Když měla Evoluce dovolenou a její kontinuální funkce se narušila, stal se na malé venkovské farmě Zázrak.

V malé kóji žilo pět malých zvířátek. Prasátko, beránek, kravička, slepička a ptáček, který byl víc ptákem. Tehdy - když Evoluce odjela na dovolenou - měli spoustu času na změny. Těmi bylo náhlé a překvapující získání mozků pro všechny (alespoň si to mysleli), dostali chuť budovat a jediné co jim zůstalo ze „starých obyčejů“, byla chuť - množit se. Asi týden vládla v jednotlivých kotcích naprostá anarchie - zvířátka si byla schopná udělat vlastní slivovici, díky popadaným švestkám, které obléhaly celý jejich bungalov. Ze slámy si udělala cigarety a prokopnula střechu, aby měla živé vysílání z nebe. Netrvalo ale dlouho a z ptáčka se stal malý despota, který všechny ostatní šikanoval. (Mohlo by se zdát šokující, že právě nejmenší ptáček může zaujmout právě funkci samovládce, ale byl to prostě autoritativní typ, který měl jedno velké pero a tím byl schopný - jako obuškem - uzemnit každou zakrslou krávu, beránka, prasátko i slepičku.) "Milujte se a množte se! Budete takto fungovat šest dní v kuse! Jen v neděli si můžete dáchnout! Kdo se mému rozkazu vzepře, dostane tvrdý zásah mým perem do hlavy. Kdo se vzepře podruhé - dostane tvrdý zásah mým perem do břicha. Kdo se vzepře potřetí - .... doporučuji, aby k tomu nedošlo. Kdo se vzepře potřetí, zažije něco, co se ani prasátku v nejkvičivějších snech nezdálo," prozpěvoval ptáček (dále už jen pták).

Zvířátka se, zcela konsternována z náhlého režimu, dala do práce. Jejich nářky "o víkendu se přeci nepracuje" ale byly marné. Skočilo tedy prasátko na kravičku. Spadlo. Skočilo znovu! Spadlo. Po zoufalé snaze - oplodnit kravičku - se rozhodlo jít do beránka. Ten měl ale dost svojí práce se slepičkou, která postupně modrala a modrala a modrala z nedostatku kyslíku, který jí - jinak plodný samec - způsobil váhou svého těla. Zoufalé prasátko se začalo zmateně rozhlížet kolem sebe. "Co budu dělat, co budu dělat," kvičelo a křičelo do chvíle, než ho něco omráčilo. Když se druhý den probralo, krvácela mu hlavička z úderu velkého ptáka. Z ptačího péra. Opláchlo si hlavičku v korýtku a začalo se znovu snažit o kravičku. Skočilo. Spadlo. Skočilo. Spadlo. Kravička si jen kouřila slámu a popíjela slivovici. "Hej, óoooo Velký Ptáku! Doufám, že vidíš, že pracuji non stop. Že mám neschopnýho chlapa, za to fakt nemůžu!!!" Pták jen přikývl a prohlásil:"Pokud nikdo nezplodíte žádné mládě do soboty, čeká vás trest!!!" A tak všichni skákali a skákali. Jen prasátko se nikdy netrefilo a padalo a padalo.... Ještě toho dne skončilo prasátko v bezvědomí, a když se probudilo, krvácelo mu bříško. "Beru si nemocenskou, óooo Velký Ptáku," zoufalo zakřičelo k ptákovi, který olizoval vršek asi desáté láhve od slivovice. "Máš ji mííííf. Ať vidíte, jaký jfem dobrák," zaskřehotal opilý pták a usnul. Zvířátka přes to dál skákala ve strachu z tvrdého trestu.  Byla sobota - kdy měla Evoluce stále dovolenou - když slepička porodila obrovské vajíčko. Všichni se kolem něj shlukli v napjatém očekávání - co beránek zasel a slepička sklidila.... Skořápka začala praskat. První vykouknul zobáček. Slepička celá šťastná poskakovala, že bude její mládě po ní - po mamince. Po chvíli vykoukla celá hlavička. Poskakoval šťastný otec, který viděl sebe (jen ten zobák mu trochu vadil). Vyletěla kopýtka. Otec beran byl ještě šťastnější. Vyletělo tělíčko - po mamince. Kulatá věc s dlouhýma nohama se rozplácla na zemi. Snažila se sice chodit, ale struktura těla jí to prostě nedovolila. Tak místo chůze jednoduše pádlovala. Prasátko tomu zázraku dlouze přihlíželo. Šťastné, že bude pták spokojený a ho čeká výměna partnera. "Co si myslíte, že tady děláte? Prasátko!!! Nevím, jestli jsem ti to už řekl, ale včera ti skončila dovolená," vykřikl pták a srazil prasátko na kolena. "Co se bude dít?" kvílelo nešťastné prasátko. "Zavři oči, brouku," prohodil ležérně pták, který vletěl prasátku do útrob. Během několika minut začalo prasátko zpívat. Zpívalo a prokládalo to kvílením... Všechna zvířátka přestala věnovat pozornost mláděti a nechala se unést srdceryvnou hudbou. "To je nádhera," říkalo jedno zvířátko za druhým. "Něco takového jsem v životě neslyšel," zasnívala se zvířátka. Náhle se ale prasátku začaly podlamovat nožičky. Klesalo níž a níž k zemi. Najednou leželo nehybně na podlaze v kóji, kde začala slepička zobat zrní. Kravička si vyšla na pastvu a beránek se k ní přidal. Evoluci skončila dovolená. Jen malý výplod dobrodružství beránka a slepičky pádloval mezi jednotlivými kotci a hledal maminku. Pádloval po louce a hledal tatínka. A nakonec dopádloval na Kružberk, kde si ho oblíbil malý chlapec - řečený Bronďulák - a pádlují tam spolu pod vodou dodnes. 

Proradný pták už nikdy nevyletěl a pro prasátko to byla satisfakce, kterou si ale stejně neuvědomovalo.

(Pokud se ptáte proč právě Bronďulák, tak je to šestadvacetiletý chlapec:), kterému byl tento výplod mé fantazie určen... ve snaze - zlepšit mu náladu)