Ve své „Chronology of the
Ancienit Kingdoms Amended“, London 1728, Newton píše: svět byl stvořen, a datum
stvoření, udané arcibiskupem Ussherem (23. říjen 4004 před n.l., odpoledne)
platí. S odchylkou maximálně 10 let. Viz také Z.Kopal, největší český astronom.
Newton se dostal do sporu s Haleyem jako velký příznivec astrologie, mezi
dalšími spory vyčnívá ten s Leibnitzem. Přesto, že Leibnitz publikoval
diferenciální a integrální počet, Newton jen některé trivializované základní
myšlenky kdesi v soukromí řekl svým přátelům, vyvolal Newton nechutnou
válku o své autorství. Viz http://www.zas.cz/download/newton-predn.pdf
Studenti údajně nechodili
Newtonovi na přednášky optiky, ve které bylo důsledně ignorováno Descartovo
zdůvodnění, proč musí mít světlo vlnový charakter: zákon lomu vylučuje možnost částicového charakteru. Částice, pokud by měnily dráhu s poloměrem
ohybu jaký pozorujeme u paprsku (1 mikron nebo menší) by byly podrobeny
zrychlení více než 1022 m/s2. Jestliže se vliv takového
zrychlení neprojevuje, o částice nejde. Newton byl přesto rezolutní: světlo má (jen
a pouze) částicový charakter. Vědecká metoda Descartova je k ničemu, místo Boha
ve vědě není třeba umenšovat.
Robert Hook byl na druhé straně barikády. Pro Newtona bylo velmi
frustrující, když tento úspěšný, mnohostranný a uznávaný vědec objevil difrakci
světla a propagoval teorii světla Huyghensovu, přísně zastávaje vědeckou metodu
a racionalismus Descartovův. Není divu, že Newton chtěl autoritu člena
nepřátelského tábora umenšit, a přisvojil si objev zákona gravitace. Historie
ale Hookovo jméno nezapomněla, viz http://www.sofworld.org/24nl/rh.html
:
English
physicist, mathematician, and inventor. He became curator of experiments for
the Royal Society (1662), professor of geometry at Gresham
College (1665), and city surveyor of London after the great
1666 fire. Considered the greatest mechanic of his age, he made many
improvements in astronomical instruments and in watches and clocks, was the
first to formulate the theory of planetary movements as a mechanical problem,
and anticipated universal gravitation. In 1684 he devised a practicable system
of telegraphy. He invented the spiral spring in watches and the first
screw-divided quadrant and constructed the first arithmetical machine and
Gregorian telescope. He also stated Hooke's law (see elasticity), and in his
pioneering book Micrographia (1665) he described his microscopic observations
of plant tissues and coined the term cell.
He is still known by the law which he discovered, that the tension exerted by a
stretched string is (within certain limits) proportional to the extension, or,
in other words, that the stress is proportional to the strain. He invented and
discussed the conical pendulum, and was the first to state explicitly that the
motions of the heavenly bodies were merely dynamical problems. He was as
jealous as he was vain and irritable, and accused both Newton and Huygens of unfairly appropriating
his results. Like Huygens, Wren, and Halley, he made efforts to find the law of
force under which the planets move about the sun, and he believed the law to be
that of the inverse square of the distance. He, like Huygens, discovered that
the small oscillations of a coiled spiral spring were practically isochronous,
and was thus led to recommend (possibly in 1658) the use of the balance spring in
watches. He had a watch of this kind made in London
in 1675; it was finished just three months later than a similar one made in Paris under the
directions of Huygens.
