|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Jak nahlíží náš tisk mediální kauzu
Autor: Oplatka (Občasný) - publikováno 18.1.2002 (00:35:49)
|
|  |
Kauza Abrhám a Šafránková versus Super
V říjnu roku 2001 zveřejnil bulvární deník Super na první stránce článek o tom, že herečka Libuše Šafánková pije, léčí se z alkoholismu, a že ji její manžel, herec Josef Abrhám, doma terorizuje. Manželé, kteří se cítili článkem poškozeni, vystoupili v televizním pořadu Fakta, kde uvedené skutečnosti popřeli a požadovali od deníku omluvu. Případ se těšil poměrně značnému zájmu novin a vyvolal rozsáhlou odezvu mezi diváky. Aféra skončila, když list nakonec požadovanou omluvu otiskl
Jak byl tento případ nazírán v tisku? Dva přední české deníky, Mladá Fronta Dnes a Lidové noviny, zareagovaly poměrně pohotově, přestože se ozvaly až poté, kdy herecký pár vystoupil ve zmiňovaném televizním pořadu.
Mladá Fronta Dnes zveřejnila 22.října článek Mirky Spáčilové. Už jeho titulek „Tvrdý bulvár má po Buzkové další oběť“ nenechává nikoho na pochybách o tom, při kom deník stojí. Článek začíná vemlouvavými slovy: „V jediném dni se herečce Libuši Šafránkové zhroutil svět. Přinesli jí deník Super. A v něm se dočetla, že prý pije, že byla v protialkoholické léčebně a že vinu na tom nese i její manžel Josef Abrhám, který ji terorizuje, žárlí na její úspěchy a každou její roli podmiňuje tím, že se tam najde práce i pro něho…Poznala naprostou bezmoc, stav člověka ve vězení čtyř stěn, jenž se donekonečna ptá: Co to udělali? A proč?“ Šafránková je v článku prezentována jako hrdinka a jako „ta ublížená“, které se děje příkoří a která trpí.
Manželům je i nadále dopřáno sluchu, ať už používají na adresu novinářů jakkoli silná slova.
„Je to antrax svého druhu,“ říká dále Abrhám, „už nás k tomu ani nepotřebují. Útočí zákeřně, z doupat, ze zálohy, ne na lidi nezejmenné, ale na známé, kteří něco dokázali…Je nutné vytáhnout je z děr, jak říká prezident Bush o teroristech…Jednou se tomuto zlu musíme postavit.“
Karty jsou tedy zřetelně rozdány, Abrhám a Šafránková jsou „ti hodní“ a bulvární noviny „ti zlí.“ Důležitější postavou, tou, kterou bylo více „nevinně ublíženo“, je Šafránková, Abrhám stojí poněkud v pozadí. (Je snad o tolik horší otisknout o někom, že je alkoholik, než nařknout ho z agresivity?) Na druhou stranu je však Abrhám v článku viděn jako aktivnější, ten, který chce „se zlem něco udělat“, v duchu tradičního rozdělení mužské a ženské role. V dalších článcích je ovšem jeho osoba zmiňována méně, opět zřejmě proto, že „princeznovská“ postava Šafránkové je lidem bližší a lépe se vyjímá v úloze poškozené.
Krátce poté je v v rubrice čtenářských listů otištěn dopis čtenáře Pavla Dvořáka, namířený proti Superu. „Je to ten nejhorší, nejpodlejší, nejvtíravější deník, co jsem kdy za těch mých 35 let na tomto trhu viděl. Ten hnus, pomlouvat herce, když takovému braku nechtějí nic povědět. Mají mou úctu…“ a pokračuje krásnými vzpomínkami na filmy s oběma herci, na to, jak to Šafránkové v Třech oříšcích pro Popelku slušelo. (Jako by skutečnost, že někdo holduje alkoholu, byla v rozporu s tím, že v minulosti vytvořil krásné role.) Na to navazuje tvrdými slovy o „hyenách z braku jménem Super“, které by nejraději „poslal tam, odkud není návratu.“ Podobných dopisů otiskla MF Dnes více, zmiňovaný je však asi nejmarkantnější svou snahou vnímat Šafránkovou jako světici - protože hrála v pohádkách - a současně odsoudit všechna bulvární média.
Krátce poté vyhlásila Mladá Fronta Dnes anketu o nejpopulárnější manželský pár, kterou Abrhám s Šafránkovou s přehledem vyhráli. V internetovém rozhovoru, který pak poskytli čtenářům, je naprostá většina lidí ujišťovala o své podpoře, Šafránková zase o tom, že se „snaží přijít těm lžím na kloub“.
