Vlny čeří obraz

dělí představu, myšlenku, hranici

notovou linkou

takt skoro nehmatný

počátek - napnutá struna

musí mne zbláznit romanticky, houslista

až se prohnu, jak něžně opakuje

d.c. al fine ukolébavku

jeden houslový klíč prorůstá druhý

váznu na ostrově

křeč bílého místa

stále stejně sladký

tón vzdálenější než příboj

pobřeží skřipek jako feromon

zádumčivá ozvučnice skýtá úběžník

to je perspektiva, hochu...