Prolog:
A tolik vzdálená v ledu díra
skrz kterou nevydechneš
skrz kterou nevydechneš
...
sekyrou do mrazu!
Tvář na vybledlém plakátu už nehýbe městem.
Přešla divadelní sezóna. Na odlehlém místě si řekl
že nebude truchlit po dramatech.
Tak hlavu strčil do písku
aby je neviděl
když medem mu promazali záda
tušil že je jen součástí kulis.
Konce pekla
V koupelně svět trubek. Chce se mi křičet
když vidím svá ústa a kartáček - napůl ospalý špatný zub uprostřed léta
jako kočka která právě vylezla z elektřiny
se ještě chvěju rytmem vlaků
tak divně zamotaná
do kovové modly vany
ukládám dary – své tělo
jež uvnitř vymeteno.
HOŘ HORKO HOŘ
!
Příběh končí na fotbalovém hřišti.
Hoří panenky na nebi.
Když muži se svalili na hromadu
hostiny s ústředním chodem – koulí
se strkali po trávě, malé larvy v trenýrkách
se zarudlým obličejem a více
když jsem ti sundala hodinky
slyšels mě celou věčnost
chytat čas do klece
|