V černé nicotě
Zablýsklo se
Z nehnity stala se hmota
Zářící energie
Čirá zář v okolní tmě
Náhlý žár v chladném prostoru
Toť nově vzniklá hvězda
Má se čile
Září štěstím
Možná i touhou
Září, aby šla vidět
Aby si jí někdo všiml
Jenže svítí zbytečně,
neboť si jí nikdo nevšímá
Její svit totiž zastiňuje jiný svit
Svit jiných hvězd,
které jí zabránily…
Zabránily ve výjimečnosti své
A tak je sama
A přece uprostřed ostatních
Vybuchuje
Najednou si každý všímá
Ve svém konci předčila
svou velikost
Oslepuje kdekoho,
i ty, co zapomněli
Zničeny jsou její sny
Zbortila se přítomnost
Její památka se usídli ve tmě,
která je věčná
Již nebude návratu
Ba ani zrození
Zůstala jako malý trpaslík
Uvězněná v prostoru
Uvězněná sama v sobě
Neschopna určit svůj smysl,
avšak toužící po něm stále
|