Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Láska, sex a lajničky
Autor: cyguevara (Občasný) - publikováno 20.7.2007 (13:35:43)

I.

 

14:37

 

„Já už fakt nevím. Nic mě nenapadá volové!“

„Nekecej. Děláme tuhle práci už pět let. Vždycky jsme něco vymysleli. Tak kurva něco vymyslíme i teď!“

 

Pink vypadal fakt nasraně. Nevím, co po mně chce. Pět let, měsíc co měsíc tady sedíme jako tři vyfetlý trotlové a blijeme ze sebe sračičky pro patnáctiletý holčičky. Každej večer posledních pět let usínám a zdá se mi o holčičkách. Tak jsem prostě vyhořel, no.

 

„Serete mě!“

 

Luďa se opět projevil svým typickým způsobem. Vždycky, když se něco řeší, vždycky když je potřeba se na něčem dohodnout, pošle nás do prdele. A jde si dát lajnu. Dost mě překvapuje, že ta jeho stíhačka pořád není v obraze. Buď je hodně, ale hodně blbá, nebo jenom dělá, že nic neví. Kdysi na něj prej i žárlila. Měla asi pocit, že když někdo píše do Cosmogirl rubriku Sex a vztahy, nedělá v práci nic jiného, než že šoustá malý holčičky. Ty VOLE! Od tý doby, co tady dělám jsem neviděl jedinou holčičku. Akorát ty jejich debilní dopisy. To je něco je vždycky pročítat.

 

„Mám to! Mám to! Poslouchejte, tohle bude bomba!“

 

Nadšenej Pink je asi ještě víc na zabití než nasranej Pink.

 

„Poslouchejte, to bude pecka: Milé Cosmo girl. Je mi skoro 16. Již půl roku chodím s jedním klukem od nás ze školy. Pořád po mně chtěl sex, ale já myslím, že se s tím nesmí spěchat. Minulý týden ale naši odjeli na chatu a já jsem si řekla, že už je možná čas. Káju (můj kluk se jmenuje Kája) totiž opravdu miluju a myslím, že spolu budeme dlouho. Tak jsem ho pozvala k nám. Bylo to krásný, moc se mi to líbilo. Hlavně když jsem mu strčila tátův šroubovák do ucha a tak jako lehce jsem tam s ním otočila. Možná jsem to ale ve víru vášně přehnala, protože Kája upadl na zem a tak jako sebou trochu cukal. Ale v nemocnici říkali, že by snad měl být v pořádku. Jenom prý možná neuvidí na jedno oko. Trochu se bojím, jestli nejsem nějak úchylná, nebo postižená. Co si o tom myslíte? Ahoj Pavla (skoro 16).“

 

Pink zvedl hlavu od monitoru a podíval se na nás. Zřejmě v našich očích nenašel tolik nadšení kolik čekal, protože začal řvát jako magor.

 

„Co na mě čumíte kreténi?! Něco se vám na tom nelíbí? Máte něco proti tomu?“

 

Pink se postavil a jeho hrozivých stosedmdesát zakrylo slunce.

 

„Ehm…Pinku! Myslíš to vážně?“

 

Šéfíček se nasraně obrátil zpátky k monitoru, chvíli zběsile přejížděl po slovech, která před několika málo minutami napsal, výraz jeho obličeje se pomalu měnil z „polibte mi prdel, jsem nejlepší“ na „možná by to chtělo ještě upravit“ a skončil nekompromisním „tohle jsem psal já?“. Vzápětí se mu tvář zkřivila hrůzou a Pink se hlasitě rozplakal.

 

„Nic mě nenapadá. Nic. Vůbec nic mě nenapadá. To přece není možný, že nic nenapíšeme! Dva dny do uzávěrky a my nemáme ani čárku! Proč už jste něco nenapsali vy zfetovaný mongolové! Za co vám asi platěj. Za co nám platěj…“

 

A zase slzy a děs v očích. Tohle nebude jednoduchý.

 

„Tak dobře chlapi. Musíme se hlavně uklidnit.“

 

Pink je rozený vůdce.

 

„Uděláme to takhle. Rozdělíme si úkoly a nějak to vymyslíme. Fakt. Musíme s tím pohnout.“

 

Jo když jde o organizaci práce, je na Pinka spolehnutí.

 

„Takže. Luďa udělá lajny.“

 

Jak říkám. Organizace práce je Pinkovou silnou stránkou.