No portrait survives of Robert Hooke. His name is somewhat obscure today, due
in part to the enmity of his famous, influential, and extremely vindictive
colleague, Sir Isaac Newton. Yet Hooke was perhaps the single greatest
experimental scientist of the seventeenth century. His interests knew no
bounds, ranging from physics and astronomy, to chemistry, biology, and geology,
to architecture and naval technology; he collaborated or corresponded with
scientists as diverse as Christian Huygens, Antony van Leeuwenhoek, Christopher
Wren, Robert Boyle, and Isaac Newton. Among other accomplishments, he invented
the universal joint, the iris diaphragm, and an early prototype of the
respirator; invented the anchor escapement and the balance spring, which made
more accurate clocks possible; served as Chief Surveyor and helped rebuild
London after the Great Fire of 1666; worked out the correct theory of
combustion; devised an equation describing elasticity that is still used today
("Hooke's Law"); assisted Robert Boyle in studying the physics of
gases; invented or improved meteorological instruments such as the barometer,
anemometer, and hygrometer; and so on. He was the type of scientist that was
then called a virtuoso -- able to contribute findings of major importance in
any field of science. It is not surprising that he made important contributions
to biology and to paleontology.
Dále třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Telegraf:
První optický telegraf představil Robert Hook
Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce 1684.
Tento vědec, ve své době
převyšující Newtona o dvě hlavy, je dnes citován pro svůj “Hookův zákon”. Historie
také cituje, že Hook si dopisoval s řadou významných vědců té doby. Není
překvapením, že cituje také dopis, který Hook poslal Newtonovi. Newton neuznal tvrzení
zde obsažená, že dráhy planet jsou eliptické, držel se parabol. Později omyl
přiznal, ale ustupoval logickému řešení velmi zvolna. Původní představu Newtona
lze zachytit následovně: gravitace je přímou akcí Boha. Proto jsou síly
působící na jednotlivé planety stejné.
http://www.zas.cz/download/newton-predn.pdf
: „Newton říkal, že gravitace je přímou akcí Boha, stejně jako všechny síly
řádu a vitality. Absolutní prostor měl pro Newtona zásadní význam, protože
prostor byl „sídlem Boha“ a sídlo Boha musí být základním souřadným systémem.
Newtonova analýza vzájemných poruch pohybů planet způsobených jejich vlastními
gravitačními poli předpovídala úplné zhroucení slunečního systému, pokud by Bůh
nezasahoval a neuváděl vše opět do pořádku."
Kritizovat Newtona bohužel
neznamená kopat do "mrtvého koně". Současná fyzika Newtona vyzdvihla
na piedestal a snaží se ignorovat připomínky o rozporech v jejích informacích a
axiomech. Je pravda, že takové připomínky jsou často vedeny snahou do vědy
propašovat mimovědu a idealismus ještě horší, než jakým byl Newtonův. Všechny
příspěvky by ale neměly být házeny do stejného koše. Jde přece o rehabilitaci zákona
vědecké metody:
1. Přijímat jen to, co se mi samo
představuje tak jasně a zřetelně, že o tom nemohu pochybovat.
2. Každý problém rozdělit na co
nejjednodušší části, které lze bezpečně poznat.
3. Postupovat od jednoduchého ke složitému v
pořadí.
4. Sestavit úplné seznamy a obecné přehledy,
aby bylo jisté, že jsme na nic nezapomněli.
Není snad evidentní, že
přístup Newtonův (a nejen ten) ignoruje tyto zásady? Neměl by být pojem „Newtonská
věda“ nahrazen pojmem "Descartovská věda"? Descartes (přes své
náboženství) uměl očitit vědu od iluzí, zavedl vědeckou metodu i optiku (zákon
lomu publikoval jako prvý, je to jeho zákon), teoreticky i prakticky sestrojil mikroskop,
přišel s racionální představou atomu. „Kartézská“ souřadná soustava by v
korektním uvažování opět měla mít důležité místo.
Změna paradigmatu má své
zákonitosti, které dnes už někteří vědci respektují. Na tomto místě není třeba
je zmiňovat, není možné rovnou uvádět také exemplární případy, ve kterých současná
vědy uvádí v učebnicích polopravdy a evidentní nepravdy.
Obracím se na jásona,
jehož text (z r.2007) jsem náhodou četl, ale nejen na něj: Nenastal čas,
abychom iluze, kterými současná věda zradila vědecké ideály Descartovy,
demaskovali? Nejen v rovině historie, ale především fyziky?