|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
oční rozhraní
se čočkama nemění
na poli poskakujou květy hrachu
někdo tu vysypal pomeranče
- zlaté makovice prořízlé hnědou
zatěžko objevovat něco Nového,
když každé nadechnutí
plnější než to předchozí
..a kdybych uměla malovat
nebudu psát..
třepetaly se
..stejně jako teď..
spony větví
a my šeptali
modlitby ránu,
karmínu vína..
dva pruty položený jen tak přes sebe,
sami neschopný stát a být
zachvění…to my - neschopný vlny
i o pevnej břeh
umírnit..
nech si svý křídla
a nestřihej mý
..stárnou rychle..
nebi praskla duše
- dusí popelem a modrým cukrem
chutě jsou zbytečný,
vše hmotný je zbytečný,
pláče zbytečností
..mluví cizí řečí,
když všichni stojí
otočení a bez prostředků
se zlomenou krční pátěří
to loutky v brzkém slunovratu
klečí na peckách
neprší..
žádná ostrost
ze kry na kru
sny si skotačí
..dělají dlouhý nos na světní mozaiku..
|
|
|