 

„Karolínka dá do kupy všechny dopisy za poslední rok. Ne počkej…za dva. Ať máme z čeho vybírat.“

 

Karolínka. Prima přezdívka. Celý je to teda Karolínka (16), ale tu šestnáctku naštěstí vypouštěj. Jak jsem měl tušit, že to nebyl dopis od rozkošný malý panenky, ale od starý oslizlý trancky. Od tohohle zážitku už nikdy na rande naslepo s malou hočičkou nejdu. Stejně jsou to všechno převlečený buzíci.

 

„A co tam jako najdeme? Četli jsme to všechno milionkrát. Furt ty samý kecy.“

 

„Nekecej a hledej. Něco tam bejt musí.“

 

„A ty budeš dělat co?“

 

„Já tomu budu šéfovat.“

 

Při těchto slovech se Pink naučeným pohybem sklonil nad stolkem a vyluxoval ho. Dle tradice mu zrůžověl frňák. Celej Pink.

 

„Ehm…to bylo pro všechny tři šéfíčku.“

 

II.

 

17:29

 

Milé Cosmogirl. Je mi skoro patnáct. Všichni mi vždycky říkali, že s prvním sexem je potřeba počkat. Tak jsem čekala, ale nedávno jsem se rozhodla, že čas už přišel. Tak jsem se seznámila s jedním milým pánem, který vypadal, že má zkušenosti a že by mě to nemuselo moc bolet. Śli jsme k němu domů a tam ten pán říkal, že jestli by mi nevadilo, kdyby se stavilo několik jeho blízkých přátel. Řekla jsem, že ne a potom teda Pavel (nevím, jestli se tak vážně jmenoval) zavolal těm kamarádům a přijelo asi osm jiných pánů a pak se mě ptali jestli jsem to už dělala a já řekla, že ne. Pak jsme to teda dělali. Líbilo se mi to, akorát si myslím, že jich bylo přeci jenom moc. Taky nevím, proč si to museli všechno natáčet. Nejsem divná? Nebo frigidní? Pavel mi potom dal nějaké peníze, což se mi líbilo, takže až budeme příští týden podávat přihlášky na střední, už vím, co tam napíšu za budoucí zaměstnání.

 

Rozzářené oči mých drahých spolupracovníků poněkud pohasly vteřinu po tom, co jsem dočetl.

 

„Posral ses asi definitivně, viď?“

 

„To je magor. Je mi skoro patnáct a dávám si swingers…asi ti dám padáka…“

 

Pinku, pinku…ty tvoje šéfovský móresy…

 

„Se ukažte troubové. Jsem zvědav co jste dali dohromady vy!“

 

„Já mám akorát Ahoj Cosmogirl, jmenuju se Pavlínka a je mi skoro šestnáct…“

 

Luďa je frajer…a kreativní k tomu.

 

„To je konec pánové. Konec! Jsem hotovej…“

 

III.

 

19:32

 

Pinkyho jsme nechali číst jenom do okamžiku, kdy skoro šestnáctiletá Zuzanka začala vyprávět o svém dokonalém vztahu s tatínkem a strejdou Karlem.

Takže tohle je konec. Mnohokrát jsem si představoval jaké to bude až definitivně přijdu o práci. Teď se to blíží. Já aspoň nejsem ženatej. Ne jako ty dva imbecilové. Jak jsem se vůbec do týhle partičky dostal?!

 

„Mám to připravit?“

 

„Já nevím. Už mi to asi nepomáhá. Kolik jsem toho vysosali?“

 

„Dost. Všechno. Skoro.“

 

„Tak tam nasyp zbytek a jdeme do hospody. Ať si to užijeme, dokud máme aspoň na to pivo.“

 

Taky řešení. Vysrat se na všechno. Co já tady vůbec dělám?! Kdyby všechny ty holčičky věděli kdo jim to vlastně radí. Kolik takovejch čubiček asi masturbovalo podle pinkyho návodu…prej nejdřív musíš pořádně prokrvit poštěváček. Sevři ho mezi palec a ukazováček a pořádně zmáčkni…když to ten vůl psal, vyl sjetej jak tobogán. No nic. Půjdu nejspíš vymejšlet reklamní slogany na letáky nějakého mrdko marketu…to sem dopad…

 

IV.

20:08

 

Sedíme v hospodě na pivu. Taková konečná stanice. Venku pálí slunce, dětičky se opájej prázdninovou svobodou, pobíhaj zmateně po praze a vymejšlej jak to udělat, aby si našli nějaký jiný děťátko a mohli si s ním zapíchat. Všechny ty děťátka maj těla plný hormonů a potřebujou poradit co s tím. A my, na který se spolíhaj, tady sedíme u piva a brečíme, protože nás už nenapadá nic, čím bychom je mohli vodit za nos.

 

„Nějakou inspiraci potřebujeme…“ mistr Pinky opět objevil ameriku.

