Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 10.11.
Evžen
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ztráta iluzí
Autor: Ema (Občasný) - publikováno 11.3.2002 (19:02:05)
Ztráta iluzí

Přestěhovali jsme se s rodiči na venkov. Měli jsme už dost městského uspěchaného života. Lenošení před televizí, vymožeností moderní doby, upovídaných známých a nezdravé stravy závodní jídelny. Rozhodli jsme se proto přestěhovat k prababičce. Už jsme se nemohli dočkat, až dorazíme do toho starého domečku, kde elektřina je jen chatrná, postele slamníkové, dvorek prostorný, záchod suchý, kamna na uhlí, lampa na petrolej, les na dosah a pes na řetězu. Užijeme si klidu, budeme žít postaru, já budu jezdit do školy vlakem, prostě romantika.

Prababička nás přivítala s otevřenou náručí. Pohostila nás chlebem se sádlem a my byli nadšeni. Dostali jsme pokoj v podkroví s výhledem na dvorek i na les. První noc na slamnících pod péřovou duchnou byla idylická. Ráno nás probudilo nádherné kokrhání kohouta na dvoře, roztomilé mečení kozy a spokojené chrochtání prasátka. Táta nebyl sice pro bolest v zádech schopen pohybu, maminka měla od alergie opuchlý obličej a já byla poštípaná od blech jako nikdy v životě. Přesto jsme se na sebe usmívali a těšili se, co přinese nový den. Sluníčko nás lechtalo do tváří a vůně venkova lákala k novým dobrodružstvím. Vyhrabali jsme se z pelíšku a dole na nás už čekala snídaně od prababči. Zhltli jsme chleba se sádlem a mléko a pak rychle do školy. Dorazila jsem tam svěží a v dobré náladě. O přestávce jsem vybalila svačinu - chleba se sádlem a seznámila se s novými kamarády. Byli milí. Odpoledne znovu na vlak a domů. Rodiče už byli z práce zpět a prababička uvařila k obědu brambory se sádlem a pečenou kachnu. Pochválili jsme si výborný oběd a kterak není nad domácí kuchyni. Odpoledne sekal táta dříví, maminka uklízela chlévy a já plela záhony. Večer jsme pak padli na slamníky jak mrtví. Zdálo se nám, že jsme sotva oči zamhouřili, a už zas kokrhal kohout na dvorku, štěkal pes, mečela koza, chrochtalo prase a z lesa se ozývalo dupání divoké zvěře. Sotva mě přestaly svědit jedny pupínky, začaly druhé. Mamince jsme museli rozlepovat oči heřmánkem a tátu odnést na snídani, kde jsme se při chlebu se sádlem rozplývali, jaká je to nádherná romantika a o co všechno ti zarputilí měšťáci přicházejí. Rychle na vlak, ve škole chleba se sádlem, rozjívení spolužáci, oběd doma - brambory se sádlem a pečená husa, práce na dvorku, koupel v ledové vodě, protože babča dnes koupala už psa a kozu, čímž vyčerpala zásobu teplé vody, k večeři chleba se sádlem a spát.

