Spíš blízko lidských srdcí,

spíš na hrobech.

Epitafy jsou ti jak beletrie,

na pískovcových deskách

vyhříváš se jak zmije.

Na křížových náhrobcích si protahuješ tělo,

aby neztuhlo a nezkostnatělo.

Spíš blízko lidských srdci

alespoň toho, co z nich zbylo.

Za noci pak jedinou sirkou

zapálíš svíčky zemřelým duším,

pod měsícem těšíš se Nerudovou básnickou sbírkou

a mrtvým předčítáš uším.

Spíš blízko lidských srdcí

a tak říkáš si, že nejsi sama.

Vlasy češe vítr, rty barvíš si jahodama.

Společenská dáma.