|
tak úvodem:
Jeden večer jsem neměl co dělat, a v Kulturním domě hráli studenti umělecké školy divadlo o Mozartovi s podtitulem "Génius to nemá lehké"
Bylo to zadarmo, tak jsem tam vlez
Bylo to sice zadarmo
ale babka u vchodu se podívala na mě nevraživě, když jsem kasičku s nápisem VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ ignoroval.
Pak to nastalo
zhasly ty světla a tak
a vyšla na pódium malá holčička
a za ním pak větší holka, byla fakt sexy
A malá holčička ze svých desek přečetla něco z Mozartova života
jakýho měl fotra matku a tak
A zakončila to větou:
Ach, génius to nemá lehké.
(hloupá věta, pomyslel jsem si)
Pak hráli některé skladby mozarta; a bylo to fajn , vcelku
pak přišla zase ta malá holčička a řekla další kapitolu Jeho života
a zakončila to větou
Ach, génius to nemá lehké.
(nenávidím tu větu, pomyslel jsem si)
a byly další kapitoly a další povzdechy:
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Ach, génius to nemá lehké!
Pořád, pořád dokola, la la la !
Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké! Ach, génius to nemá lehké!
Nenávidím tu větu, nenávidím, nenávidím!
Zvedl jsem se, a šel pryč
ale učitelka z umělecké školy řekla:
"Jestli teď odejdete, před koncem, tak dětem srazíte seběvědomí"
"Hm, tak asi zůstanu," řekl jsem
(A tohle vůbec není báseň a mě je to jedno, protože mám kocovinu po této Silvestrovské noci, kde jsem neznámé holce šahal na kozy a ona mi pak dala facku)
| 
