Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Setkání
Autor: Oplatka (Občasný) - publikováno 7.3.2002 (16:59:50)
Opuštěná malá plechová čekárna s potrhanými zbytky jízdních řádů po zdech. Na lavičce v rohu sedí schoulený muž něco pod třicet a nepřítomně hledí do země.

Dovnitř vejde zhruba stejně starý muž v obleku s kufříkem v ruce. Věnuje rychlý pohled muži v rohu, pak se rozhlíží po zbytcích jízdních řádů.
1.muž: Do háje! Nevíte, kdy to jede?
2.muž: Ne.
1.muž: To je v pytli. Doufám, že vůbec něco pojede. Takovej zapadákov…
Posadí se, vyndá z kapsy krabičku cigaret, jednu vloží do úst, pak hledá po kapsách zapalovač.
1.muž: Do pytle! Nemáte oheň?
2.muž: Ne.
První muž cigarety opět uklidí, zvedne se, vyhlédne ven a zase se vrátí.
1.muž: Ale nejelo tu už, že ne? Myslím do města.
2.muž: Ne.
1.muž: Vy tam taky jedete? Ne? No jo, vy asi jenom do vedlejší vesnice, městskej byl ráno úplně prázdnej…
První muž si sedne, hodí pohledem na muže v rohu.
1.muž: To je ale děs, co, ta doprava? Hrozný, když má jeden auto v opravě…Aspoň že koupili…Už se fakt nemůžu dočkat, až budu zase doma v Dražejově…
2.muž (zarazí se, pak zvedne prudce hlavu): Odkud že jste?
1.muž: Ale z Dražejova, to je taková vesnička u Karlových Varů…vy to tam znáte?
Pohlédnou na sebe.
2.muž: Petře!
1.muž: Tomáši!
Padnou si kolem krku.
Petr: No to je překvápko. Kde se tady bereš v týhle pustině?
Tomáš: Já tady bydlím…Už dlouho.
Petr (užasle): Fakt? Ty tady žiješ? A co tady děláš?
Tomáš (pokrčí rameny): No, pingluju v hospodě, a pak, co se namane, jezdím s dodávkou, uklízím, lepím plakáty a tak…
Petr: Jo? A že zrovna tady, na tomhle konci světa? Nikdy by mě nenapadlo, že mě podnikání zavede až sem…No pěkná příroda tady je, to je pravda, ale já bych tady nevydržel dýl než dva dny…Jak dlouho tady vůbec seš?
Tomáš: No, už deset let.
Petr (malinko se zarazí): Teda…to bude tak od tý doby, co jsme se viděli naposled… Kamaráde, to to uteklo…Počkej, ty jsi nakonec nešel na vejšku?
Tomáš (tiše): Ne.
Petr (překvapeně): To se divím, ty ses přece vždycky tak dobře učil…Proč, prosím tě?
Tomáš (pokrčí rameny): Nešel jsem.
Petr: Ale dyť je to vlastně jedno. Hele, já mám vejšku, založil jsem si firmu, a co z toho mám? Věčně se někde potácet po služebních cestách, žádný volný víkendy…(zamyslí se) Jo, kdy my jsme se to viděli naposledy…No, to jsi právě čekal, jak ti dopadly přijímačky…A to jsi ještě chodil s Ditou, ne?
Tomáš: No, to už je dávno.
Petr: Jo, Dita, to byla kočka…Celej gympl po ní tehdy šílel. (zasměje se, pak hodí pohledem na Tomáše) Každej kluk o ni stál a ona chodila celou dobu s tebou, vím, že ti jí všichni záviděli. Prej co na něm má, takovej slušnej šprt…No nic ve zlým, nic ve zlým, ty jsi byl holt chytrej, učení ti vždycky šlo…(zasměje se a poplácá Tomáše po rameni)
Tomáš se nepatrně pousměje.
Petr: Všichni by ji tehdy bejvali chtěli. Víš, že se dokonce sázeli, kdo ti ji přebere? Ale ona ti byla děsně věrná, ta o jinýho nestála…Dokud to s tebou neskončilo…
Tomáš si povzdychne.
Petr (rychle se podívá po Tomášovi, pak přeladí) Jo, a víš, na co se dokonce pamatuju?…Na ten dopis, co ti tenkrát z legrace poslali jejím jménem, jako že o tebe nestojí, že začala chodit s Martinem Pišlíkem…Jo, Pišlík, to byl…
Tomáš (trhne sebou): Cože? Jakej dopis?
Petr (udiví se): Ále…to byla tehdy taková puberťácká legrace…Jako napsali dopis, kde se psalo, že o tebe Dita už nestojí, protože se jakživ k ničemu nerozhoupeš nebo něco tak…A podepsali to jejím jménem, že by vás to jako mohlo rozhádat…Stejně věděli, že vás dva hned tak něco nerozdělí…Ani nevím, jestli to pak odeslali.
