OBDIV VODĚ
Utvářen životními ději
a vlastními obavami,
tuhnu v ocel,
houževnatou větev,
při vichru,
malichernosti
mi přestávají zajímat,
vyhazuji
zbytečná slova do „koše“,
píšu jen básně
o lásce a přírodě…
Cíl,
klid mít,
dějům dát směr,
stará omezení vypustit,
lásce volný průběh zajistit,
nevázat se
a možnosti vlastních změn
v sobě připustit…
tak podpořím
růst vlastní ,
myslím si…
Miluji život
a k němu žena patří
Jen rozchody nezvládám,
miluji právě tehdy víc
a sebe ptám se a proč?
Hledám…
…prožívám každou lásku naplno,
jak kdyby sama na světě
a ne jiná žila
Když praskne zub při jídle,
ve zdravý těžko vrátí podobu,
láska odejde také,
znenadání,ze dne na den,
jinde možná najde požehnání…
…vědom pevnosti oceli,
ale ne poddajnosti,
příklad ve vodě mám,
dokáže vše,
hlavně život tvořit,
poddajná,
nekonečně „pružná“ je
a věčná….
|