OBDIV VODĚ

Utvářen  životními ději

a vlastními obavami,

tuhnu v ocel,

houževnatou větev,

 při vichru,

malichernosti

mi přestávají zajímat,

vyhazuji

zbytečná slova  do „koše“,

píšu jen básně

o lásce a přírodě…

Cíl,

klid mít,

dějům dát směr,

stará omezení vypustit,

lásce volný průběh zajistit,

nevázat se

a možnosti vlastních změn

 v sobě připustit…

tak podpořím

 růst vlastní ,

 myslím si…

Miluji  život

a k němu žena patří

Jen rozchody nezvládám,

miluji právě tehdy víc

a sebe ptám se a proč?

Hledám…

…prožívám každou lásku naplno,

jak kdyby sama na světě

a ne jiná žila

Když praskne zub při jídle,

ve zdravý těžko vrátí podobu,

láska odejde také,

znenadání,ze dne na den,

jinde možná najde požehnání…

…vědom pevnosti oceli,

ale ne poddajnosti,

příklad ve vodě mám,

dokáže vše,

hlavně život tvořit,

poddajná,

nekonečně „pružná“ je

a věčná….