Už ses někdy podívala do svých hnědých očí?
Ne po žensku, zda sedí stíny a řasenka má břink.
Myslím jinak, po našem, jak jen muž to umí:
co se Ti tam zrcadlí, nač myslíš, zda miluješ,
anebo možná jestli vzpomínáš, na nás, na mě,
na kouzelné chvilky a ze sklenky upíjený drink.
Náš pohled jde ještě dál, ani netušíš…
Zda v těch ohníčcích je ještě vidět plamen,
žáravý a zničující, ten oheň bez popela,
rozdmýchávaný propletenými těly,
v němž hřáli jsme se dotýkajíc ramen.
V Tvých očích je celý svět a ty to nevíš.
Chci připomenout i bájnou Atlantidu,
Sodomu a Gomoru nádherné rozkoše,
i děti, jež si hrají na písku,
tak prosím, schovej tužku památnou a rozmýšlej,
než vyškrtneš mě z notýsku!
|