TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Próza

> Próza

> Povídky

> Fejetony

> Úvahy

>		Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

...o chytrém pejskovi Hafáčkovi
Autor: schizandra* (Občasný) - publikováno 22.10.2006 (07:06:49)

Až úplně dole pod strání s keři rozkvetlých šípkových růží a mladých doubků stála malá chaloupka a na jejím dvorku psí bouda. Bydlel v ní chundelatý pes Haf se svým synem Hafáčkem. Bylo jim tam dobře, protože se o ně všichni domácí pečlivě starali a oba pejsci se zase starali o hlídání. To byla jejich práce a oni ji dělali velice dobře. Celou noc byli ve střehu, spali jen tak na půl ucha, obcházeli kolem chaloupky a honili každou myš, která si chtěla jít do spižírny smlsnout.

Každé ráno vyšel z chaloupky dědeček, aby se podíval, jestli sluníčko opravdu vstalo, jestli spadla ta správná rosa a jestli je všechno v pořádku, jak má po ránu být. Haf i Hafáček ho provázeli na ranní procházce.

…„Tak co, kluci,“ říkal dědeček, „ jak se vám dneska hlídalo a kolik myší jste zahnali?...“

V tu chvíli se Hafáček pěkně posadil před dědečka a spustil: …„haf haf haf “…

…„Aha,“ řekl děda, „ tak tři myšky jste zahnali? No to jste ale pašáci, za to vám musí dát babička nějakou odměnu…“

No tohle Hafáček rád slyšel; sotva to děda řekl, už pelášil ke dveřím a tam čekal na babičku, aby se také jí pochlubil, jak umí počítat, a dostal od ní kousek voňavého krajíčku.

Asi by u chaloupky zůstal napořád, ale jednou takhle odpoledne před bouřkou se u nich zastavil na kus řeči dědečkův vnuk Honzík. Jezdil s cirkusem po světě a cvičil v něm lvy a jiná zvířata. Když byl malý, hrával si s Hafem a teď se docela divil, jakého má jeho starý kamarád chytrého pomocníka. Slovo dalo slovo, a když Honzík odcházel, nesl si v náručí Hafáčka, kterému se taky moc líbil. A tak se chytré štěňátko dostalo do cirkusu.

Hafáček se ocitl v kouzelném světě, to bylo něco jiného než běhat kolem chaloupky a honit myši. Chodil s Honzíkem od klece ke kleci a se všemi se seznámil. Ze lvů a tygrů měl trochu strach, ale brzy se z nich stali kamarádi, když spolu běhali a skákali v manéži. Na konci představení vždycky spočítal, kolik je v manéži lvů i tygrů, a když se ho Honzík zeptal, kolik je tam pejsků, udělal haf jen jednou. A lidé tleskali, div cirkusový stan nespadl.

Hafáčkovo vystoupení se také moc líbilo řediteli cirkusu, který rozhodl, že pejsek bude mít svoje vlastní číslo s klaunem Pepíkem. Ti dva spolu nacvičili plno legračních kousků a rošťáren, které prováděli dětem v prvních řadách. Ale vrcholem jejich vystoupení bylo počítání, to Hafáčkovi šlo líp než některým školáčkům. Stačilo, aby Pepík ukázal cedulku s nějakým číslem, a Hafáček vždycky hafal správně. Děti se před pejskem tak styděly, že umí počítat lépe než ony, že se začaly honem učit, aby si nedělaly ostudu.

Plno zemí projezdil Hafáček se svými cirkusovými přáteli, všude rozdávali radost i poučení a dostávali za to spoustu potlesku a lásky, hřály je rozzářené dětské oči. Ale roky utíkaly jako voda v potoce, z Hafáčka vyrostl velký huňatý pes a zastesklo se mu po tatínkovi Hafovi, po dědečkovi a babičce i po malé chaloupce pod strání. Jednoho dne si s Honzíkem sbalili svoje sakypaky a než se nadáli, byli doma. To bylo radosti a vyprávění!

A teď určitě chceš, Vendulko, vědět, jak to dopadlo. No přece Hafáček zůstal doma v chaloupce, ve dne se vyhříval na sluníčku před boudou a v noci hlídal a hlavně honil myši, aby nevlezly do spižírny.

