Dvě kolejnice neskonale dlouhý
znaj všechny moje dávný touhy.
Jít mezi nima dnes a sto dalších dní,
to je ta maličkost, o který duše má sní.
Dvě kolejnice - nikdy se nepotkáte.
Proč - to se mě marně ptáte.
Nevím ani, kam mne povedete,
však na svou otázku odpověď nenajdete.
Dvě kolejnice, kudy byste teda vedly?
Ke smrkovejm lesům nebo k smolný jedli?
Nohy mý šlapaly by dálavou,
se zlatým slunkem stále nad hlavou.
Dvě kolejnice - nikdy se nepotkáte.
Proč - to se mě marně ptáte.
Nevím ani, kam mne povedete,
však na svou otázku odpověď nenajdete.
Dvě kolejnice nehledejte vysvětlení.
Bylo by to marný, jak na zahradě plení.
Věřte jen, že kudy vedete mý kroky
budete ležet ještě dlouhý roky.
Dvě kolejnice neskonale dlouhý
znáte všech možnejch lidí touhy.
Vezete nás do míst, do kraje,
která je vstupní branou do ráje...
|