Tou chvílí pomalu pronikal žaluziemi pokoje večer

a do mého přemýšlení vtrhl jen kouskem

Přemýšlel jsem kde jsem měl být kde mám být a kde budu.

Byl jsem v depresích které chutnaly jako docela obyčejné lízátko

za pár kaček z nově postaveného obchoďáku

kde si důchodci vyměňují své úžasné poznatky

z překrásných slev akčních past na protézy

Byl jsem v černo-růžových snech pár večerů tak vysílený

že bych si ráno nemohl připravit ani moje oblíbené kakao

s tvými rozporuplnými větami, které dovedou život pěkně znechutit.

Minulost byla  inspirativním atributem který mě držel ten večer

při mých úžasných myšlenkách na osvobození sebe sama

Revoluce vlastní hlavy je přetěžká věc přátelé

a právě v té chvíli se mi děla ruská revoluce v mém milovaném mozku

Prvních pár rot

opilých z mozkomíšního moku

obsadilo různá centra myšlení a největší opilec ze všech

– podplukovník Karachin

ze sebe vymámil pod silnou opilostí větu, která zněla jako :

„ Malý krůček pro nás, ale ještě kratší pro těbja charašov“

Tou chvílí už byly docela zatěsněny žaluzie večerem a já jim byl obklopený

Ne a  ne se z toho psychidelického snu mé minulosti probudit

Nakonec jsem revoluci krvavě potlačil a můj mozek zůstal i nadále v klidu

Pro jistotu jsem nechal revoluční gardy popravit.

Teď by měl následovat konstruktivní popisek mé přítomnosti a budoucnosti

ale už je taková tma

že nejde ani dýchat a tak na to seru.

Mám nekonečně mnoho možností který stejně vždy poseru já

nebo se poserou samy

od sebe

Proto občas přemýšlím

když se všechno bortí

jaký tak asi má vesmír zvuk.

Nedávno jsem na to přišel –

zvuk vesmíru se podobá větráčku na našem záchodu.