 

„Tak nějakou holčičku asi budeme muset unést. A Mučit jí, dokud neřekne, na co má chuť…“

 

„Hele a proč jí musíme unést a mučit? Proč nějakou prostě nesbalíme a nezeptáme se jí?“

 

Proč nás tohle nenapadlo dřív? Jsme tři sexy chlapi, který pět let čtou dopisy ze kterejch kapou holčičí hormony…a bůh ví co ještě…víme o těch poupátkách úplně všechno. Co jedí, jak mluvěj, kam choděj a po čem toužej. S tím přece musíme sbalit každou patnáctku, na kterou si ukážeme.

 

„Proč nějakou prostě nesbalíme. Třeba bychom si mohli i kvalitně užít…“

 

Pinky a Luďa se na mě podívali jako na nejhorší odpad. Představa sexuálních orgií s naší společnou noční můrou je evidentně příliš nenadchla.

 

„No ne…myslím to vážně. Víme o nich úplně všechno přece. Kolik jsem už přečetli dopisů, ve kterejch pláčou jak moc by ho tam chtěli a co proto maj udělat. Kolikrát už jsme četli jak masturbujou a co všechno si tam strkaj. Pamatuješ na tu blbku, co si tam strkala Barbinu? Nebo ta co málem přeblafla svýho pitbulla. Kurva víme o nich přece úpně všechno? Proč to nevyužít?“

 

Trošička zájmu v obrovskejch panenkách těch dvou přeci jenom zableskla.

 

„Prostě pudeme někam, kde se tyhle teen exponáty potloukaj a jeden model si odtáhneme někam do klidu a vytáhneme z ní všechno…i ten poslední erotickém sen. Něco, co ještě nikomu neřekla. Prostě Sex a vztahy…chlapi…to je vono…“

 

Začíná se mě zmocňovat lovecké vzrušení. A ty dva vypatlanci taky vypadaj, že je to začíná zajímat.

 

„Hele ty chytrej…a kam půjdeme? Někam na diskotéku? Jako do Karlovek nebo  kam? Nejsme na to trochu starý? Budeme tam jak pěst na voko.“

 

„Ale hovno…budeme tam za prachatý strejdy. Na to se musí nějaká rozkošná patnáctka chytit. Pamatuješ na toho arabského šejka, nebo co to bylo? Prej je píchal za pár tisíc.“

 

„Fajn. Takže stačí, když zajdu do kasy a vezmu pár tisíc zálohu. Do kolonky účel platby hodím mrdání malejch holčiček a vyrazíme. Moje stará je na tý služebce. Dneska je pondělí, vrací se ve středu, to máme dva dny na načerpání inspirace.“

 

„Serete mě…“

 

S Luďovou slovní zásobou  fakt nechápu, že se může živit psaním…

 

 

V.

 

21:36

 

Jo Karlovky. Místo čpící pubertálním sexem. Jednou, myslím, že to bylo ještě v minulém století, jsem se tady ocitnul po nějaký kalbě ve čtyři ráno a jediný, co si pamatuju, je ten morgan za kilo. Dneska jsem tady ale s jasným cílem. Jsem tady totiž kvůli práci.

 

„Hele vole co támhle ta…no ta s tím lesklým tričkem…“

 

„Myslíš tu zrůdičku co se rozhlíží a hledá nejožralejšího deváťáka v místnosti?“

 

„Proč zrůdička? Je sexy náhodou…“

 

„To jo. Hlavně pro nadrženýho šimpanze…“

 

„Tak si polib prdel. Najdi nějakou ty. Hraješ si tady na šéfa…to se na to můžu vysrat…“

 

Chudák Luďa. Pořád ho někdo zesměšňuje. No není se co divit nakonec…stačí se na něj podívat. Teď mu například pod bradou visí slina jak kravata jenom proto, že zahlídl sádelnatej pupek nějaký výsměchem zdrcený rádobylolitky. Doufám, že až se pořádně rozhlídne a zaostří na ty nevinný tělíčka všude kolem, nezačne se tady honit. U takovýho zoufalce člověk nikdy neví.

 

„Pánové proč mně není o deset let míň…“

 

„Kdyby ti bylo o deset míň, stejně by se ti smáli, že jsi starej ty vole. Kolik myslíš, že tady těm žabičkám je?“

 

„Pouštěj sem až od šestnácti, ne?“

 

„A kolik je tobě? Teď si od toho odečti deset…a přestaň odbíhat na ten hajzl, nebo dneska už neuděláme vůbec nic.“

 

Pinkymu za chvíli začneme říkat Redík…nosánek už tu růžovou barvu pomalu transformuje do sytě červený. Možná mu budeme říkat boxík…to až se mu přepážka rozpadne definitivně a bude mít frňák jak Tyson…

 

 

VI.

