Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Noc očima feny
Autor: Ondrej Kern (Občasný) - publikováno 12.4.2007 (12:08:42)

 




                                                                                                                          



 

 

 

 

Jsem svý teritorium.

Svět je placka, výčet hran

a počet zdí. Můj dům

je zub, hůl je pán, jen rána

je oblá a vratká.

Ruka je jazyk, který laská shora –

 

                        celá nepochopitelná hra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 Přichází sám tělu  navzdory -  svýmu i cizí-

mu. To  druhý  je  ke mně  měkký  a oblý a

jemu  se  vrací  málokdy.  Mezi oběma je ve

spánku místo, který  patří  mně,  neptám se.

Ráno  kouří z  hranatýho  hlasu.  Dívá  se  a

jeho  pohled je míč.  Chytám ho. Odráží se.

Bere si ho  zpátky. Silou  nebo lehce dvěma

prsty. V noci zakřičel nahoru do tmy. Křičel

čáry a jejich zvuk se rozpadal nad sousední-

ma zahradama do vzteklejch barev. (Strach,

kterýmu někdy už nestačí rozbít sklo a rozbí-

jí i  střepy,  byl schovaný, když kluci zapálili

papír a hodili ho do studny.)

Jakmile  odešel,  cítila jsem, jak někdo stojí

u plotu.  Nepohnutě,  nedíval se, neposlou-

chal. Otočil se.  Vítr. Pak  přišel další,  jiný.

 

Když se vrátil (téměř nehmotný), vešli s ním

oba – jeho Návrat i Odchod. Tvářili se celou

noc

        nepřítomně.

 

 

 

 

 

 

 

 

Slepě se opírá zevnitř stěny

bok do oblouku silnice.

 

Stočila jsem se pod splývání

                   v dlani a za ní -

 

a pod asfaltem

cesta zatuhla v úžas změny

nad svým proměňováním.

 

(Slyším smích pod cestou

- a jen trochu - jako pes -

i pod ním samým.)

 

 

 

 

 

 

 

Netýkám se tě. Netýkám se tě víc než nábytek v pokoji s ro-do-

den-dro-ny, přechody mezi trávou a chodníkem a trávou a židlí.

Netýkám se tě

                       proto  mi  rozumíš. Večer jsem měla  pocit, že

mluvíš refrénama, ale co se nedočkavě tlačí za nima, zavíráš do

melodie jako do skříně ve křoví, do pianina. A ani pak se tě pí-

seň netýká, protože zpíváš

                                      odjinud.

-  Proč?

-  Protože tam… protože odsud tam se vzpomínáme na vzdále-

nost překlenutou zapomněním. Protože odsud se překřikujeme

skrz  blízkost  rozdělenou  tichem tam  –  řekl úplně ironicky a

přejel mi rukou po zádech, po páteři.

 

 

 

 

 

 

 

   

 

 

A pak zahrada,

v níž právě dozrál březen.

Křoví, který se propadlo plotem,

ohniště v koutě, odkvetlá pumpa.

 

Večer přepsal tupým hrotem

moje stopy vyskládaný

pravidelně do trávníku.

 

Je zahrada, pak noc -

- rozkvete tuha a opadá.

 

 

 

 

 

 

 

 

Odkud jsi přišla?

                             Ty jsi. Odkud? V jistým

okamžiku a  za  nejistou podrobností, viděla

jsem, že všechno, čím jsi za tvarem tvé tvá-

ře skutečná, naznačuje kruh, ale neopíšeš ho.

Přijdeš ještě,  nebo se budeš  jen vracet? Ne,

nedávám ti na výběr.  A nedáváš ani ty sobě,

sama  k sobě  nevybíravá a svéhlavá jako do-

la rozhořčený vůně nad sed-mi-krás-ka-ma,

do kterejch se zrcadlo propadá, propadá…

Jenže tohle  je v noci, zrcadla jsou

dohola -  hladký a  prázdný. Dívala

jsem se ti přes rameno a čekala,

se vrátí.  Vidíš je?  Já jo, oba, naje-

dnou, u branky. Je odemčená?

 

A když vstoupili, a celou noc se tvá-

řili nepřítomně  (roztřásla jsem se –

a tahle  zima  nebyla  tak  úplně  zi-

mou), naklonili  se najednou k sobě,

docela těsně,  špitali si,  se  zápalem

neplacených soudců.