Tomáš (položí si ruku na čelo, zavře oči): To nemůže bejt možný…Ne to nejde…Že by to bylo ono…
Petr (překvapeně): Cože?
Tomáš: Neříkej mi, že je to ono…tehdy…
Petr: Co, prosím tě?
Tomáš (zoufale se podívá na Petra): To…to byl doopravdy vtip?
Petr: Prosím tě, vždyť o nic nejde…
Tomáš: To byl vtip?… A tys o tom věděl? Proč jsi mi tenkrát nic neřek´? (zlomí se mu hlas) Byli jsme přece kamarádi!
Petr: Počkej…neříkej, že ses s ní tehdá rozešel kvůli tomu?
Tomáš (se sklopenou hlavou, vzlyká): Psala…že si ze mě dělala celou dobu jenom legraci, a že měla i jiný kluky, že Pišlík nebyl první…A že přece chápu, že taková pěkná holka se nemůže zahazovat s takovým moulou, jako jsem já.
Petr: To je pravda, něco takovýho tam bylo…Ale to by sis s ní o tom přece promluvil…A taky bys poznal její písmo, ne?
Tomáš: Ne…ono to vlastně bylo na stroji…A bylo to hrozně ošklivý…Tak ona to…nenapsala…Nemusel jsem…odjíždět…
Petr: Prosím tě nepovídej, že jenom kvůli tomu jsi nešel na vejšku a radši pingluješ někde na nějakým zapadákově?
Tomáš: Chtěl jsem se tehdy zabít…Všechno se mi sesypalo…Pak jsem se sebral a odjel jsem autobusem nejdál, kam až mi stačily peníze…Víš, že jsem bydlel jenom s babičkou, nic mě tam nedrželo, nerozuměli jsme si…Ani jsem se vlastně nedozvěděl, jak mi dopadla ta přihláška…(zakryje si rukama obličej) Možná jsem moh´ bejt v Praze na vejšce…Vždycky jsem chtěl dělat geografii…A na Prahu jsem se hrozně těšil…Všichni kamarádi se tam chystali…A plánovali jsme, že by si tam Dita našla podnájem…(zvedne oči k Petrovi) Co Dita…co teď dělá?
Petr: Dita…? No, já toho moc nevím…Říkalo se o ní, že to jednu dobu dost střídala, každej kluk z vesnice prej ji měl…Ale lidi toho namluvěj´…Teď už je vdaná, má dvě děti, pokud vím…
Chvíle ticha, pak se Petr obrátí k Tomášovi, vezme jej za rameno.
Petr: Podívej Tome, já vůbec netušil, co se může stát, mě fakt nenapadlo ti o tom dopise říct…Nemyslel jsem, že to vezmeš vážně…A pak jsem zas jezdil do Prahy na vejšku a jenom jsem se dozvěděl, že už tam nejseš…Kdybych to věděl…Fakt, nezlob se…
Tomáš (dívá se do země): Třeba to byl tehdy jinej dopis.
Petr (dychtivě): No, třeba. Co já vím, já už si toho moc nepamatuju…Třeba šlo vážně o něco jinýho…A i kdyby…Hele podívej, ty jsi tady teď celkem spokojenej, ne? Pohoda, příroda, žádný lítání od nevidím do nevidím…Kdekdo by s tebou měnil. Vlastně můžeš bejt rád. A s tamtim už stejně nic nenaděláš.
Tomáš (zvedne hlavu): Máš pravdu, dneska už je to stejně jedno.
Petr (poplácá ho po rameni): No vidíš…(ozve se zvuk přijíždějícího autobusu) A hele…už mi to jede…Jsem moc rád, že jsem tě viděl! (oba se zvedají, Petr potřásá Tomášovi pravicí) Zase se někdy ozvi, měj se pěkně! (bere kufřík a odchází)
Tomáš: Ahoj…
Posadí se zpátky na lavici a nepřítomně hledí před sebe.




Poznámky k tomuto příspěvku
Thomas Hudson (Občasný) - 14.2.2002 > Myslím, že chvílema tam jsou některý dialogy dány moc uměle, aby se rychle došlo k podstatě věci...nebo třeba chvíle kdy si muži najednou padnou do náručí je děsně náhlá, ale to by se určitě nějak zvládlo zahráním protože tady to čtu děsně rychle za sebou...tam by bylo asi nějaký váhání ne?:-)
Jinak se mi to myšlenkou líbilo, i když byla takováhle změna směru života díky prkotině popsána již několikrát...
