forma za oknem rukou čaroděje mění rázy krás

a s tím, co milá milému pěje, děkuje za všechno, co přišlo včas

smekám čepec a stírám čelo, orošeno bez tak je i celé tělo

kopcem nakopnul okamžik do plně rozvitých a načechraných řas

odkopl a ukázal, co ukázat měl, říkal si - abych už neodešel

bratrancem nebo strýcem od mého zamknutého já přes veškeré hnití?

vtemni ráz svých chmurných chvil, ach a cha, založ je v obálku pod stromeček

vzpomeň a važ si chvil, kdy choval tě na koleni ochranně pyšně tvůj dědeček,

kdy daroval ti sílu převzít kontrolu a poposkočit o první malý krůček

(kdy ti bylo pár a tvořil se v tobě člověk)