|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
dopis na pivním tácku (mé milé a všem ostatním)
Autor: Rawen (Občasný) - publikováno 18.6.2007 (11:06:36)
|
|  |
jako člověk spíše bázlivý jsem velmi brzo zjistil
že se mi nedostává slov
bál jsem se chodit někam kde jsem ještě nebyl
bál jsem se propátrávat všechny sklepy a půdy
občas jsem sáhnul po podivnostech
jako byl leviathan
co plul po obloze v jedné vánoční kakofonii
nebo preludium
v preludiu
svůj vyloženě zbabělý přístup k dosažení větší jazykorozmanitosti
nahradil jsem novotvárnými slovohrami
a nikomu nevadilo
že postrádaly smyslu
a svůj vyloženě zbabělý přístup k rozličnosti obsahové
překryl jsem laškováním s podivností struktur slok
a střídáním veršů
které nebyly verši
a toto dodnes platilo
ta básnická drzost dosud rozechvěla několik srdcí
otevřela několik dveří
usmála se v celostátním tisku
a ukázala jako lichá
nadobro už nejsem schopen zastírat svou neschopnost
popsat co se mi děje
několik kostek příliš odřených, poházených
neseskládám už nijak, i ty lepší je třeba vyházet
nebo vyměnit - snad
dnes nedokážu popsat co se mi děje
když vejdu do ticha zájezdní restaurace
kde sedíš u malého piva, ty, tvá pečlivě zabalená krosna
a koukáš trošku bezradně do jídelního lístku
jako plaché káče, které si ještě nezvyklo na novou roli
labutě
budiž mi odejmut jakkoliv falešně užívaný vybásněný titul
používám běžně tři sta slov
a zavřená v těch třech stech slovech je má duše
jako v kleci bublina
se zachvívá
a nehraje hudba
všechno je tiché
nic se nehýbe
jen mouchy na stole
a tep mého srdce
a malé žilky poblíž tvého čela
podařilo se mi zestárnout
či přesytit všechnu žízeň
své duše
svého těla
nebo jsem vyhasnul
jako celá řada přátel
co mám kolem sebe
budu to zkoušet
|
|
|