A mně v tu chvíli bylo jasný,  že ráno

Návrat jakože nic odejde a Odchod se

s náma vrátí  zpátky. Ztichli pak a dál

se tvářili, že  se jich  netýká nic až na

kůži.  A já  začala zas  pochybovat. A

byla mi  zima.  Zase  ta samá. Jako by

mi něco scházelo, do  půlkruhu. Jako

by zestárly se-dmi-krá-sky.

 

 

 


 

 

 

Zdálky – městečko vyteklo po

stráni. Zblízka –  a neděle

se cuká vypadnout z baráku.

 

Nebo někdo jiný?

Někdo, kdo tam taky je?

 

Nebo si jen někdo zkouší,

jaký to je (nebo není)

vyštěknout skrz

vrata dvora „Zmizni!“ 

 

Mraky se sbíhají jako sliny

počasí pod psa

v poledne vakcinuje vzteklinu.

 

 

 

 

 

 

 

 

(Odchází. Navzdory, jako tělo plný vlastního návratu.Tělo tělem provází

odchod - blízkost rozlámanou na takhle malý kousíčky, na sa-mo-tu-sa-

mo-tu-sa-mo-tu-sa-mou.)

Ráno vstanou první.  V konvici voda vaří příliš rychle,  někdo přinesl roh-

líky a máslo. Nedívají se do talíře, do ruky,  do očí, jsou maximálně sluš-

vychovaní. Otočí se zády a žvýkají na sucho, hubu plnou slin. A čekají.

O  drobky  se  nervou,  uklánějí  se  a   nabízejí  uctivě  jeden  druhýmu

„Prosím,  milý kolego,  jen  si poslužte.“  A  skoro obřadně  jich pak hrst 

obrátí  do sebe,  se  zavřenýma  očima,  s požitkem  jako ze schovávaný. 

Zůstávají  doma z principu, jen  výjimečně se spojí s průvanem meziskla

a  kostelního prázdna postele. To rozpřáhnou křídla

jako ruce, otevřou okno

v něm okno

v něm okno

v něm okno

v něm okno

v něm okno v něm okno v něm okno v něm zeď v ní okno v něm okno

v něm okno

v něm okno

v něm okno úplně

dokořán. A najednou se nedá odlišit, jestli Odchod je pták v bytě a Návrat u zdi jeho let, nebo jestli v bytě pták navrácený zdí odchází svým letem.  A než se vrátíš, jsou jako děti, dovádí a pořvávají a zkouší vyslovovat sprostý slovíčka. Pe-čli-vě. Stočím se do sebe a zavřu oči a příšera mě nevidí.

 

 

 


Poznámky k tomuto příspěvku
Golden Norek (Občasný) - 12.4.2007 > jó chlape tento monument prázdného kamínku z vrchní části skládky v srdci mne dočista pohltil, objektivních pět, subjektivně málokdy
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Golden Norek (Občasný) - 12.4.2007 >
<reagovat 
damika (Občasný) - 12.4.2007 > To je přece tak krásný...četla jsem jedním dechem, což se mi u tak dlouhých textů stává málokdy. Ukládám si i tisknu, abych mohla číst ještě několikrát.
Doporučil 
<reagovat 
Jonáš (Stálý) - 12.4.2007 > dobré! ještě se vrátím. hlavně mě upoutalo ranní zaříkávání okna - jako když profoukne
Doporučil 
<reagovat 
oleandr (Občasný) - 12.4.2007 > taky jsem se nemohl odtrhnout
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
holger (Občasný) - 13.4.2007 >  Dobře Ondřeji, velmi dobře. Zajímavě hledáš. Za celkový dojem Dé dám rád. ÷)
Doporučil 
<reagovat 
chrisiridia (Občasný) - 13.4.2007 >
Doporučil 
<reagovat 
chrisiridia (Občasný) - 13.4.2007 >
<reagovat 
chrisiridia (Občasný) - 13.4.2007 >
Body: 5
<reagovat 
chrisiridia (Občasný) - 13.4.2007 >
<reagovat 
šedé (Občasný,Šéfredaktor) - 13.4.2007 >  
Doporučil 
<reagovat 
celulosa (Občasný) - 13.4.2007 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
probably (Občasný) - 13.4.2007 > Bez dechu.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
MiKa (Občasný) - 13.4.2007 >
Doporučil 
<reagovat 
Rawen (Občasný) - 14.4.2007 > ve střední pasáži trochu nuda, ale konec je skvělý a celé je to fajn a tak vůbec .)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
ondřej (Občasný) - 14.4.2007 >
Body: 5
<reagovat 
ondřej (Občasný) - 14.4.2007 > je to zase něco nového, to je dobře. myslím, že to patří mezi díla, která si dále žijí už sama, se všemi plusy a mínusy. natolik je živoucí, a natolik by ho šlo zaměnit se životem.
<reagovat 
tři_černí_mravenci (Občasný) - 14.4.2007 >