A vždycky věděl, kolik jich bylo!

Poznámky k tomuto příspěvku

celej on (Občasný) - 22.10.2006 > Tak jsem si přečetl tvou pohádku. Nevím nejsem odborník na pohádky, ale myslím si, že psát pohádky je opravdu nejtěžší, ikdyž se to zdá jako sranda. Ty klasické totiž nemají děti jen bavit, ale i učit o světě... a děti je budou asi pěkně rozebírat a ptát se, takže třeba otázka: "Co je to ta správná rosa?" asi pěkně zavaří pár mozků, i když to tam tak pěkně zní. Navíc mi to přijde přeseté zdrobnělinami... školáček, hafáček, doubky... děs. To na mě působí, že všechno je měkké, hezké, milé a laskavé. Ale takový dub měkký fakt neni a prostě by měl mít ten statut tvrdé věci, prostě Dub ať je mladej nebo ne. A v tom je celý ten problém, že v tvém textu je absence čehokoliv zlého, nehodné... dokonce i ty krysy co vyžírají spíž jsou myšky... pak prostě ten příběh tak nějak plyne a nic. Člověk by čekal, že se v tom cirkuse něco stane ale ono nic... v celém příběhu se vlastně nic nestane, jen ten fajn svět, kamarádi a všechno plyne ke konci. Takže ta pohádka nemá ani žádné ponaučení, což by asi měla mít ne? Navíc to nepíšeš tak , aby se to hezky četlo, ale jak se to líbí tvému chtíči psát a dát tam plno hezkých slov, které tam budou přece tak pěkně vypadat. A nakonec: Ten název... proč tři tečky a O... pokud to je z nějaké kolekce Pohádka a třemi tečkami nahrazuješ to Pohádka... tak to je podle mě blbost. Pohádky by měli mít pěknej název a né jako Pelcl ...a něco. "Co je tvá nej pohádka?" "Tři tečky O králíčkovi..." Snad uznáš ne?

		<reagovat

schizandra* (Občasný) - 22.10.2006 > (:D))) Děkuji za adresnou konkrétní kritiku, ve které jako neodborník na pohádky vyjadřuješ svůj názor. Ani já nejsem pohádkář s orazítkovaným potvrzením od nějakého úřadu pro pohádky, opravňujícím mne k jejich psaní. Souhlasím s tebou, že klasická pohádka nemá děti jen bavit, ale i učit o světě a totéž dělají i moje pohádky, i když je za klasické nepovažuji, protože to jsou vlastně jen zpoetizované a trochou fantazie doplněné obrazy skutečnosti, ve které dítě – v tomto případě Vendulka, pro kterou byly psány- od nejútlejšího věku žije a důvěrně ji zná z denního styku. Ví třeba velmi dobře, co je to „správná rosa“, protože si v ní za letního rána zmáčí nohy až po kolena, když se honí se svými chlupatými kamarády v trávě na kopci a důležitě je informuje, že když je taková veliká rosa, bude celý den svítit a hřát slunce...houbeles, ona – stejně jako každé jiné malé dítě – řekne sluníčko! Vím, dospělému člověku, navíc muži, (co si budeme povídat – máte jiný způsob myšlení i přístupu ke skutečnosti) který ještě neprošel rodičovstvím, se bude zdát, že je těch zdrobnělin přemíra, jenže ony tam jsou zcela cíleně, plní svoji kladnou emocionální funkci, kterou jejich základní neutrální tvary nemají. Vždyť si je všechny zkus nahradit stylem: doubek=dub, školáček=školák, hafáček= pes...a pak si tu pohádku přečti pěkně nahlas a představ si, že jsi to tří až pětileté dítě... Víš, kdyby se dětem víc četly citově zabarvené pohádky, a kdyby se jim ze strany dospělých taky toho citu dostávalo, místo aby před televizní obrazovkou, ponechány samy sobě, vstřebávaly zlo ve všech podobách, vyrostli by nám z nich lidé vnímaví nejen k vlastním potřebám a chtění, a nebylo by v nich tolik násilí už od školního věku. A protože je kolem nás tolik agresivního zla, má v mých pohádkách jen podobu „myšek ve spíži“. A co bys chtěl? Čekáš, že nějaký lev toho pejska sežere? Proč by to dělal? Je sytý, o kořist nemá zájem a proč by se nekamarádil s chundelatým štěnětem, když jej k tomu cvičitel vede? Jak to, že nemá ponaučení? To se ti zdá málo, že všechno plyne v pohodě a porozumění? A že návrat domů je krásný, když tě tam čekají ti, kdo tě mají rádi? A k tomu názvu...mám ráda tři tečky, i ony mají svoji funkci ve větě a proč bych se jich měla vzdávat? Neexistuje předpis, který by mi přikazoval, jak má vypadat název pohádky, je to moje autorské rozhodnutí, tak jako je tvým rozhodnutím, jaký název dáš svému dílu ty. Závěrem - dávám ti souhlas k tomu, abys tuto pohádku napsal tak, aby se ti hezky četla a já ti potom poctivě řeknu, jestli splňuje zase moje kritéria. To není špatná nabídka, co říkáš?

