Někteří lidé v samoobsluze ohmatají spoustu rohlíků, aniž by si je koupili. A přitom by stačilo rohlíky brát igelitovým sáčkem. To je oběť menší, než se zout, když jdeme k někomu na návštěvu. Je to oběť směšně malá, ale protože ji lidé nepodstupují, pokaždé, když jím rohlík, se mi do mysli vkrádá představa, jaký prašivý pracky na něj hrabaly. Stačilo by podstoupit oběť tak malou, aby lidé vymýtili tak nepříjemnou představu. Přesto lidé tuto oběť nepodstoupí. Pokud bychom chtěli lidi obhajovat, řekli bychom, že mají umyté ruce a že si myslí, že nikomu neublíží, když šáhnou na jeho rohlík. Ale co když je někdo v samoobsluze sleduje, jak ohrabávají rohlíky? Jak může takový člověk předpokládat, že mají ti lidé ruce umyté? Může důvěřovat v jejich ohleduplnost a tak bude předpokládat, že by neumytýma rukama na rohlíky nesahali. Ta důvěra v ohleduplnost ale byla zklamána už v okamžiku, kdy dotyčný bral rohlíky holýma rukama a tím byly vyvolány pochybnosti. A také potřebuji důvod, abych mohl důvěřovat v něčí ohleduplnost. Osáhávání rohlíků ve mně vyvolá spíše pochybnosti nad jeho ohleduplností. A i kdyby dotyčný ruce umyté měl, já nechci, aby hrabal na rohlíky, které si nekoupí. Na naší kůži se neustále vyskytuje tenká vrstva potu a o tento pot na svých rohlících opravdu nemám zájem. A krom potu se na našich rukou může nalézt leccos dalšího. Než se dostaneme do samoobsluhy, sáhneme na spoustu předmětů jako na kliky nebo vypínače světla. Také nám třeba na ruce spadne něco ze stromu nebo nám na ně mohl naplivat miniaturní mimozemšťan nebo je neviditelný přízrak mohl potřísnit zlomkem svého spermatu atd. Je možné, že si člověk neuvědomí existenci nežádoucích látek na svých rukou přes jejich umytí. Takový člověk by se dal označit za extrémě nechápavého. Je také možné, že si někdo neuvědomí, že by ostatní mohlo znepokojit, když bude osahávat rohlíky. Vzhledem k tomu, že snad každý se v samoobsluze setkal s osahávači a že přenesení sebe sama do role onoho osahávače není brilantním intelektuálním počinem, se takový člověk nedá označit za člověka. V naší obhajobě jsme se tedy omezily pouze na hopery, technaře, věřící, účastnice soutěže Česká miss a umělou inteligenci ze hry Wolfenstein 3D na obtížnost easy. Zbytek lidí ohmatává rohlíky s plným vědomím, jakého zvěrstva se dopouštějí. Co způsobuje takové chování u lidí? Domnívám se, že většině osahávačů nečiní radost takto znepokojovat ostatní lidi. Samotní osahávači mají nejspíš obavy z ohmataných rohlíků. Domnívám se, že není zanedbatelná skutečnost, že brát rohlíky igeliťákem není standartní postup. Celý život je v lidech potlačována jejich vlastní iniciativa a toto je toho následkem. Není zanedbatelná skutečnost, že pouze málokdo bere rohlíky igeliťákem. Pokud budem brát rohlíky igeliťákem, budeme zvláštní. Všichni lidé ve svém životě poznali, že spousta zvláštností není společností přijímána s otevřenou náručí a naučili se své zvláštnosti potlačovat. Lidé potlačují svůj rozum, pouze aby nebyli zváštní. Snad by se náš živočišný druh neměl nazývat člověk rozumný, ale člověk normální. Obzvlášť divně budu vypadat, když vezmu igeliťák a budu prováďet hlubinné vrty k neohmataným rohlíkům. Budu vypadat jako člověk, který má strach z ohmataných rohlíků. I když ten strach bude odůvodněný, bude zváštní, neboť kdyby zváštní nebyl, prováděl by hlubinné vrty každý. Budu se bát něčeho, čeho se nikdo nebojí. Pokud se bojím něčeho, čeho se ostatní nebojí, často to znamená, že jsem slabší. Tento strach však není slabinou, ale sílou. Tento strach pouze dokazuje, že u mě převládá zdravý rozum nad strachem ze zvláštnosti.