|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Staromodních pět smyslů Autor: stefan (Občasný) - publikováno 14.2.2002 (04:55:20)
|
| |
Pět smyslů…
Tak rád jsem slunce míval
hrálo si se stíny
tedˇ všech těch barev příval
a všechny odstíny
jsem našel ve Tvých očích..
co září jasněji
a v nejtmavějších nocích
mi svítí, zahřejí..
i když na noc se zavřou…
iá víc si nepřeji…
Zvuk větru stříbrného ,
co šeptá v kapradí...
mi zvonky smíchu Tvého
docela nahradí.
vesele, něžně, mile
co víc si mohu přát…
jen směj se, šeptej
vzdychej
to všechno mám tak rád..
Tak omamně mi dříve
voníval růže květ
i v čase zimomrivém
mi lépe voní ted
Tvé vlasy po heřmánku,
kdo smyslům poručí…?
když mám Tě i v tvém spánku
u sebe v náručí
Co mně znamenat může
dnes jemnost semiše,
když hebkost tvoji kůže
se těžko popíše
jen smrtelniků slovy
přitul se ke mne blíž..
svým tělem sametovým
mi na vše odpovíš.
Jak dříve miloval jsem
dozrálé maliny
dnes jenom rety Tvoje
bych chutnal hodiny
a nejen ty to jistě
miláčku dnes už víš…
však o tom raděj přístě..
vždyt Ty mi rozumíš…
A když pak ještě k tomu
se slunce zasměje,
vítr v korunách stromů
svou pisen´ zapěje,
v sadě zavoni růže..
a tráva nezebe..
to všechny smysly moje
jsou tu jen pro Tebe…
|
|
|