 

22:54

Tak to je tragédie. Začínám si myslet, že tenhle nápad nevyjde. Ne, že bychom to nezkoušeli. Na pár holčiček jsme to i zkoušeli. Ale upřímnej smích a odpověď ,Máš vycházky, nebo co‘ bylo to nejslušnější, čeho jsme dneska večer dočkali. Lolitek, který by nám určitě výborně poradili je tady hafo. Lolitka, která by se chěla bavit se třema výfetkama tvářícíma se jako arabský šejkové žádná. No to je mi překvapení…

 

Pinky a Luďa seděj naproti mně a dost rezignovaně sledujou tu záplavu odhalených pupíčků. Kdyby byly doma ty jejich ženský, asi by dostaly pěkně do těla až manžílci dorazej domů. Ženušky jsou ale spolu někde na moravě a lejou do sebe vínečko. Říkaj tomu služební cesta. Dám tomu ještě tak půl hoďky a seru na to. Tohle nemá cenu…

Maličko jsem se otočil, abych viděl na vchod. V tu chvíli jsem ztuhnul a koutkem oka jsem zaznamenal zvýšenej zájem i na místě, kde sedí Pinky. Luďa si ještě neotřel slinu a zatím se zřejmě opájí představou olizování těch panenském špeků.

Ve chvíli, kdy jsem jí, vlastně je, uviděl, bylo mi jasný, že tohle je ono. Dvě nebeský stvoření, zřejmě sestry. Dokonalý tělíčka, nevinný tvářičky, vyzývavej pohled, kterým obě okamžitě přejely místnost a kterej jako by říkal vemte si nás…pokud na nás máte…

 

„Čum vole…to je vono…koukni na ně…ježíši to jsou kousky…“

 

„Mám erekci pánové. Jen jsem se na ně podíval, normálně se mi postavil…tohle není normální…nějaký bohyně nebo co…nezdaj se nám?“

 

„Nezdaj se nám…poslal nám je sám Erós pánové…Nabokov věděl o čem mluví…tohle jsou supernymfičky tý nejvyšší kategorie…“

 

Nějaká neznámá síla mě zvedla ze židle a nakopla do prdele. Podlamovali se mi kolena, způsob, jakým jsem se dobelhal k oběma bohyním musel být asi dost k smíchu. Ale nešlo to zastavit. Něco se zmocnilo mého těla, cejtil jsem se jak loutka. Najednou jsem měl pár centimetrů před sebou dva nejerotičtější kukuče na světě. Všechny vnitřnosti v těle mi změnily místo pobytu i funkci. Netuším, co za sajrajty můj mozek vyplavil, ale kurva se mi to líbí…

 

„Ave. Co se přihodilo v ráji, že dva nejkrásnější andělé byli posláni právě sem?“

 

Co to kecám proboha?

 

„To bylo dobrý. Okoukals to v nějakým filmu?“

 

„Je sladkej viď?“

 

Zatmělo se mi před očima. Sladkej!

 

„Nespletl jsi si podnik?“

 

A je to tady…

 

„Asi jo. Sorry, že jsem otravoval…“

 

Otočil jsem se a definitivně pochopil, že mám jít domů a dělat děti…

 

„Počkej. Dělám si srandu chlapíku…“

 

Položila mně ruku na rameno. Bylo to, jako bych strčil skobu do  zásuvky…

 

„Koupíš mi panáka?“

 

„Nám.“

 

„Co si dáte? Kubu? Vodku? Morgana? Sex on the beach?“

 

Tak za tuhle narážku se fakt stydím, ale pořád mě ještě ovládá ta divná síla. Nemuvím a nepohybuju se…někdo to dělá za mě…

 

„Tak já bych si asi dala ten sex…co ty ségra…“

 

Panebože! Ségry! Splněnej sen všech milovníků kvalitní perverze. Víc už jsou jenom jednovaječný dvojčata a liliputánky.

 

„Můžu vás pozvat k nám ke stolu?“

 

Když jsem přišel ke stolu s rukama plnýma sexu ne pláži, Pinky už exceloval. Nemyslím si teda, že to byl přímo Pinky. Spíš mluvily ty gramy co zas dneska vysosal.

 

„Zrovna mi tady kámoš vyprávěl o vaší práci. Baví tě obchodovat s akciemi?“

 

Pinky na mě potutelně pomrkává. Co jim to ten debil zase nakecal.

Tvářím se neutrálně. Neumím lhát a vím to.

 

„Hele holky skočíme si?“

 

Luďa no. Buran každým coulem.

 

„Proč ne. Skočí někdo mezitím pro další sex?“

 

„Já si dám taky. Mám ráda sex na pláži…“

 

Každej pedofil by se na místě vystříkal, kdyby se na něj taková bohyně tímhle způsobem podívala.

 

VII.

 

00:47

 

„Jednou se nás tady snažili sbalit dvě vepřový hlavy.“

 

„Jako němci. Takový vyžraný strejdové. Si mysleli, že jsou v chebu nebo co.“

 

„Nalili do nás nějaký panáky a pak si mysleli, že s nima pojedeme domů. Magoři. Takovej nus.“

 

„My jsme navíc spořádaný holky. Proč si každej nalitej germán myslí, že mu holka jako já podrží kvůli pár panákům?“

 

„Jsou to prasata…všichni chlapy jsou prasata…“

 

„Kromě vás samozřejmě…vy jste fajn…“

 

Úsměv kterej se mnou točí, jako bych si vlezl do puštěný míchačky. Už dvě hodiny mám neustále erekci a nemůžu se jí zbavit. Když jdu na hajzl, musím břichem ke zdi a krabím krokem.

 

„Už mě to tady dneska moc nebaví. Co kdybychom se přesunuli někam jinam?“

 

„My na ty diskotéky moc nejsme. Radši máme menší soukromý party. Tady člověk musí řvát i sám na sebe aby něco slyšel.“

 

„A jaký je to u vás doma?“

 

„Nečekejte žádný orgie, nebo tak něco. Ale hezky se nám s váma povídá.“

 

„Můžeme si dát třeba nějakého panáka, nebo tak…“

 

„Eeerrrggghhh…kurva…“

 

Luďa se málem utopil v sexu na pláži.

 

„To jako myslíte vážně? Že jako půjdete s náma někam do bytu? Jako, že tam budem pařit a tak? Jako teď?“

 

„Co je na tom divnýho?“

 

„No jako že se moc neznáme…co když jsme úchylkové třeba…jako že vás tam vomrdáme a zabijeme a…aúúú vole…co děláš. Nekopej do mě kámo“

 

„Co to tady meleš člověče…jaký vomrdáme a zabijeme…?!“

 

„Sorry no…jen jsem myslel…“

 

„Nemysli prosím…“

 

VIII.

 

2:05

 

Když jsme přišli k Pinkymu domů, pochopil jsem. Tohle celý byla past nějakého úchylnýho démona.

 

„Doufám, že vám trocha toho koxu ještě zbyla.“

 

„Nejdřív si odskočíme a doufám, že až se vrátíme ze záchoda, budou na stole připravený pěkný lajničky a nalitý nějaký panáky.“

 

„A taky bych si dala kafe. Uvaříš mi ho ty, viď broučku…?“ otočila se jahůdka číslo 1 na Luďu. Tomu trochu klesla čelist zatvářil se ještě o něco tupějc než normálně.

 

„Lajničky?“ vypadlo ze mě a z Pinkyho v tu samou milivteřinu

 

„No lajničky…myslíte, že jsme naprosto tupý?“

 

„Celej večer odbíháte na záchod, když se vrátíte, svítěj vám oči, melete pátý přes devátý, hučíte do nás blbosti a my si jako máme myslet, že ten vysmahnutej výraz máte od narození…?“

 

„Říkala jsme ti, že s nima nebude prdel…nakonec nás ani nebudou chtít vopíchat…“

 

Tak při týhle větě mně fakt zaskočilo. Čekal jsem cokoliv, ale že vlezeme do bytu a ty dvě sladký bohyně se změněj na zkoxovaný vymlaskávačky prezervativů rozhodně ne.

 

„Co budeme dělat volové? Natáhli jsme si sem dvě nezletilý výfetky. To bude průser…“

 

„No co. Daj si jednu malou a vyklopěj nám všechny svoje touhy. To jsme přece chtěli, no ne?“

 

„To jsme sice chtěli, ale tys jí neslyšel co říkala? Chtěj snad šukat, nebo co…!“

 

„Tak je vošoustáme, no…“

 

„Ty jsi fakt vůl, Luďo. Kolik jim je?“

 

„No tvrděj, že 18.“

 

„To sice tvrděj, ale podle mě jim je maximálně 16. Podívej se na ně…jsou to malý holčičky…“

 

„Tak vošoustáme malý holčičky no…když to chtěj…taková šance čéče…jsou to bohyně sexu!“

 

„Tak možná bohyně  pedofilů…“

 

„Houby pedofilů. Jsou to hotový ženský. Viděls ty kozy? Ježíší já jí ho tam zasunu…“

 

Zdá se, že Luďa už dočista zapomněl na svojí zakomplexovanou špekatku.

 

„Stojí vám volové?“

 

„Po těch lajnách? To už mi ani nevisí…myslím, že mám totálního gumáka…“

 

Při tomhle rozhovoru Pinky na stůl připravil pár malejch čáreček a já jsem nalil panáky. Sex on the brach vystřídal fernet a vyhlídky na sex na gauči. Něco mi v duchu říká, že to není dobrej nápad. Ale co. Třena nakonec zjistíme všechno co jsme potřebovali a ještě si užijeme.

 

„Máte oba manželky. Vzpomínáte?“

 

„Na to sere pes. Takový samičky přece nepustíme jen tak.“

 

„Tak co pánové? Je to tady všechno ready?“

 

Obě jahůdky vpluly do pokoje a zavlnili prdelkama. V trenkách žádná odezva. Myslím, že jsem moc.

 

„Děláš si srandu? Takový maličký? Nasyp tam pořádně. Přece na nás nechceš šetřit!“

 

„Jsou to amatéři, viď? Má to tady s nima vůbec cenu?“

 

„Otestujeme to a uvidíme. Tady máš stovku.“

 

Jahůdka číslo 2 velmi rychle a zručně srolovala stovku do ruličky, sklonila se nad stůl…a jedním dlouhým nádechem vytáhla půlku všeho, co na stole leželo. Jahůdka číslo 1 udělala to samý s druhou půlkou a pak se otočili na nás. Asi jsem se tvářili trochu překvapeně.

 

„Co se tváříš jako dement?“

 

„To bylo pro všech pět. Vysosla jste každá porci dva a půl člověka.“

 

„Možná dva a půl zoufalce. Normální porce pro velkou holku to byla.“

 

„A co se bude dít teď? Máme nalitý panáky? Bavte nás přece trochu!“

 

„Bavte nás. Přece se tady nebudeme nudit…pánové…“

 

 

IX.

 

Tak zažil jsem už v životě pár kalbiček. Děly se různý věci. Lidi pobíhali nahatý po baráku, sem tam něco vyletělo z okna, párkrát naopak do okna. Policajtů jsme za naší výkalkovskou kariéru poznali nespočet, pár jsme jich i vožrali a jednoho jsme dokonce pěkně smahli. Na takový drobnosti jako byla Luďova veřejná soulož s plyšovým medvědem, nebo moje scénka ve který kromě mě hrál ještě vysavač a láhev rumu už radši ani nevzpomínám. Přesto mě to, co se dělo v Pinkyho bytě docela překvapilo. Aspoň ty části, na který jsem schopnej si vzpomenout.

 

„Můžeš prosím přestat vyhazovat ty sošky z okna? Jsou mojí manželky…“

 

„Jsi ženatej jo? Tak to je hustý.“

 

 

V podstatě moc nevím, co je vlastně za den. Ještě pondělí? Není už třeba středa? Kolikrát volal Pinky tomu slizounovi, co od něj kupuje matroš? Proč se mi pokoušela ta nevinná pubescentní stvoření udělat klystýr fernetem?

 

„Hele Pinky proč bydlíš v takový díře? Vypadá to tady jak u mojí babičky…“

 

„U mojí to je stejný.“

 

„Jsi moje ségra ty blbko.“

 

„A jo vlastně.“

 

Většina procesu vytěžování informací z malejch holčiček my z paměti vystupuje jako z hodně hustý mlhy. Slyším zvuk tříštícího se skla. Slyším potupný smích a vidím dvě božská stvoření sklánět se nad vytuhlým Luďou.

 

„Proč se válíš po tý zemi Luďánku…pořád ti nestojí?“

 

„Nestojí. Nemůžu ho najít. Tady mi někde vypadl…“

 

„Zkus to pod pohovkou…“

 

Nejsem si jistej, co se vlastně doopravdy stalo a co je jenom pokus mého mozku vypořádat se s realitou. Opravdu Pinky balancoval na balkónovém zábradlí dvacet metrů nad zemí a řval

„Je mi 16 a jsem moc?“

Opravdu přesvědčoval osmdesátiletou sousedku, aby ho přeblafla skrz mříže mezi balkónama slovy: „Pocem kóčo a neboj se, poprvé to nebolí?“

A co ta scéna, kdy nahej Luďa leží ve vaně, pouští na sebe ledovou sprchu, nechápavě očima pátrá v rozkroku, pláče a pořád dokolečka opakuje: „Kam jsem ho jenom…kde může…co si počnu?“

 

Je mi jasný, že o touhách pubescentních holčiček jsme se toho dozvěděli poměrně dost.

 

„Po čem toužíte holky?“

 

„Abys udělal další lajnu.“

 

„Hele Pinky to tam asi nemůžeme napsat, co?“

 

 

Zároveň jsme se toho dozvěděli dost i sami o sobě.

 

 

„Co kdybys ho vytáhl a konečně mi to udělal?“

 

„Jasně brouku, hned ho tam máš…kurva co sem to…“

 

„Vidíš ho chudáka? Jak si ho s tímhle mohla nějaká ženská vzít?“

 

Bohužel se mi celkem jasně vybavuje i okamžik, při kterým mi Pinky šmatá na prdel a říká

„Pojď sem pusinko, já ti ukážu co je to pravej chlap…“

 

V podstatě se dá říct, že tahle akce se povedla. Pravda. Nic jsme se nedozvěděli, takže pořád nemáme o čem psát. Utratili jsme hodně přes dvacet táců za kox a chlast. Pinky a Luďa budou pravděpodobně vyhnáni z domu, protože svézt tu hromadu střepů a kusů rozštípanýho dřeva na vichřici asi nepůjde. Totálně jsme se znemožnili jako samci, protože ty naše gumáky bychom nejspíš nepostavili ani vakuovou pumpou speciálně vyvinutou NASA. Vlastně výbuch na všech frontách. Zábavnej výbuch.

 

 

 

X.

Středa, 17:45…ale to v tuto chvíli hlavní hrdinové ještě netuší.

 

Otevírám oči. Vzápětí je zase zavírám. Bolí to. Bolí to víc, než kdykoliv předtím. Otáčím hlavu a první co vidím je obří detail Pinkyho prdele lezoucí z červenožlutý sukně jeho manželky. Radši riskuju bolest a otáčím hlavou na druhou stranu. Spí tam Luďa…v kleče, hlavu položenou na kuchyňský židli. V očekávání opravdových nechutností zvedám hlavu a rozhlížím se po místnosti.

 

„Hele Pinky…tohle stará asi nevydejchá…“

 

„Drž hubu…“ odpověděla mi prdel v červenožlutý sukni.

 

Odmítám se definitivně dehonestovat hovnem v kalhotách a radši se pomalu, velmi pomalu a velmi bolestivě zvedám na všechny čtyři. Nevím jak dlouho to trvalo, vím jenom, že to strašně bolí, ale daří se mi dostat se na nohy.

 

Když jsem se vrátil z hajzlu, Pinky měl otevřený oči. To neznamená, že by v nich byl nějakej život. Leží a tupě zírá do zdi. Možná spíš sleduje tu díru, kterou je vidět do vedlejšího pokoje.

 

„Hlavně se mě neptej, jak se tam ta díra vzala.“

 

„Seru na díru. Podívej se na hodiny.“

 

Mňo. Bude šest. V šest je uzávěrka.

 

„Jsme pěkne v prdeli kámo. Můžeme si hledat nový místo.“

 

Na stole ležej dvoje titěrný kalhotky. Jedny růžový a druhý bílý s červenejme srdíčkama. Ne, čichat k nim nebudu. Vedle se válí kus papíru. Zaostřuju a snažím se přečíst, co je na něm načmáranýho.

 

„Milé Cosmogirl,

Čteme tě již pravidelně několik let. Díky tobě se z nás staly rozumné dívky, které vědí co se sluší a patří. Díky tobě jsme získali mnoho zkušeností, které se nám budou v životě jistě velmi hodit. Pochopili jsme, jak jednat s muži, aby si nemysleli, že jsme pro každého k mání. Díky tobě jsme pochopili, že život není jenom zábava, drogy a sex. Jsme zodpovědné dospělé ženy. Děkujeme ti, milé Cosmogirl. A především redakci rubriky Sex a Vztahy. Tato rubrika nás provázela všemi dívčími problémy, vždy, když jsme měli problém, se kterým jsme se báli svěřit někomu jinému, obrátili jsme se na tebe. Teď ale musíme jít dál. A proto ti píšeme. Doporuč nám časopis, kterému se mohou svěřovat dvě nezadané mladé ženy. Na koho se máme obrátit teď?

Děkujeme ti předem za odpověď.

 

p.s.- zmáčknu-li si poštěváček mezi ukazováčkem a palcem příliš silně, bolí to jak kráva. Prosím řekněte to ostatním čtenářkám.

 

Depilog

 

„Já už fakt nevím. Nic mě nenapadá volové!“

„Nekecej. Přece nás něco napadnout musí. Vždycky jsme něco vymysleli. Makáme v tomhle plátku necelej rok Tak kurva ňáký nápady mít musíme!“

 

Pink vypadal fakt nasraně. Nevím, co po mně chce. Když nás vyrazili z Cosma a šli jsme makat sem, říkali jsme jaká to bude pohoda. Klidná prácička, žádnej stres. Pinky se tvářil jako milius. Teď si zase začíná hrát na šéfa. Copak je takovej problém napsat každej tejden pár vět do mateřídoušky?

 

„Serete mě!“

 

Luďa se opět projevil svým typickým způsobem. Vždycky, když se něco řeší, vždycky když je potřeba se na něčem dohodnout, pošle nás do prdele. A jde si dát lajnu.

 

„Mám nápad volové!“

 

Pinky se úplně rozsvítil nadšením.

 

„To bude boží! Inspirace jako hrom!“

 

Asi aby si dodal ještě trochu nadšení, sklonil se nad stůl a sosnul připravenou lajnu. To bylo keců když prosil na kolenou manželku ať ho neopouští. Prej už si nikdy nedám ani krystalek!

 

„Tak co je? Co tě napadlo? Dělej sakra, máme na to dva dny!“ rozohnil se Luďa.

 

„Hele volové. Je to jednoduchý. Že mě to nenapadlo hned! Stará někam odjela a vrátí se pozejtří. Pujdeme prostě do terénu. Budem pátrat! Budeme investigativní žurnalisti! A začneme u nás na sídlišti. Přímo před barákem máme tu mateřskou školku přeci!“



Poznámky k tomuto příspěvku
ztratila (Občasný) - 20.7.2007 > Má to slušnej potenciál. Kterej zabíjí primitivnía  vulgární provedení. Rozuměj - hovno sem, hovno tam, já se z něj naruby neobrátím,a le tady to na mě působí lacině.
<reagovat 
step (Občasný) - 21.7.2007 > no poviem to takto: o jednej v noci ma to neprebralo

urcite nie je problem vo vulgarizmoch, ale chyba tomu trochu poriadneho humoru a ten depilog je rovno na zmazanie
<reagovat 
Bílý Tesák (Občasný) - 22.7.2007 > jo, je to vcelku sranda, ale forma je blbá     
Body: 4
Doporučil 
<reagovat 
Čtenář - 23.7.2007 > ještě sedum takovejch a je to na knížku. určitě by to stačilo. nevím ale, jestli se dá brát jako pochvala, když ti povím, že je to to, co by se dneska určitě vydalo a určitě by se o tom psalo. chtělo by to zkrátit, kupodivu právě v té čsáti, kdy by to mělo spyat nejvíc, v pokoji s kočičkama, to ztrácí švih. a už to druhej dech nechytí.

ale má to něco, na co nejsem poslední dobou zvyklý: příbeh, pointu, dokonce místama i trochu postav... rozhodne nadprůměr. třebas ne slovesně, ale prostě tím, že to má zápletku. v době, kdy tak nanejvejš možná že odcházíme... je to fajn.
<reagovat 
cyguevara (Občasný) - 24.7.2007 > Pokud máte pocit, že není úplně v pořádku forma, je to možná tím, že se jedná o text psaný pro scénické čtení. není to přímo povídka.
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 25.7.2007 >

originální to je, ale chtělo by to trochu zkrátit, spousta vtipných věcí se v tom ztrácí...  na čtení to možná vyznělo jinak, ale na papíře to působí docela ukecaně

 

ps - ty drogy mi připadají docela dost přehnané... bohatě by stačilo, kdyby na lov "náctek" vyrazili obyčení chlapi od rodin... redakce, kde se šňupe koks přímo ze stolu by asi moc dlouho fungovat nemohla... :D (nehledě na to, že většinu redakcí těhle plátků tvoří z 99% ženský :))

 

 

 


Body: 4
<reagovat 
--------- (Občasný) - 5.8.2007 > Vypravěč, který se domnívá, že člověk po "několika gramech >>koxu<<" bude řešit, zda šestnáctka, nebo šedesátka, či že bude ještě vůbec blábolit, ve mně probouzí hluboký dojem, že autorem je šestnáctka.
<reagovat 
 cyguevara (Občasný) - 6.8.2007 > Felipe Sklenář> Nejsem šestnáctka a vím o čem mluvím. tvůj hluboký dojem je opravdu jenom dojem...
<reagovat 
čtenář felipe - 6.8.2007 > V tom pripade snupes MC 1, ne kokain. (Mlecny cukr 100 dilu na 0,1 dilu perniku). Cha, cha, cha.
<reagovat 
 cyguevara (Občasný) - 7.8.2007 > čtenář> cha cha cha...opravdu geniální příspěvek.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter