|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Seděli jsme v trávě někdy okolo sedmé večerní a kdyby bylo už sedm ráno, tak věděl jsem, že chci být s ní. Právě jsi mi zašeptalo, že teď máš klid, teď se neklamu, jako když na film jdeš co neměl reklamu tě překvapí to, jak slova samy plynou, jak se neztrácejí někde u stropu, kde záhy hynou, jak tě hřeje i zatím nepoznaný dotek dlaní.
A tak si najednou přijde a vyvede tě do snů nebo tě z nich probudí, co já ti budu o tom povídat a kdyby vám dal někdo tisíc rad, tak neuvěříš. Ty stromy a vítr v jejich vlasech ty červánky- obočí horizontů, ty hvězdy v malém voze - co očí už se navozily.
Já vím, já nejsem hlupákem, jen se jím občas stanu a je to nejkrásnější bláznovství co znám.
|
|
|