<reagovat 
čtenář Jakub - 14.2.2002 > Připadá mi že Tomáš byl člověk slabého charakteru, co pro něj znamenalo vystudovat v poměru se vztahem k Ditě? Líbí se mi ten spád, i když je to jen o lásce. Myslím že by to bylo lepší kdyby se tam nemluvilo o tom, holka sem holka tam, ale třeba i o jinejch sociálních křivdách.
<reagovat 
Thomas Hudson (Občasný) - 19.2.2002 > No ono by si stačilo uvědomit, kolik Tomášovi bylo a pak by otázka charakteru byla myslím vyřešena...
<reagovat 
Oplatka (Občasný) - 19.2.2002 > Hudsone, máš docela pravdu, protože původně to byla práce do školy se zadaným omezeným rozsahem...Později jsem se na to podívala znova a trochu jsem to rozvedla, aby to nebylo tolik přímočaré, dost jsem tam toho přidávala...Nicméně je možné, že je to ještě stále znát...Nebráním se dalším úpravám...To, jak si padnou do náruče, mi přišlo docela přirozené, jsou to bývalí nejlepší kamarádi...Jakube, nemyslím, že je to jen o lásce, spíše o deziluzi, ale jestli Ti dobře rozumím, tak myslíš, že za tím jeho odchodem by mohlo být ještě něco víc, třeba to, že si nerozuměl s kamarády nebo s babičkou...To je asi pravda...Hudsone, jak to myslíš s tím věkem a charakterem? Jinak sorry, že jsi mou reakci asi hledal zbytečně, já si najednou uvědomila, že už mi začíná přednáška...
<reagovat 
Thomas Hudson (Občasný) - 20.2.2002 > No nepřipadá mi, že když má člověk v osmnácti přijít o takovou lásku kterou tu popisuješ, tak potom co udělal, že by byla chyba slabého charakteru. O slabém charakteru by se dalo mluvit někdy kolem 25 nebo možná už kolem 20 po nějakých prožítých zkušenostech, ale jak to Oplatka napsala, tak mi připadalo jako by to byla jejich první velká láska. Což mi pak přijde zas divné, že by se jí aspoň nezeptal, že eden dopis stačí...
<reagovat 
centaur (Občasný) - 7.3.2002 > Myslím, že tohle by se nikdy nemohlo stát. Historie lidského života se nedá zredukovat na tak průhledný patos, to bychom všichni žili život divných románových postav. Souhlasím s Hudsonem, tohle je přitažené za vlasy a přijde mi to příliš patetické, možná by to stačilo jen trochu okořenit dalšími sociálními křivdami atd., ale takhle je to moc prvoplánové.
<reagovat 
farářskej (Občasný) - 8.3.2002 > Ježišmarjá... začneš přidávat sociální křivdy a za chvilku můžeš psát Komunistickej manifest... to ať je to radši "jen" o lásce!
Jinak dokážu pochopit, že člověk, kterýho vychovává babička, může bejt lehce vztahově retardovanej a že může podobný jednání přijmout zkratově. Otázka ovšem je, jak dlouho mu to vydrží. No, žádnej hlavolog nejsem a osobně mi to objímání taky nepřijde moc pravděpodobný - chlapi už se dneska neobjímaj.
Ale to je samozřejmě jen můj názor...
<reagovat 
centaur (Občasný) - 9.3.2002 > život rozhodně nikdo neřídí...
<reagovat 
Oplatka (Občasný) - 11.3.2002 > Kateřina: Díky za to odhadnutí věku, potěší, ale věkově už mám /bohužel/ mnohem blíž k hrdinům hry ve chvíli, kdy se odehrává, než k maturantům, jakými byli před deseti lety.
<reagovat 
Kateřina (Občasný) - 8.3.2002 > Začátek je trošku pomalý, neobratný, okamžik poznání a padnutí si do náruče je hodně násilnej, ale pak se to rozjede, přečetla jsem to jedním dechem, je to pěkný.
Stát se může úplně všechno - to pro Centaura - rozhodně se život nebude řídit tím, co řekne nějakej Centaur.
Při četbě mě napadlo, že to píše nějaké mládě, které si představuje, jak to bude za 10-12 let, což jsem myslím trefila.
Oplatko, drž se, jen tak dál, však za chvíli budeš mít zkušenosti nejen s psaním, ale i ze života.
Body: 3
<reagovat 
čtenář Honza - 25.3.2002 > Ani jsem nevěděl, že píšeš kromě recenzí,prozi a básní i divadlo, myslím, že bys v tom měla pokračovat. Moc se mi líbila záplatka, dost síla, ale myslím, že docela reálný. Kdybych byl v situaci Tomáše asi bych reagoval podobně, má to dobrý otevřený konec, člověk jen uvažuje jak se asi Tomáš v té chvíli cítí. Ja bych byl asi více emotivní, zdá se mi, že tvůj Tomáš je jakoby vyrovnaný s tím co ho potkalo.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter