Z praktičkosti, z rozmaru

naučím se pozpátku číst i chodit

abych ohromil pupek světa svou fádní genialitou

Zlámaně se ploužím a nenacházím klidu

ve fantaskní pseudointelektualitě

Zmožen, zničen snad i nenáviděn

zbořím celou generaci nečasů

a teskně se budu smát

Slza padne, možná dvě, třeba i tři

ale žádná z nich nebude moje

Jsem nedoceněný, jsem totiž z kamene