Co kdyby se ukázalo, že vnitřní hlas, který nám každému občas radí, je hlasem někoho zcela konkrétního? A pokud je pravda, že vše o nás už je předem napsáno, jaký spisovatel to o nás vlastně píše? Tahle myšlenka stála u zrodu komediálního filmu Horší už to nebude, který podle scénáře mladičkého Zacha Helma natočil režisér Marc Forster.
Snímek, který zahájil letošní filmovou přehlídku Febiofest, nese v originále název Stranger than Fiction, který můžeme přeložit jako Podivnější než román. A tenhle název také dobře vystihuje obsah filmu. Život je totiž mnohdy opravdu podivnější než lecjaký román…
Harold Chick, osamělý muž ve středních letech, pracuje jako daňový kontrolor a celý svůj den má přesně propočítaný. Včetně toho, kolik udělá ráno pohybů kartáčkem na zuby nebo jak dlouho (na desetiny vteřiny) trvá jeho polední přestávka. Do jeho života ale náhle vstoupí záhadný ženský hlas, který nikdo jiný neslyší, který mu začne popisovat jeho chování. Nejenom to, co právě udělal, ale také to, co se udělat chystá, na co právě myslí…A jako by to nestačilo, brzy zjistí, že majitelka tohoto hlasu usiluje o jeho život!
Chick totiž netuší, že je ve skutečnosti hlavní postavou právě sepisované knihy známé spisovatelky tragických příběhů. A ta se právě zabývá tím, jakým způsobem by svého hrdinu zprovodila ze světa. A nemůže přijít na žádný dobrý nápad…
Chick se po neúspěšných konzultacích u psychologů rozhoduje vyhledat slavného spisovatele, se kterým postupně přijdou na to, že Chick bude součástí románu, a pokouší se odhalit jeho autora, aby mu mohl Chick rozmluvit jeho úmysl se smrtí dříve, než bude pozdě.
Zajímavá, neotřelá zápletka, kdy sledujeme na jedné straně spisovatelku, která vymýšlí hrdinův příběh, a na druhé straně její hlavní postavu, která se snaží změnit svůj osud, vede k řadě komických situací a vtipných hlášek. Hrdina například vysvětluje svou situaci u psychiatra slovy: „Není to schizofrenie. Je to prostě hlas v mé hlavě. Ten hlas mi neříká, co mám dělat, říká mi, co dělám. Přesně a s lepší slovní zásobou.“
Zároveň si film pohrává s řadou vážnějších motivů: s mužem, který se pokusí změnit svůj zaběhaný životní styl, nebo otázkou, zda není náš život přece jen ovládán nějakým hlasem seshora… Přinejmenším naším způsobem myšlení, které se stále pohybuje v navyklých stereotypech. A přitom poslouží také jako šťouchavá kritika intelektuálních spisovatelů, kteří musí své příběhy stůj co stůj ukončit tragicky. A stihne si dloubnout i do daňových kontrolorů, které určitě nemají rádi ani v Americe – vždyť jejich život je přece tak nudný.
Možná je jen trochu škoda, že motiv čísel, která mají Chickovi jako zázračnému počtáři utvářet celý život, není využit trochu zábavněji a postupem časem mizí.
Film se nesnaží logicky vysvětlit, jak je možné, že hrdina vznikající knihy doopravdy žije ve stejném světě jako spisovatelka; tento motiv zůstává v rovině fantastična, což směrem ke konci filmu trochu „skřípe“, ale celkově to koncepci snímku neublíží.
Will Ferrel v hlavní roli tady přesvědčivě ztělesňuje obyčejného chlapíka, který s vyvalenýma očima zírá, co se to s jeho životem stalo. Ještě zajímavější je ale Emma Thompsonová jako neurotická spisovatelka, která zapaluje jednu cigaretu za druhou a zoufá si nad nedostatkem inspirace, aniž by tušila, proč se jí nedaří román dokončit. A nestárnoucí Dustin Hoffman si užívá svou roli bonvivánského spisovatele, který se naopak hrdinovi snaží pomáhat.
Dobrý nápad se bohužel trochu rozmělní díky jednomu z nešvarů současných amerických filmů, přílišné délce. Občasným okamžikům, kdy se film tahne, by prospělo pár střihů navíc.
To je však jediná chybička tohoto vydařaného dílka. Horší už to nebude je zajímavou podívanou, která pobaví mnohem nápaditějším způsobem než řada jiných filmů, vydávaných za komedie.
|