		<reagovat

	celej on (Občasný) - 22.10.2006 > schizandra*> K tomu závěru... to fakt ne, to už je trošku moc:) I když... mohl bych ti to přepsat, ale to by si asi koukala. Ne tvé přání provedu seržo. K dalším věcem pro přehlednost v bodech: 1)Nemyslím, si že tvoje pohádka děti poučí. Ale klidně mi to vyvrať, řekni co je kde poučí. 2)Jak vypadá správná rosa? Asi mě rodiče tak dobře nevychovávali a mám díru ve vzdělání. A nabízí se otázka jaká je ta špatná? 3)Zdrobněliny mi nevadí všechny... špatně si mě pochopila. Příklad: Sluníčko, pejsek, zvířátka, kytičky ok, Zlá babička (babizna), Hladnej vlček (vlk), Mladej doubek... 4)Opravdu si myslíš, že city jsou zakleté v zdrobnělinkách? 5)Absence zla při výchově dětí... to je téma na diplomku. Nemyslíš, že když děti nepoznají zlo, tak se mu nenaučí bránit? (já osobně na to názor nemám...) 6)V tvé pohádce se opravdu nic neděje... tak to je. Princezna poznala prince a žili šťastně až do konce. Mě taky štve, když mi někdo takhle rozebírá mé dílka, chápu. Ale co je lepší? Tohle nebo názor typu: "Mě stylistika nelíbit, lepší výrazivo já použít." Hmm? P.S.: Když chceš reagovat, zmačkni reagovat a tam to napiš. Mě se to hned objeví...

		<reagovat

schizandra* (Občasný) - 23.10.2006 > změna: a tady na Totemu, jak je zřejmé, hýbat mozkem zase trochu jinak. P.s.: Jen co budu mít víc času, ráda si přečtu, co tvoříš a publikuješ ty...hmmm, jsem docela zvědavá.

