Dřív než ukončil jsi
svůj výpravný monolog
a stržen silou nevole se
k zemi skácel bezduchý ...

Dřív než pozdvihl jsi
oči v slzách hněvu, abys
zaplavil mou skvělou zpupnost
hnisem klamné lítosti ...

Ještě dřív než spatřil’s zbytky
zpráchnivělé duše, prve pochopil
jak zrůdnost lásky
roztrhla nás odporem ...

Jedinkrát jsi dýchal vůni
nebeského rozbřesku, dřív
než‘s žárem soucitu
nás oba spálil v prach.