|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vítr foukal, zima byla,
mráz a všechno v mrazu,
krajina všude kol bílá,
den v Sovětském svazu.
Vítr foukal, zima byla,
a v týhletý slotě,
čekal rusák bez iluzí
a dumal o životě.
V kožichu a beranici
bez jakýchkoliv výhod
čekal rusák na vichřici
že si vezme život.
Nemá ani kuráž na to
aby se zabil sám
a mírně technicky vzato
jeho puška je už krám.
A jak tam ten rusák stojí
a čeká že umrzne brzy,
chápe že má život v loji
a celkem ho to mrzí.
Je sic hnusnej, tlustej,
nejmladší také není,
přesto by měl ještě šanci
na z apatismu udzdravení.
Když si tohle uvědomil,
přidal rodinu k tomu,
lidský faktor co měl ho zlomil,
rozběhl se domů.
Co se potom ale děje,
mrzne, hustě sněží,
a rusák se tomu směje
přežije to stěží.
Zvedá se vítr, fouká silně,
v pase rusáka láme,
v zázrak doufáme mylně,
co následovat bude všichni dobře známe.
Směje se dál, ta ironie,
chtěl zemřít, už nechce.
Život mu mizí, nepřežije,
a šlo to takhle lehce.
Leží tu mrtvej ve sněhu,
a navzdory své píli,
smrt zastihla ho za běhu,
dopracoval se k cíli.
|
|
|