A Giselle mě políbila.
„Nashledanou.“
A já věděl, že už ji nikdy neuvidím.
Poslala mi vzduchem další polibek.
„Sbohem,“zašeptal jsem.
Ale ona už mě neslyšela.
Sklopila oči a odešla.
„Sbohem.“
„Sbohem.“
„Sbohem.“
„S Bohem.“
A sedmý den odpočíval.
I já odpočíval.
Spal jsem tvrdě.
Uběhl celý den.
„Giselle.“
„Chybíš mi.“
„Vrať se.“
Ten den bylo slunečno.
Parkem.
Procházel jsem parkem.
Šel zelení a šarlatem chryzantém, žlutým listím.
Podzim mi voněl.
Po jablcích.
Po mýdle.
Po Giselle.
„Kde jsi?“
A já se procházel.
Sedl jsem si na lavičku a pozoroval.
Děti si hrály.
Okolo stromů, válely se v trávě.
Záviděl jsem.
„Giselle.“
Slíbil jsem.
„Giselle.“
Nic nás nerozdělí.
„Giselle.“
Vystřelil jsem.
„Giselle, jsem u tebe.“