Ráno jsme zaspali. Kohout, pes, prase a koza už dávno hulákali a my tvrdě spali dál. Probudil nás až nepříjemný zápach - všetečná babča čistila suchý záchod. Vynechali jsme připravenou snídani - chleba se sádlem, a já mazala na vlak. Ve škole jsem celý den poslouchala řev spolužáků, jedla chleba se sádlem a s úderem druhé hodiny už se zas kodrcala zpátky. Dorazila jsem vyřízená k obědu, kde se právě podávaly brambory se sádlem a pečená slepice. Odpolední nevděčná práce na tom věčně špinavém dvoře se vlekla. Večer netekla voda a ke všemu vypnuli proud, tak jsme šli po chlebu se sádlem rychle spát. Probudilo nás uširvoucí kokrhání toho přihlouplého zvířete. Táta po něm vztekle hodil kamenem a zařval, ať drží zobák. Byl to poslední pohyb, který ten den udělal. Já už vypadala, jako bych prošla rojem divokých včel, tak mne ty bestie bleší poštípaly, a maminka neotevřela vůbec oči, jak je měla opuchlé. Tak zůstali doma. Přinesla jsem jim do podkroví chleby se sádlem. Zhnuseně se do nich zakousli. Mléko tak silně zapáchalo tím nevděčným zvířetem, že jsme ho vylili. Málem mi ujel vlak. Ve třídě mě naštval jeden kluk. Posmíval se mému opuchlému obličeji a tak dlouho provokoval, až jsem nevydržela a hodila po něm chleba se sádlem. Doma, no spíš tam v tý starý barabizně, nás zas čekaly ty prokletý brambory se sádlem a pečená krůta. Na dvoře jsem ten den makala jen já. Rodiče nebyli schopni pohybu. Vyplela jsem zeleninu, podojila umečenou kozu a seřvala to líný prase, že má pod sebou zase svinčík, a já abych to po něm uklízela do aleluja.

Večer jsem se opařila vodou a po zásahu elektrickým proudem z rozbitého vypínače šla bez večeře spát. Rodiče mne politovali a stěžovali si, jak museli celý den poslouchat nervydrásající křik ptáků z lesa a nějakého starého jelena. Skrze vřískání sovy, sedící na nedaleké jedli, jsme nemohli dlouho do noci usnout. Po dvou hodinách spánku jsme se z posledních sil vyškrábali z postelí, naházeli svých pět švestek do auta, rozloučili se s udiveno prababičkou, odmítli na cestu chleby se sádlem a ujížděli zpět k městu. Těšili jsme se jak malé děti, až zase uvidíme televizi, splachovací záchod, ústřední topení, klidný hukot paneláku, teplou vodu, naše upovídané známé a vynikající stravu závodní jídelny. Najednou jsme pocítili lásku k domovu. Cítili jsme se být pravými šťastnými měšťáky.


Poznámky k tomuto příspěvku
petr kurka (Občasný) - 11.3.2002 > Tohle se poměrně dalo číst a ani v tom nebili moc chibi.
Body: 5
<reagovat 
Thomas Hudson (Občasný) - 11.3.2002 > Z extrému do extrému :-)) Chtělo by si to po sobě ještě trochu přečíst a sem tam něco formálně upravit, aby to bylo plynulé a ne jazykolomné. Pravopis posoudit nemůžu:-). Téma zpracováno již několikrát..."Na samotě u lesa" je česká klasika:-) ale stejně jsem se smál. Chtělo by to zapracovat s motivem toho sádla...má tam nejvíc prostoru, ale přitom z toho nakonec vyplyne, že jste ho jenom neměli rádi - nějaký ty kalórie nebo co tak sádlo umí:-))
Dík za pobavení...
Body: 3
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 12.3.2002 > Jak píše T.H., tohle téma je fakt obehrané. Člověk už od první věty předem ví, jak to bude pokračovat i jak to dopadne. Forma se mi ovšem líbila moc. :o)
Body: 3
<reagovat 
Ema (Občasný) - 12.3.2002 > tak díky, jsem tu nová teprve se učim ale dík, budu se snažit zlepšit :) je to fuška
<reagovat 
centaur (Občasný) - 12.3.2002 > Souhlas s Hudsonem, možná jen, že by to občas chtělo změni tempo (zrychlit spíš než zpomalit), je to od začátku psáno v jednom tempu a za celou tu dobu se to nemění, což lze snést, když člověk netrpělivě očekává katarzi, ale tady je poměrně jasná´. A zaměřit se třeba víc na to sádlo nebo na blechy by opravdu mohlo být zajímavé.
Body: 3
<reagovat 
Vanili (Občasný) - 13.3.2002 > Pěkné, milé, veselé. Přečetl jsem to jedním dechem. Dávám jednušku.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter