Stud rubínu

Rubínový křišťál v tekuté podobě

z pramene ponížení

pomalu stéká k zemi.

Bolestí odloučeni stojíme tu při sobě,

ty ve mně rozprostřený,

já tobě slouha věrný.

Když utahuješ smyčky na mé kůži,

stávám se tiše cenná

tvá loutka beze jména.

Rozetni prosím důtkami mě ve dví,

už dávno nejsem němá,

tvůj hlas mým hrdlem sténá.

Na kotníky od sebe tak vzdálené

tekoucí rubínové stužky

halí mě v háv nečisté služky.

Zmučenou subku bereš do náruče tiše,

v tu chvíli nejsme já-ty odděleni,

je jenom temná věčnost bez zardění.