 


Doporučil 
<reagovat 
bejby (Občasný) - 15.4.2007 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
MCMXLI (Občasný) - 16.4.2007 >
Doporučil 
<reagovat 
zirael (Občasný) - 16.4.2007 > dostala mě ta titulní
Doporučil 
<reagovat 
zirael (Občasný) - 16.4.2007 > (což, já vím, je jen část celku... ale ke mně mluví i takhle vytržená)
<reagovat 
anae (Stálý) - 15.4.2007 > to přelévání pohledů z mužského na ženský je trochu zmatené, ale zajímavý literární útvar, to na každý pád 
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Ondrej Kern (Občasný) - 15.4.2007 > anae> Vidíš, a já mám přitom za to, že pozorovatel je pozorovatelka- fena.
<reagovat 
 anae (Stálý) - 16.4.2007 > Ondrej Kern> nojoo ahaa haf
<reagovat 
zanzule (Občasný) - 17.4.2007 > parádní + ukl.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
kráčajúca (Občasný) - 17.4.2007 > este som ju celu nedocitala, pre nedostatok casu, ale urcite sa vratim, zasluzi si dlhsi zastavenie

aj ked zo zaciatku som si myslela ze bude postavena na bombastickych metaforacch, prirovnaniach a abstrakciach, som rada, ze som nasla cosi ako atmosferu, ktora sa cim dalej prehlbovala

pre mna ano, odporucam


Doporučil 
<reagovat 
swedish_nigg (Občasný) - 17.4.2007 >

rozvytá věta - nasazování rámu na neodbytnou-nedobytnou lunu

futra, detektor kovu, kujná Romula a Rema buď a nebo Kain-Á-bela

kukla příliš tuhá pro metamorfózu motýla v archanděla - toho androgyna ...

teď marně stíhá tady

 

osamocení v sebe-reflexi, kdežto v instinku je vždycky stopa ... (Lévinas: kladení a touha) - myslím, že by o téhle básni řekl, že je produktem "nespavosti" :)

 

abych tak řekl něco - chyběla mi tu chvíle touhy, ryzí, rysí, která se aspoň chvíli neohlíží - vektor

ne tak jako výstřel, který zazněl za sklenicí

 

když kruhy, tak olympijské - jak se to říká? dál, výš, rychleji?

nemyslím ozubená kola, myslím ozubené psí, vlčí, rysí běhy


Body: 5
<reagovat 
Leatherface (Občasný) - 17.4.2007 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Pablitofracek (Občasný) - 17.4.2007 > Umné ...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
brukef (Občasný) - 1.5.2007 > nice
Body: 5
<reagovat 
Naty (Občasný,Redaktor) - 10.5.2007 >

Strhující.

Akorát bych šetřila pomlčkama.

Líbilo by se mi to naživo. Scénicky. S pohybem.


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 25.7.2008 > Tak tohle bylo hutnéé čtení! Nemůžu říct, že bych to přečetla jedním dechem - to se snad ani nedá, protože text nutí ke zpomalení a zamýšlení - aspoň teda mě.

Pohled očima feny je dobrým důvodem k tomu podívat se na svět z jiného úhlu - což mám ráda. Líbí se mi i to, jak je text poskládaný z mozaiky různých částí.
Nejde tu ani tak o složité metafory, jako o to celkové "zvláštní" vidění světa - jak už napsala kráčajúca. A taky o atmosféru... působí na mě tajemně, smutně, někdy trochu bezvýchodně... ovšem se snahou (marnou?) uniknout z uzavřeného kruhu.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter