|
Ostrava, Fakulta strojní
stále si opakuji ten děj
pozvali mne, abych si vychutnal okamžik
kdy rozloží báseň
a každý její úsek vyřeší zvlášť
moje vznášedlo, po startu vše vzadu
jen oblohou promítám současně
několik filmů
jeden DO druhého
svatokrádežím i architekturu
labuž - opravdu
představy promiskoitují
kladivem, autogenem létací stroj...
dědičná palice, obsahuješ pravou řetězovost
rozbité asociace - trosky
transformace je když
přerozdělím kvality částem
a celek se nezmění
opona naštěstí odkrývá jemně - co ?
snad ne opony, to ne
raději sluníčko jak kvete
magapolisní chodec třeba
okrášlí jeho jitro
navzdory poblitým chodníkům
fakt přijímám veskrze -
není to metafora ?
láska a nicota
podmínkou smlouva
obásnil jsem její božskost
přítel mne napomenul,
že to je zpředmětněný nesmysl
*trhal jsem do hajzlu verše
předmětu není, nehrozí svár
poledníkem
probodnul koně
barbar
kůžičku na draka | 
