Šašek a Princezna

Smál se déšť, protože věděl
že ve stínu temných palem
ty schody vedou do nebe.

Přijměte básníkovo rámě,
dnešní bál patří jenom Vám
princezno.

Na křídlech
jen pro ten dnešní den půjčených
oblétnete svět.
Z výšky svých křídel pohlédněte na svůj lid,
shlédněte na nás nízké.

Vodopád Vašeho smíchu
jak déšť
padá do mých dlaní,
kde se mění v ty hořkoslané slzy
srdce básníkova.

To přeci nejde jen tak si s básníkem hrát.
Šaškům se přeci toleruje
jejich pošetilost,
jejich bláznovství...

V předpokoji Vašich komnat
hlídám Váš klidný spánek,
hlídám Váš královský svět.
Občas Vás pohladím,
to když Vás srdce bolí,
kapesníkem pak utírám Vaše slzy,
které svět nesmí vidět.

Je to má výsada,
která přísluší jen bláznům.

Jsem věrný poddaný,
jsem věrně oddán Vám...
Vím, nemám tu správnou barvu krve,
nemám ten správný šat.

Nám šaškům nepřísluší
princeznám lásku vyznávat.
A tak své srdce vkládám do veršů,
které před spaním Vám
z předpokoje předčítám.
Tajně doufajíc,
že jednou mne vpustíte dál
a dovolíte mi u Vašeho lože pokleknout.

Včera jste mi to dovolila pod podmínkou,
že v předpokoji zanechám svůj šaškovský šat.
Dneska jsem zjistil, že bláznům hermelín nesluší.
Zítra mne princezno, zítra mne popraví...

Když prohledáte předpokoje svých komnat,
najdete tam moji rolničku.
Schoval jsem ji tam pro Vás.

Bláznivému šaškovi můžete vzít tělo,
ale jeho duše
(duše v rolničce ukrytá)
duše zůstává.

Proto má svět tolik bláznů
a tak málo princezen.