Ta kytka rostla u břehu silnice, ukrutně páchla a vydávala ze sebe podivný sliz. A tak jsem jí olíz.
Potom se mě zatočila hlavinka, byla to ode mne kravinka.
Co? Jak? Proč? Kdy? Odkud? Čí?
Ta rostlina pořád mlčí.
Chvíli mlčí, chvíli brečí a já nevím čí, čí, čí, čí.
A pak jako pozpátku, udělala hromádku. Ty prase!!!
Udělala jsi to zase.
Nevím, co bych k tomu řek.
Raději jsem utek.
A pak o jednom pátku, našel jsem tam zase hromádku.
Vyhlížela na mne jaksi drze, venku asi trochu mrzne.
Pak čekal úlek, po něm následoval útěk.
Když jsem se otočil zpět, viděl jsem ji za mnou běžet.
Obrovská hnusná kytice, začala pronásledovat zajíce.
A já jí utek do polí, tam si na mne nedovolí.
A pak zas jednou po roce, slavili jsme s kytkou vánoce.
Ona dostala krevetu, já zas kravatu.
A to je asi vše, teď začíná mše. Takže ticho.
|