|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Za vločku k úsměvu pozvednutých koutků bijem se tajně mezi životama hltáme chtíče a burcujem vůli přesto však naše duše sama se pozvedá z hlíny, aby se v ni pro úsměv navrátila a všechna ovoce té snahy jsou v dlaních scvrklá, shnilá
V té trapné scéně před návratem sžívám se v svět jako bych nepatřila zemi blouzním v svém hledání po tom, co ji hledáno těmi, kterými oplývají ústa myslitele...
A s vtipnou absurditou jak loutky hrajem si každý svoji frašku na tekutém písku vlatní tragédie strávíme všechno, něco vyzvracíme jsme houba co vyždímáš a která vše vyždímané zase v sebe vpije
Napnutí na šňůrce - z mokrého prádla odkapávaj slzy - zastáci hvězd a marných temných bludů topíme v kamnech, sebe v moři zítřků a plníme plechovky své existence čepečky od žaludů.
Krmíme jimi dravé zvíře, které se v páře vaří bez poklice hoří nám ploty našich hranic chladneme od srdce páchneme životem a smrtí ještě více.....
|
|
|