		<reagovat

schizandra* (Občasný) - 23.10.2006 > A proč ne? To je docela velkorysá nabídka, nemyslíš? Mít ty dvě verze vedle sebe a pak porovnávat?! Mne by opravdu zajímalo, jak by tahle pohádka podle tvého mínění měla vypadat – prakticky ! ne jen kolem ní teoretizovat ...třeba by se nám oběma ledacos objasnilo. No, jinak je to úsměvné a mýlíš se, když si myslíš, že mne to rozebírání štve, byla jsem konec konců na něco podobného připravená, když jsem si zaklepla, že chci vážné kritiky (:-)) Jenže je tu ten „úhel pohledu“. Oba jsme přesvědčeni o své pravdě a ta moje je podložena zkušeností s působením takovéto pohádky na malé dítě, zatímco tvoje tuto zkušenost ještě postrádá. Já se dívám očima malého dítěte, které má rádo přírodu a svět zvířátek , které moje čtení často přerušuje otázkami, aby se dopátralo, „co by se stalo, kdyby...“, no a v tom je také možnost poučení, protože žádná dětská otázka nezůstane viset ve vzduchoprázdnu. Jinak jsem ti na to už přece odpověděla - viz - Jak to, že nemá ponaučení? To se ti zdá málo, že všechno plyne v pohodě a porozumění? A že návrat domů je krásný, když tě tam čekají ti, kdo tě mají rádi?- to je podle mne poučení dostatečné k tomu, aby se v dítěti posílilo vědomí a uspokojení, že mezi lidmi i zvířaty existuje pouto porozumění a přátelství...chci přece z něj – tedy z dítěte – vychovat člověka vnímavého, laskavého, přátelského...a to se mu také musí od dětství vštěpovat, stejně jako je musíš naučit rozlišovat city kladné a záporné(to jsou ta slova zhrubělá = se záporným citovým nábojem) . Jistěže city nejsou zakleté JEN ve zdrobnělinách, ale tyto nám pomáhají velmi účinně je pěstovat, když je dítěti teprve 3-5 let. Dítě je čistý nepopsaný list, co do něj napíšeš, to se ti později vrátí. Nemám potřebu vzbuzovat v něm strach, úzkost, nenávist v tak útlém věku, nehledě k tomu, že by to byla vlastně jedna z forem psychického týrání... ano, myšky ve spíži jsou zlo a tohle zlo je nutno likvidovat, ale i ty myšky jsou užitečné, když zůstanou na zahradě, na stráni, v lese...protože bez nich by se neobešlo mnoho dalších tvorů, kteří se jimi živí. Souhlasím, že by to bylo téma na diplomku, jenže tu jsem obhájila už před lety a teď na takové rozsáhlé teoretizování nemám dost času, protože životní praxe mne zcela pohlcuje a k pohádkám pro Vendulku si s Vendulkou chodím odpočívat...a taky, jak je zřejmé, hýbat mozkem zase trochu jinak.(:D))))

		<reagovat

	celej on (Občasný) - 23.10.2006 > schizandra*> No nevím, jak si poznala, že nemám dítě a že jsem mladé maso:), ale je to pravda... je to tak... a proto se vyjadřuji spíš za to dítě... mám blíž k dětství. Když jsi psala na tohle téma diplomku, tak by jsi to měla vědět nejlíp. Poučení o světě, že všechno plyne v pohodě a porozumění, je nejapné, to se nezlob. Jak by se mělo dítě naučit rozlišovat dobro a zlo třeba z tvé pohádky, když tam je naprostá absence zla? Kde je ten kult prince a to, že než si ožení s krásnou ženou musí pro to něco udělat, porazit draka atd. Kdyby se dítěti podsouvaly JEN pohádky tohoto typu vyroste generace flegmatiků, nezvyklých cokoliv udělat, protože všechno přece plyne. Vyroste generace lidí, co si nechají všechno líbit, protože nejsou zvyklí se bránit, a dohnáno do absurdity živná půda totalitních režimů... ale je to jen můj názor.

		<reagovat

schizandra* (Občasný) - 23.10.2006 > (:D)))) Ono to zase není tak těžké poznat, stačilo si přečíst ty vaše „komentáře“ se skoldem a tvoje teorie o pohádce…ty totiž argumentuješ, jako by tato jedna pohádka – a vztáhnu to i na všechny moje ostatní, protože jiné nepíšu – měla spasit všechny děti světa. Musíš si přečíst ještě stovky jiných pohádek, tisíce příběhů od všech možných starých i nových autorů, abys zjistil, jak a čím se od sebe liší, protože co autor, to jiný způsob zpracování tématu, jiný jazykový materiál, jiná stylistika … ostatně to přece platí i pro ostatní žánry, ne? Ty ses upnul na jednu pohádku, která navíc byla cíleně psána pro určité dítě, vyrůstající ve společenství zvířat a obklopené krásnou přírodou, a snažíš se mne za každou cenu zahnat do kouta a čteš ty moje řádky zaujatýma očima a stále zapomínáš na věk, kterému jsou moje pohádky určeny – pro nejmenší! Kde je kult prince? Ten je zase v jiných pohádkách, já přece netrdím, že Vendulka je krmena jenom těmi mými. Až bude starší, bude si pravděpodobně se zatajeným dechem číst právě o tom princi a snít, že je třeba tou princeznou, kterou zachránil před zlým drakem. A neboj se, ta doba, kdy byly děti krmeny pohádkami jen jednoho typu, se už těžko vrátí a navíc, já ani nemám v úmyslu je v dohledné době vydat knižně, to nechám až na té Vendulce… ačkoliv, kdo ví…?! (:- )) S tou diplomkou jsi to, mojí vinou, pochopil jinak, špatně jsem se vyjádřila, nedělala jsem dětskou literaturu, nicméně v jednom semestru jsme jí taky proběhli. Tvůj názor respektuji a děkuji za čas, který jsi věnoval tak potřebnému literárnímu žánru, který stojí při samých základech formování lidské bytosti. I ty se jednou, budeš-li mít štěstí, ocitneš v roli rodiče a pak se i na pohádky budeš dívat trochu jinak.

