Svíčková atmosféra

            Zima se nám sice letos vyhnula obloukem, ale to neznamená, že by nemohlo přijít léto. Léto už tu dokonce máme: na letních terasách spokojeně vysedávají manželské i nemanželské páry; málokdo teď chodí v dlouhých kalhotách; na zahradách na nás vykukují červené jahody; téměř nikdo neodolá nabídce točených i netočených zmrzlin; okna jsou dokořán, aby i do domů mohl zavítat čerstvý letní vzduch; z městských fontán si děti dělají brouzdaliště a lavičky v parcích jsou obsazené. Ale to všechno nestačí. Stále do toho pravého léta něco chybí. A to „něco“ je bouřka. Pravá a nefalšovaná letní bouřka.  

                 Všude se blýská, celé okolí bublá, déšť smývá všechen letní pot z ulic. A pak to přijde: V našich přetechnizovaných domácnostech najednou vypadne proud. Malé děti začnou brečet, protože všechna jistota, o kterou se mohly dosud opřít je pryč – zhasne televize, kde zrovna běžel hajný Robátko; lednička přestane vrčet; tatínek se rozčiluje od „násilím vypnutého“ počítače; maminka nemůže uvařit čaj na dobrou noc a ségra je naštvaná, jelikož má vybitý mobil a zrovna čekala důležitý hovor.
                 To přesně bouřka chtěla – odtrhnout nás od všemožných výdobytků naší postmoderní civilizace a přinutit nás, abychom nevnímali nic jiného než ji. Většina lidí na její hru přistoupí (ono jim, co si budeme nalhávat, nic jiného téměř nezbývá). Celá rodina si sedne kolem jednoho stolu (kdy jindy by na to měla mít čas, když ne teď, že?). Ze skříně někdo vyndá sirky a svíčku. Rodinka si začne povídat tak, jak to bývávalo zvykem za starých časů. Svíčka umí vyvolat krásnou atmosféru – stačí se chvíli dívat do plamene a pohltí nás. Dokáže nám na tvářích vykouzlit úsměv a dává nám pocit bezpečí. A právě tento pocit za bouřky potřebujeme, vypadá přeci tak hrůzostrašně. A svíčka se stane naším ochráncem.

                 Máme v sobě od pradávna zabudovaný jistý kód – úctu k ohni – který nám přes veškerou techniku říká: oheň je tady a byl tu vždy, proto ho chraň, važ si ho a nezapomínej na něj. Kvůli tomuto „kódu“ má většina lidí při ruce (nebo alespoň doma v šuplíku) svíčku. Samozřejmě svíčky neslouží jen při výpadku proudu za bouřky. Lidé je používají při nejrůznějších příležitostech: svíčky svítí na narozeninových dortech; během romantických večeří; při relaxačních koupelích; na hrobech; na adventních věncích… Jednoduše řečeno používáme svíčky k navození správné atmosféry. Svíčky jsou jen maličkostí k utvoření celku, ale právě maličkosti jsou důležité a právě maličkosti člověka potěší ze všeho nejvíc.

7.6.2007