V prosinci Šafránková zvítězila v anketě Mladé Fronty o nejsympatičtější českou herečku. Při této příležitosti s ní vyšel v magazínu MF obsáhlý rozhovor. Během něj byla vznesena též otázka týkající se zmiňované aféry; když Šafránková zavadila o téma bolest, dotázala se Mirka Spáčilová velmi jemnocitně a ohleduplně: „Vy sama jste nedávno pocítila bolest a bezmoc, když jste hledala obranu proti útokům bulvárního tisku…“ Na to odpovídá Šafránková striktně: „Otiskli omluvu, tím uznali, že lhali, a já to považuji za skončené.“ Novinář už dále nevyzvídá, ale přehává okamžitě na jinou notu: „Nechci se vracet k té aféře, mě zajímá spíše její důsledek - ona nečekaná vlna veřejné podpory, kterou vám vynesla.“ Herečka je okamžitě sdílná a říká: „To byl opravdu nádherný dar - valuta, kterou bych nikdy za nic nevyměnila. Najednou se tu objevila obrovská armáda slušných, statečných, inteligentních lidí, o kterých kolikrát už ani nevíme…jsou připraveni, jako rytíři spící na Blaníku, pro případ nouze vyrazit na pomoc. Nebýt té aféry, nevěděla bych o nich.“
Na rozhovoru je dobře znát snaha upevnit pozitivní obraz herečky, která nestojí o rozmazávání aféry, na níž se ji novinář ohleduplně dále nevyptává (byť tomu tak zdaleka nebývá vždy - viz například rozhovor Jany Kolomazníkové s Michaelou Maláčovou z 29.11.2001, kde je patrná snaha dohnat zpovídanou do úzkých). A pokud už se o aféře zmíní, tak jen v kladném smyslu - aféra byla jenom dobrá, protože ukázala, kolik lidí za herečkou stojí, jak ji mají všichni rádi…Šafránková tak zůstává pro lidi nedotknutelnou princeznou, sympatickou ženou a dobrou manželkou, možná ještě více, než tomu bylo předtím.
Lidové noviny reagují až s určitým zpožděním: 26.listopadu vydávají článek Jany Machalické s titulkem „Umělci:bulvár nezná žádnou míru“ a podtitulkem „Vlnu rozhořčení a nevole vyvolal jeden z posledních útoků deníku Super na soukromí známých osobností“, zahájený větou „Další obětí je sympatická herecká dvojice Libuše Šafránková a Josef Abrhám.“ Rovněž v tomto případě nenechává autorka čtenáře na pochybách o tom, na čí straně stojí. Článek pak pokračuje kritikou „primitivních metod“ dnešního bulvárního tisku, který „ve své nejdrsnější podobě…podporuje nejhorší lidské vlastnosti od závisti až k intoleranci a probouzí v lidech negativní emoce.“ Následuje jakási „anketa“ s významnými osobnostmi veřejného života o tom, jak hrozným způsobem jim zasahuje do života bulvár, kde například režisér Jiří Menzel říká, že „Super je tiskovina, kterou slušný člověk nevezme do ruky“, Veronika Žilková ujišťuje, že „Libuše a Josef za nás za všechny začali bojovat a to je dobře“, Jiřina Bohdalová kritizuje bulvární novináře za to, že „je jim jedno, že někoho zraní a pošpiní,“ a Daniel Hůlka dodává: „Myslím si, že tito lidé skončí v pekle“.
Článek doprovází rozhovor s odbornicí na danou tematiku, podporující tyto názory. V konečném souhrnu jde spíše o útoky na bulvár, patrná je tu snaha vyhovět uraženému egu umělců, a o manželích samotných se tu tolik nemluví.
Podobný trend sledují Lidové noviny i v dalších článcích, kde se zabývají především možnostmi a hranicemi bulváru, a Šafránkovou s Abrhámem uvádějí jen jako jeden z příkladů.
Noviny pak o dvojici 8.prosince ve víceméně informativním článku o čekých párech píše, že se „stali terčem nechutných a smyšlených útoků bulvárních novinářů“.
Na zmiňovaném případě tedy můžeme vidět dva hlavní rysy: zdůrazňované chápání manželské dvojice jako „obětí“, „poškozených“, a na druhou stranu démonizaci jejich protivníků, bulvárního tisku. Závěrem bychom mohli shrnout, že aféra - především díky jednoznačné podpoře zúčastněných Mladou Frontou - upevnila dosavadní mediální obraz hereckého páru.
|
|
|
