ten dům už není co bejval
je jako černobílá fotka
několik let ve stupních šedi
ze základů vytrhané dveře
odpad
odpad
jako černobílá fotka
jako záběr z války
v rozvalinách kouří malé dítě
staré sotva chvíli
kolem krku klíč
pověšený
rodiče
lidé neměli rádi tmu a ticho
nevědíce co počít
počali si dítě
to dítě nerostlo
jen zhrublo
tak s vráskami
zahodili ambice
očekávání
víru
nechali opadat okapy
klouzat trámy
vlhnout stropy
nechali dítě
živit se omítkou
plácat své výkaly
naříkat
ječet
odešli
jak dítě zestárlo
vypadly mu zoubky
a zuby
nemohlo na nohy
nikdy
nemohlo na nohy
tak
zašlo
...
ten náš dům už není co bejval
je jako černobílá fotka
ve stupních šedi
do patra schody
v kostech zlý pocit
a pod nohama
drkotají zuby
