem jako ty. Neber to nijak extrémně vážně! Prostě, když ucítíš, že se jedná o rozbor básnického textu, hned přiběhneš, aby ti taky někdo přeleštil kotlík a nandal pořádnou porci! S úsměvem, Lyriku, je to jen vtip. Ty to uneseš, a nemusíš na mě hned vytahovat relevantní i nerelevantní literaturu a důkladný poznámkový aparát. :)
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.10.2006 > napadá mě, zda je dobře, obhajovat se???
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 10.10.2006 > ztratila> jo, tady jo - pokud se tu má něco takovýho udržet (ta spící lubrika). taky to nemám moc rád, to obhajováníse, ale asi je horší dělat povýšenýho. nevím, navíc to samozřejmě není dokonalá studie
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.10.2006 > to jsem myslela spíš obecně, jinak máš pravdu - a jak už jsem psala, myslím, že je důležitý, že se tu objevujou takovýhle věci.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 10.10.2006 > to jsem myslela spíš obecně, jinak máš pravdu - a jak už jsem psala, myslím, že je důležitý, že se tu objevujou takovýhle věci.
<reagovat 
jafa (Občasný) - 8.10.2006 > zajímalo by mě přečíst si to znovu přepsané - syntakticky a formulačně zjednodušené, držící se jedniného tématu (!), vzhledem k tomu vyčištěné od všech "nenápadných" metodologických odboček a nově strukturované - plus taky zbavené hrubek, které v kombinaci s vědeckým stylem působí hloupě. Musím přiznat, že asi na dvou místech jsem nechápala, co se snažíš říct, což mě mrzí.

u básně samotné mi naopak přijde, že je složitost ("chaotičnost") funkční a přímo vybízí k takovému nacházení různých spojů mezi metaforami. stejně dobře by ale šlo motivy vnímat jako jednoduchý asociační řetěz: holé stromy-dřevění kostlivci - ramínka - skříň - podzimní kabáty- vzpomínky na mrtvý už letní čas- frustrující míjení času- moc básnické řeči "zastavovat" čas formulováním prožitého. Tahle nejjednoduší propojenost způsobuje, že je báseň sevřená a přístupná jednoduchému čtení. upozorňovat na další pohyby v pozadí básně (kterých může být tolik jako je čtenářů) mi přijde super, ale tenhle tvůj text k tomu pro mě jen nakročil



<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 10.10.2006 > jafa> 

o básni jako takové nemůžeš říct - je složitá, nebo je složitá míň, než nějaká jiná. z téhle perspektivy o ní můžeš říct jen to, že báseň je právě tím, za co ji pokládáš. ty ji pokládáš za složitou a její složitost za funkční... o.k. ale četla jsi opravdu pozorně? anebo ses jen chytala "nenápadných metodologických odboček" - neříkám tu v podstatě totéž, když v jedné takové "odbočce" zmiňuji S.C. Peppera a jeho pojetí této složitosti" (komplexnost)?

 

jestli jsi četla pozorně, minimálně 2 počáteční body, tak bys měla vědět, že tohle není interpretace, ale že v ní jde o to, jakým způsobem ti tahle báseň umožní estetický zážitek (ev. prožitek...), který je zhruba řečeno tím mocnější, čím je komplexnější (Pepper) - takže žádný "jednoduchý asociační řetězec" tam, kde jde o přísnou strukturaci motivů. ty asociace to je jen jedna z dílčích složek tvého zážitku (a tebou zmíněný řetězec jen jedním z možných řetězců) - to, co tedy říkáš je čtenářská redukce, na kterou máš samozřejmě právo, jenomže opomíjí zásadní věc - to, že jejich "propojenost" je umožněna právě proto, že jsou umístěny v takových a ne jiných časo-prostorových souřadnicích (nebo spíš na č-p dráhách). a pro jejich odhalení musí člověk báseň (byť maně) analyzovat. prostě si v duchu říct: "aha! tak takhle to je!" a právě proto, že se to děje bleskurychle, si myslím, že tu moje formulovaná analýza tohoto "aha"vzbudila takovou nelibost :)

 

co se týče toho, jak je to napsáno, toho jsem si vědom a už jsem tu na podobnou (a oprávněnou) výtku reagoval - dík za pochopení


<reagovat 
 čtenář jafa - 10.10.2006 > swedish_nigg> Jestli basen povazuju za slozitou nebo jednoduchou, o tom bych radsi nezacinala. Nepochopili jsme se. Myslim, ze umoznuje jednoduche cteni, ktere jsem reprodukovala. Jestli jsou tam i nejake slozitejsi vztahy vyplyvajici z caso/prostorovych souradnic, rada bych si o tom neco precetla, ale ty jsi mi takovou analyzu nenabidl.

Vidim to vahani mezi interpretaci a teorii recepce, a myslim, ze to je textu na skodu. Cetla jsem pozorne a reknu ti presne jak, ber to jako uprimnost pod/prumerneho ctenare, i kdyz pro nej asi nepises.

Prvni tri odstavce jsou interpretaci, i když kostrbatou. Beru si z nich informaci, ze v basni je nejak aktualizovany cas, a to konfrontovanim a splyvanim ruznych casovych rovin {rada bych se jako milovnice interpretaci docetla konkretneji jak, ale o tom nic}. Ctvrty odstavec zbytecne zdlouhave rika, ze to je neobvykle vnimani casu, a v tom smeru pripomina „novelty teorii“, pro me trochu nepresvedcive a nadbytecne, ale budiz. Dozvedela jsem se teda zatím o tom, ze basen nejak aktualizuje cas a ze ji to dela basni {a nas obeti estetickeho zazitku}. Paty odstavec se po vete o mracich {nechapu} vrha interpretacne na prostor, ale vycerpava se tim, ze jako dominantni prostorovy motiv urcuje skrin. Z toho dokonce udela i zaver - vyse zminenou casovou konfrontaci interpretuje jako cisi vnitrni casove vedomi {i tam je prece m/s/b jeden celek} a naznacuje, ze je subjekt tohoto vedomi situacne spojeny s „intimnim prostorem pokoje“ – nebo tam snad dokonce je – jsem z toho jelen a prijde mi to potapane. Sesty odstavec banalne upozornuje na propojenost mezi dvojicemi motivu, teda na usouvztaznovani, a banalne rika, ze tohle usouvztaznovani z nich dela „basnicka vyjadreni“. Pak sesty odstavec spolu se sedmym referuje o komplementarite analyzy a intuice, aniz by se to nutne vztahovalo k tomuto konkretnimu textu. Chapu to nicmene tak, ze tahle basen umoznila autorovi eseje prozitek intuice i analyzy, takze bych ji mela brat jako estetickou udalost – ale nijak me to nepresvedcilo.

Jestli tahle esej vybudila nevoli {neprijde mi to}, tak podle me spis pro svou nedomyslenost. Vidim tam nakrok k dobrym napadum, ale neni to podle me dotazene --- jak jsem psala, esej by me zajimala prepsana.

... klidne se bran {budu rada} a mej se pekne {bez nevole}!



<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 12.10.2006 > čtenář> 

ad1 - celá práce je č-p analýzou první strofy. pro toho, koho by víc zajímala role analytického přístupu pro estetický zážitek, je tu uvedená Pepperova práce (mají ji v Klementinu)

 

ad2 - já tady "neváhám mezi interpretací a teorií recepce" už proto, že nejsou položený na jedny váhy. interpretace tu nestojí za cíl, ale pro cíl, nutný (sdělovací) prostředek k jeho dosažení. cílem není váhání, ale usouvztažnění 2 pohledů - 2 body na začátku (čti pořádně!)

 

ad3 - když se na to díváš takhle, tak bys měla vědět, že první věta tvého odstavce je interpretace, stejně jako je tahle věta interpretací tvé interpretace. tzn. tohle není ten správný přístup!

_____uvedu ti schválně jeden příklad toho, jak "interpretuješ":

"Paty odstavec se po vete o..." - jak můžeš tvrdit, že se 5. odstavec vyčerpává tím a tím, když sama přiznáváš, že jsi ho celý nepochopila? obzvlášť, když jsi ta milovnice interpretací!

_____myslíš, že uchopit symbol je banální operace? zase si to špatně vykládáš: nejde tu totiž o propojenost, ale o vzájemnost (dynamický bilaterální vztah), a v tom je rozdíl! nejde tu o vztah příčina-následek apod.

_____ta komplementarita spočívá právě v téhle vzájemnosti č a p vztahů

 

ad4 - rozhodně tenhle text není esejí jen kvůli tomu, že místy využívá esejistické postupy. je mi jasné, že ty bys napsala esej, ale tenhle tvůj požadavek je na tomhle místě nemístný

 

--------------------

 

jak jsi řekla - jsi milovnice interpretací - to vidíme: ani se neodvažuju spočítat, kolikrát se to slovo v tvé poznámce v různých obměnách objevilo. jestli jsi tady hledala interpretaci, nebo něco jako návod na to, jak být úspěšným interpredátorem... problém vidím v tom, že jsi to hledala tak moc, až ti to hledání znemožnilo čtení šacení

proti interpretaci jako takové nic nemám, ale prostě: tady o ní nejde! jde tu o analýzu básnického textu pro jeho estetickou recepci. (teprve součástí analyzování je interpretace. ovšem výtěžkem analýzy nemá být dointerpretování, ale odhalení č-p vztahů, případně lyrického subjektu)

____ale uvědomil jsem si to i díky tobě a za to bych ti rád poděkoval!


<reagovat 
miroslawek (Občasný) - 12.10.2006 > šmarjá
<reagovat 
 swedish_nigg (Občasný) - 12.10.2006 > miroslawek> ne že bych čekal zevhebnou odpověď --- ale ňejak mě to od tebe mrzí
<reagovat 
 miroslawek (Občasný) - 12.10.2006 > swedish_nigg> to nemusí, já jenom k té (a po té) diskuzi tady nějak nemám slov
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení     Novější>>>

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter