Za svítání
pohladit tvář
prázdnou dlaní
na oltář
nakreslit bílý kříž
už dlouho tomu
dávno již
co šel jsi zpátky domů

Už skoro netrefíš
k dobrému příteli
problémy neřešíš
nervy z oceli
silně zrezavěly
jako moruše
ne, není skvělý
dívat se do duše

Člověk čeká pohlazení
v nejtěžší chvíli
ale drsné probuzení
ve všem ho zmýlí
zakáže zpívat
milé ukolébavky
donutí vzývat
místo labutí jen kavky

A to je celý život
věčně neposlouchá
když něco přijde vhod
tak výjimečně napůl ucha
pak s pomatenou hlavou
ukáže pár gest
a ty musíš najít pravou
cestu k jedné z tisíce hvězd