Tváře

jsou tváře takové co zapomeneš

jsou lidé tací co ve stínech jdou

mihnou se kolem a víc si nevzpomeneš

ulice šumné pryč je unesou

jsou tváře takové co osloví tě

otisky stop ti v duši nechají

ať v dobrém či ve zlém vzpomenutí

tvé myšlenky k nim občas těkají

pak tváře blízkých existují

lidí co s tebou osud sved

pro ně ty umíš zrychlit tep

ti kráčí s tebou cestou tvojí

pak je tu ještě jedna tvář

ze svitu jejích očí žiješ

a její hlas je hudba tvá

s ní z kalichu lásky víno piješ

ta tvář víc veršů zaslouží si

vždyť s tebou míří k zítřkům vstříc

ať radost nebo chmury nesou

s ní po boku bát se nemusíš

jsou na světě tváře co zapomněl jsi

jsou také tváře jež oslovily tě

a tváře co do srdce jako do kamene

z železa klíny navždy máš vyryté