		<reagovat

	celej on (Občasný) - 23.10.2006 > schizandra*> No víš mě je fakt jedno, co si dětem čteš... Prostě si sem hodila text a já ti na to řekl co se mi nelíbí, popřípadě líbí (v tomhle případě hlavně to nadšení...) a to je všechno... já si tady na nic nehraju ani to pro mě není žádná moje slast psát dlouhé věci na net a hádat se kdo má pravdu. Do tohlodle jsem vpadl trošku rozpačitě, protože původně mě pobavil skold... což mi zase příjde trošku nefér ho srovnávat se mnou, protože já se tomu aspoň seriozně věnoval, narozdíl od toho, jak on párkrát praštil hlavou o klávesnici a pak dal odeslat. Na to že pohádky nečtu (ty klasické) jsem tě upozorňoval, hned v úvodu... takže fakt sorry, ale abych ti tady napsal fundovanou kritiku s tisíci načtených pohádek, abys mi pak řekla, že to píšeš pro Vendulku a té se to líbí, a že já nemám dítě a tak tomu nemůžu rozumět, ti kašlu. Stejně tak není moje povinnost ti napsat mojí verzi pohádky, abychom si ty role otočili a tys mohla říct: Ale to je daleko horší! (tady mě zaujala ta možnost z toho udělat pohádku, naprosto opačnou s absencí dobra, tam by ta absurdita tvé krásně vynikla) A nakonec, nejvíce si mě pobavila tím, jak se mě snažíš dát rovnat do pozice malého žáčka, "až ty jednou budeš, tak velký jako jsem já a budeš mít tolik dětí co já, tak to pochopíš". To snad musím mít dítě, abych poznal, jestli je pohádka dobrá?

		<reagovat

schizandra* (Občasný) - 24.10.2006 > Proč se zlobíš? Vždyť jsme si vyměňovali názory, nebo ne? Já přece na tebe nijak neútočím, ty jsi říkal, co si myslíš a já jsem dělala totéž a měla jsem radost, že se našel někdo, komu to stálo za to. Nesrovnávala jsem tě se skoldem, ale teď to udělám – cením si tě víc než jeho, protože on vypustil do světa pár neurčitých rádoby kritických slov a stáhl se, zatímco ty ses do kritiky poctivě pustil a svůj názor řekl a obhajoval. Nemůžu za to, že jsem starší a mám tedy i víc zkušeností, ale i když tvůj věk jen odhaduji, nic to nemění na tom, že si tě cením jako férového přemýšlivého mladého muže s vlastním názorem, kéž by takových bylo víc! A i když jsem tě pobavila – jak píšeš v závěru – rozhodně jsem neměla snahu stavět tě do pozice malého žáčka, na to jsi příliš dobrý. Nejspíš by náš „duel“ vypadal jinak, kdybychom spolu mluvili z očí do očí, protože, jak se ukázalo, je písemný projev nedokonalý, protože mu chybí úsměv i zamračení se, pokrčení rameny a gesta rukou, síla hlasu a jeho zabarvení...škoda, asi bychom se pak rozešli jako přátelé.

		<reagovat

	celej on (Občasný) - 24.10.2006 > schizandra*> Ne ne nezlobím se... ale náznaky toho rovnání tam jsou, to se nezlob zase ty... možná podvědomné. Přátele můžeme být:)

		<reagovat

schizandra* (Občasný) - 24.10.2006 > Fajn, to beru THUMBS UP ;-)

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + tři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game