|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zase jedno sychravé ranní probouzení. Zase jedna cesta autem do města. Když otevřu dveře bílého pick-upu a vystoupím, do očí mi foukne ostrý vítr – první pohlazení od věčného kamaráda. Každé ráno mě takhle vítá, ale jen co projdu mezi prvními stromy ztrácí na své síle a jenom lehce dává vědět o své přítomnosti.
Dnes jsem tu brzo. Vlastně jeden z prvních, čekajících. Čekajících na autobus, na známé, přítele a přítelkyně, tak jako všude jinde. Z mých známých tu zatím nikdo není. První cigareta. Než ji dokouřím, přichází první kamarádka. Kamarádka nebo povrchní známá? Vlastně ani nevím. Je to tak něco mezi. S povrchními známými se snad jenom pozdravíme a prohodíme pár zdvořilostních vět, kdežto s kamarády můžeme mluvit o čem chceme. Tak proč nemluvíme o tom, co oba dva chceme? Proč se k sobě chováme jako neznámí známí?
Kroužek přátel a známých se pomalu rozrůstá. Druhá cigareta. Na chvíli se zaobírám sám sebou a svými myšlenkami. Upřeně pozoruju svět kolem sebe. Mou pozornost na chvíli upoutá malý kousíček látky nabarvený na červeno. Leží si v trávě, zmoklý a zmuchlaný a stejně mu to nevadí. Je i líný se zvednout a nechat se odnést větrem někam. Pod stejným úhlem pohledu se o 10 čísel vpravo nachází pánevní ústrojí jedné mojí kamarádky. Tedy spíš známé, protože ani neznám její jméno. Moje oči se setkají s jejím pohledem.
„Kam čumíš?“ prase jedno chce dodat ale nedodá. V tu chvíli si uvědomuju, že už jí nikdy nevysvětlím že jsem se jí nedíval na kundu. A může za to pomuchlaný kousek posmrkaného kapesníku, který leží tam, kde nemá vůbec nic co dělat. Ale no co, vždyť je to jen známá. Třetí. Ta byla kurva rychlá.
Od toho dne jsem jí neviděl. Ne že by mi chyběla. Ale ptám se sám sebe, jestli jsem se opravdu tak trochu na NI nedíval. Možná že jo. Třeba jsem skutečně takový prase, jak si o mě myslí. Třeba moji pozornost upoutal onen osudný kousek červené látky jenom proto, že se nacházel takový kousek od jejího rozmnožovacího ústrojí. Kdo ví. Naštěstí to nemusím řešit a nikomu nic vysvětlovat. Zase jedna odbytá událost.
Odpolední čekání na autobus se v mnohém podobá tomu rannímu. I když jedeme domů a ne do práce či do školy, pořád postáváme v hloučku nebo o samotě a jenom zabíjíme čas. Neexistuje nic, co by se s tím dalo dělat. Možná že když čekáte na tramvaj, tak je to něco jiného, ale to já nevím, protože u nás tramvaje nejezdí. Možná že tu taky pěkně melu ptákoviny, jenom abych zaplnil místo. Ale přeci jen má odpolední čekání v sobě něco jiného. Kdo si toho někdy všiml, tak ví, o čem mluvím. Lidé jsou míň uspěchaní a víc se smějí. Už nemyslí na starosti. Přemýšlí o tom, co budou dělat večer, jak se na to obléknou a co si dají k večeři. Lidé jsou zvláštní. Občas mám pocit, jako kdyby kolem mě život jenom protékal a já byl úplně mimo proud; jenom pozoruju ostatní jak si vesele plavou. Jenom málokdo se dokáže podívat na břeh a najít tam těch pár zatracenců, pohladit je alespoň pohledem nebo slovem, když už ne dotekem. Povrchní známí x mí kamarádi. Je v tom vlastně vůbec rozdíl? Vždyť ti si taky plavou a nevšímají si mě. Takže jsou pro mě jenom známí. Jenom lidé, kteří dokáží využít a nic nenabídnout. Možná jsem zlý, škodolibý nebo tak něco, ale nelze to vyjádřit jinak.
Dneska byl vítr pěkně hnusnej. Točil se kolem mě a ať jsem schoval hlavu sebevíc, vždycky si našel přímou cestu ke mně do nosu a bránil mi v dýchání. Hajzl jeden, a to se vydával za kamaráda. Ale třeba si ze mě jenom dělá srandu, chce mi říct abych to nebral tak vážně.
PS: You’re never alone with schizofrenia.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Jenom abyste si nemysleli, že jsem úplně totálně v prdeli, tak mám pár opravdových kamárádů, se kterými řeším své problémy, takže k psychiatrovi fakt nemusím. Neberte to celé až tak vážně, je to jenom věc k zamyšlení, že až si budete malovat svůj večer, plánovat co si vezmete na sebe a že si u Meca dáte Bigburger, tak nezapomeňte, že tam venku stojí někdo, kdo si šeptá s větrem a opradu moc nechápe většinu ostatních lidí. Promiňte.
|
|
|
