Kakaový prášek nasypej mi do očí,

slepý jsem, dusím se, svět se mi zatočí.

Pohnutá minulost, prokletá odvaha,

prohnutá matrace – svlékni se do naha.

Včera až kyselé, hořké a pálící,

nebude zítra jen plytké a nudící?!

Spíš dětská pudřenka než nápoj Aztéků,

položím tě jak les – tisíce záseků.

Ztratíš se ve světle, do temna propadni,

chytni mě za paži, za krk mě popadni.

Nevezmeš přece vše, co ti kdo naleje,

radši smrt ve skoku – než tyhle galeje!

Kakaový prášek nasypej mi do mléka,

přišel jsem, viděl jsem, tak se hrad neztéká.

Až se tě budu chtít nabažit, proboha!

z beránků v bouře děs – změní se obloha.